29 Cdo 1517/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1517/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2025 Spisová značka:29 Cdo 1517/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1517.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přihláška pohledávky Konkurs Popření pohledávky Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. 3) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 24 ZKV § 25 ZKV Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1517/2024-299 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce BENET GROUP, a. s., se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 284/23, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25147048, zastoupeného JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, PSČ 118 00, proti žalovaným 1/ Mgr. Marianu Pavlovovi, advokátu, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, jako správci konkursní podstaty žalovaného 2/, a 2/ Druhé slévárně Blansko, a. s., se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 284/23, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25379968, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 1/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2023, č. j. 10 Cmo 3/2023-259, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 23. leda 2023, č. j. 41 Cm 1/2020-203, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o určení, že žalobce (BENET GROUP, a. s.) má za úpadcem Druhou slévárnou Blansko, a. s. (druhým žalovaným) pohledávku ve výši 18 438 449,40 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitého majetku ve vlastnictví úpadce zapsaného na listu vlastnictví č. 4295 v katastrálním území Blansko (dále jen „nemovitosti“) podle zástavní smlouvy ze dne 26. listopadu 2000 (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Dne 26. listopadu 2000 byla mezi žalobcem jako věřitelem a CASH & CAPITAL, a. s. (dále jen „společnost C“) jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnut společnosti C půjčku ve výši 80 000 000 Kč (dále jen „smlouva o půjčce“). [2] Téhož dne uzavřel žalobce jako zástavní věřitel a druhý žalovaný jako zástavce zástavní smlouvu za účelem zajištění pohledávek žalobce za společností C ze smlouvy o půjčce. Předmětem zástavního práva byly nemovitosti ve vlastnictví druhého žalovaného. [3] Podáním ze dne 15. července 2002 žalobce v konkursním řízení druhého žalovaného (sp. zn. 40 K 11/2002) uplatnil nárok na vydání hodnoty zpeněžení nemovitostí z důvodu, že na nich vázne zástavní právo zajišťující jeho pohledávku za společností C ze smlouvy o půjčce. Svůj nárok vyčíslil částkou 40 000 000 Kč na jistině a 5 465 144,60 Kč na příslušenství. Soud toto podání posoudil jako přihlášku pohledávky a postoupil ji správci konkursní podstaty k přezkumu. Tato přihláška byla evidována pod č. 36. Podáním ze dne 2. října 2002 žalobce navýšil uplatněný nárok o vyčíslenou smluvní pokutu na celkovou částku 190 065 144,60 Kč. Žádostí ze dne 7. října 2002 žalobce v konkursním řízení druhého žalovaného požádal o vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí, jež byly předmětem zajištění podle zástavní smlouvy. Nárok byl s odkazem na smlouvu o půjčce uplatněn ve výši 190 065 114,60 Kč. [4] Pohledávka žalobce ve výši 190 065 144,60 Kč, uplatněná přihláškou pod č. 36, byla přezkoumána a v plném rozsahu popřena správcem konkursní podstaty úpadce. Vyrozuměním ze dne 12. února 2003 předchozí správkyně konkursní podstaty úpadce (Š. V.) vyrozuměla žalobce o výsledku přezkumu a poučila jej o možnosti podat v třicetidenní lhůtě žalobu na určení popřené pohledávky. Rovněž jej poučila o následku marného uplynutí lhůty k podání žaloby spočívajícím v dalším „nepřihlížení“ k přihlášenému nároku. Toto vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 21. března 2003. Žalobce však ve stanovené lhůtě žalobu nepodal. [5] Dne 1. října 2002 uplatnila společnost Rapex export-import s. r. o. (dále jen „společnost R“) v konkursním řízení vedeném na majetek druhého žalovaného nárok na oddělené uspokojení pohledávky z hodnoty zpeněžení nemovitostí, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 17. září 2001 mezi společností R a žalobcem, kterou žalobce postoupil společnosti R pohledávku ve výši 40 000 000 Kč s příslušenstvím za společností C ze smlouvy o půjčce s tím, že pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem úpadce. Nárok byl vyčíslen na částku 144 500 000 Kč. Pohledávka byla v konkursním řízení evidována pod přihláškou č. 235. [6] Správce konkursní podstaty úpadce při přezkumném jednání pohledávku společnosti R, uplatněnou přihláškou pod č. 235, v plném rozsahu popřel z důvodu neexistence dluhu vůči úpadci. Vyrozuměním ze dne 12. února 2003 (č. l. 148) předchozí správkyně konkursní podstaty úpadce vyrozuměla společnost R o výsledku přezkumu a poučila ji o možnosti podat ve třicetidenní lhůtě žalobu na určení popřené pohledávky, jakož i o následku marného uplynutí této lhůty k podání žaloby (dalším nepřihlížení k přihlášenému nároku). Toto vyrozumění bylo společnosti R doručeno dne 21. února 2003, ta však ve stanovené lhůtě žalobu nepodala. [7] Dne 21. března 2003 bylo konkursnímu soudu doručeno prosté sdělení, že dne 20. prosince 2002 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou došlo k postoupení pohledávky za společností C ze smlouvy o půjčce ze společnosti R na žalobce. [8] Podáním ze dne 28. listopadu 2021 navrhla společnost R, aby na její místo věřitele v konkursním řízení úpadce nastoupil žalobce. Usnesením ze dne 25. března 2022 konkursní soud tento návrh zamítl s odůvodněním, že v důsledku marného uplynutí lhůty k podání odporové žaloby se k pohledávce přihlášené společností R nepřihlíží. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. prosince 2022, č. j. 3 Ko 10/2022-3852-P 235, toto usnesení konkursního soudu s pozměněnou formulací potvrdil. [9] Žalobu v projednávané věci podal žalobce dne 7. prosince 2020. [10] V podání ze dne 9. února 2022 (č. l. 134) žalobce uvedl, že předmětem sporu v projednávané věci není popřená pohledávka, kterou uplatnil výše uvedenou přihláškou pohledávky č. 36, ale pohledávka uplatněná společností R přihláškou evidovanou pod č. 235, jež následně přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. prosince 2002. 3. Na tomto základě soud prvního stupně nejprve uvedl, že vůči druhému žalovanému je důvodem pro zamítnutí žaloby nedostatek jeho pasivní legitimace. V konkursu totiž nesvědčí úpadci popěrné právo, které by mělo za následek zpochybnění přihlášeného nároku, jež by mělo být řešeno odporovou žalobou (úpadce v konkursu není nadán právem účinně popřít přihlášenou pohledávku). Žaloba není důvodná ani proti prvnímu žalovanému, neboť podle soudu prvního stupně není dán naléhavý právní zájem na určení existence uplatněného nároku za úpadcem, neboť k přihlášeným pohledávkám (ať už přihláškou č. 36 či přihláškou č. 235) se v konkursu již nepřihlíží. I kdyby nárok existoval, nemohl by být v konkursu uspokojen. 4. K odvolání žalobce a druhého žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl dovolání druhého žalovaného (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, cituje § 201 a § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007, § 23 odst. 2, 4 a § 24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu s vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to na rozsudek ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Cdo 2226/99, uveřejněný pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 44/2002“), usnesení ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, usnesení ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 223/2003, usnesení ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3339/2007, uveřejněná pod čísly 37/2004, 82/2004 a 40/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 37/2004“, „R 82/2004“ a R 40/2010“), usnesení ze dne 18. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatu