29 Cdo 1499/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1499/2009 citace  Právní věta:Vztah mezi akciovou společností a členem jejího představenstva není součástí podniku akciové společnosti a nepřechází převodem podniku na jeho nabyvatele. Součástí podniku proto nejsou ani závazky z tohoto vztahu vzniklé. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2011 Spisová značka:29 Cdo 1499/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1499.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Prodej podniku Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 477 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 1. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:53 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1499/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdenka Krčmáře v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Nomura International PLC, se sídlem v Nomura House, St. Martin´s le Grand, Londýn, EC 1A 4NP, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Karolínou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 193/2, PSČ 110 00, 2) Nomura Principal Investment PLC se sídlem v Nomura House, St. Martin´s le Grand, Londýn, EC 1A 4NP, Velká Británie, zastoupené Mgr. Romanem Vojtou, advokátem se sídlem v Kosoři, Hořejší 241, 3) Saluka Investments B. V., se sídlem v Amsterodamu, Locatellikade 1, 1976AZ, Nizozemí, zastoupená Mgr. Romanem Vojtou, advokátem se sídlem v Kosoři, Hořejší 241, PSČ 252 26, 4) Pembridge Investments B. V., se sídlem v Amsterodamu, Locatellikade 1, 1976AZ, Nizozemí, zastoupená Mgr. Romanem Vojtou, advokátem se sídlem v Kosoři, Hořejší 241, PSČ 252 26, 5) Quartermaine Capital, spol. s r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Husova 5, PSČ 110 00 identifikační číslo osoby 61 67 65 01, 6) CZ Finance, a.s., se sídlem v Praze 1, Národní 1435/6, PSČ 110 00 identifikační číslo osoby 63 07 84 14, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem v Praze – Novém Městě, Karlovo náměstí 19, PSČ 128 00, 7) PROSPER INTERNATIONAL, a. s. v likvidaci, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Umělecká 305/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25 35 63 64, 8) České pivo, a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 13 58 30, o zaplacení 24,007,672.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 25/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2008, č. j. 5 Cmo 470/2007-1752, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 21,740.646,- Kč, do rukou její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 21,740.646,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobkyně se na žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatily 24.007,672.000,- Kč s úrokem 17 % ročně z částky 19.187,452.504,- od 23. června 2000 do zaplacení, z titulu náhrady škody spočívající v tom, že z majetku Investiční a Poštovní banky, a. s. (dále jen „banka“) bylo protiprávně vyvedeno 84,73 % akcií společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s. (dále též jen „akcie“), za které nebylo nikdy poskytnuto odpovídající protiplnění. Dovozuje, že žalované za účasti fyzických osob působících v orgánech banky, dosáhly toho, že akcie byly za nepřiměřeně nízkou cenu převedeny na společnost České pivo, a. s., která za ně zaplatila 7.147,214.800,- Kč, když cena v té době byla podle znaleckých posudků podstatně vyšší. Tento převod byl v rozporu s ustanoveními § 18 a § 19a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen „zákon o bankách“) a s ustanoveními § 194 odst. 5,  § 196a a § 567 odst. 1 obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále též jen „obch. zák.“). Cena 4.400,- Kč za akcii sice byla vyšší než cena na veřejných trzích, nicméně tam bylo možné získat nejvýše 15,27 % akcií, ze kterých však byly tři čtvrtiny převoditelné jen se souhlasem představenstva jejich emitenta, který byl ovládán bankou. Žalobkyně obsáhle dovozuje, že jednání členů orgánů banky, nelze přičítat bance, nýbrž jde o exces, za který odpovídají vedle nich také třetí osoby, v jejichž zájmu bylo jednáno, tedy první a druhá žalovaná. Tento plán byl podle žalobkyně připraven a realizován ještě před tím, než „skupina Nomura“ vstoupila do banky. Za prodané akcie získala banka postupně různé cenné papíry, které však byly dle žalobkyně vždy bezcenné. V této souvislosti žalované samy anebo prostřednictvím členů orgánů banky porušily ustanovení § 161a, § 161e, § 179 odst. 2, § 194 odst. 5, § 196a odst. 3 a § 567 odst. 2 obch. zák., dále ustanovení § 3 a § 415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a zásady, na kterých stojí obchodní zákoník, a to zásadu reálnosti základního kapitálu, zásadu loajality akcionářů a zásadu rovného zacházení s akcionáři. Žalobkyně tvrdila, že tyto škody nebyly reparovány Českou republikou, Českou národní bankou anebo Českou konsolidační agenturou. Žalované namítaly, že všechna ujednání, ke kterým v této souvislosti došlo, považují za platná. Dále uváděly, že banka nebyla vůbec majitelem většiny akcií; ty patřily různým investičním fondům a banka pouze zprostředkovala jejich prodej. Akcie byly prodány za cenu vyšší, než za jakou se obchodovaly na burze, kde jejich cena v rozhodné době činila 3.200,- Kč. Poukázaly také na to, že předmětem následného prodeje společnosti South African Breweries nebyly jen akcie společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., nýbrž i akcie spojených pivovarů Plzeňského Prazdroje a Radegastu. Celkem 93 směnek získaných za akcie bylo vyměněno za dvě směnky společností LEVITAN a TORKMAIN a ty následně vyměněny za 300 nehlasovacích akcií fondu TRITTON. Tyto akcie, spolu s dalšími, pak od žalobkyně odkoupila Česká konsolidační agentura za 49,3 miliardy korun českých. Poškozenou tedy může být nejvýše Česká republika a nikoliv žalobkyně. Namítaly také promlčení nároku. Soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až VI). K odvolání žalobkyně (jež se týkalo jen první a druhé žalované), Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu k těmto žalovaným rozsudek soudu prvního stupně jak ve výroku ve věci samé (první výrok), tak ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí až pátý výrok). Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně opírá tvrzený nárok v prvé řadě o to, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 koupila podnik banky (nyní IP EXIT, a. s.) a s tímto podnikem na ni přešel i žalovaný nárok. Odvolací soud považoval v této souvislosti za nepochybné, že k prodeji podniku došlo. Otázkou, kterou si zatím v této věci nikdo nepoložil, však dle odvolacího soudu je, zda mohl předmětný nárok na žalobkyni v souvislosti s prodejem podniku  přejít. Odvolací soud dovodil, že „podnikatel a podnik nejsou jedno a totéž“. Vycházeje z definice podniku v § 5 obch. zák., uzavřel, že prodá-li podnikatel znehodnocený podnik, prodává jej ve stavu, v jakém se nachází, čemuž bude odpovídat i výše ceny. Dojde-li ke znehodnocení podniku zaviněním třetích osob, mohl by podnikatel vymáhat náhradu škody vzniklé „na podniku“ na škůdcích. Nešlo by ale o „škodu podniku“, ale o škodu „na podniku“ a pokud by se podnikatel rozhodl podnik prodat, opět by jej prodával ve stavu, v jakém je, a nároky na náhradu škody by mu zůstaly. S prodávaným podnikem sice přecházejí zcela běžně i práva, ovšem jen taková, která slouží podnikateli k provozování podniku anebo k němu mají sloužit. Je-li podnikatelem kapitálová obchodní společnost, jednají jejím jménem její jednatelé nebo členové jejího představenstva, kteří mohou její podnik znehodnotit. Proti těmto osobám pak má společnost právo na náhradu škody. Podílely-li se na vzniku takové škody jiné osoby, nelze vyloučit ani společenství škůdců. Nicméně pořád platí, že škoda vzniklá „na podniku“ je škodou obchodní společnosti a není součástí podniku. Tento rozdíl není patrný, dokud podnik zůstane v majetku obchodní společnosti. Jakmile však dojde k prodeji podniku, pak je významné uzavřít, zda jde o pohledávky, které jsou součá