29 Cdo 1739/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1739/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2016 Spisová značka:29 Cdo 1739/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1739.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenská smlouva Dotčené předpisy:čl. VII. předpisu č. 370/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1739/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti DVORAN & KALANDR - FARM TECHNIC, spol. s r. o., se sídlem v Prostějově, Kostelecká 249/4, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 48529702, zastoupené JUDr. Jiřím Žákem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 3125/11, PSČ 787 01, za účasti 1/ Ing. D. D. a 2/ L. K., zastoupeného Mgr. Iljou Spurným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 795/41, PSČ 779 00, o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 221/2009, o dovolání společnosti a Ing. D. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 25/2010-333, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 25/2010-333, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 10. září 2009, č. j. 18 Cm 221/2009-27, Krajský soud v Brně (dále jen „rejstříkový soud“): [1] Zrušil s likvidací obchodní společnost DVORAN & KALANDR - FARM TECHNIC, spol. s r. o. (dále jen „společnost“), [bod I. výroku]. [2] Likvidátorem společnosti ustanovil jejího společníka L. K. (dále jen „L. K.“) [bod II. výroku]. [3] Uložil společnosti zaplatit na soudním poplatku částku 1.000 Kč (bod III. výroku). [4] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). [5] „Ukončil“ řízení vůči Ing. D. D. (dále jen „D. D.“) a J. D. (dále jen „J. D.“) [bod V. výroku]. Rejstříkový soud zahájil řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora bez návrhu usnesením dne 2. června 2009. V řízení pak dovodil, že společnost přes výzvu rejstříkového soudu nepodala řádný návrh na úpravu „adresy skutečného místa podnikání“, dne vzniku funkce statutárního orgánu, výše obchodního podílu jednotlivých společníků a rodného čísla jednatele. Poukázal rovněž na to, že společnost neuvedla do souladu společenskou smlouvu s ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve znění zákona č. 370/2000 Sb. Na tomto základě pak s poukazem na ustanovení § 29 odst. 6 obch. zák. uzavřel, že zrušení společnosti s likvidací je v zájmu ochrany třetích osob. K odvolání společnosti a J. D. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 25/2010-333, potvrdil usnesení rejstříkového soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok) a v bodech II. a IV. výroku je zrušil a věc potud vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení (druhý výrok). Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání. Prvním usnesením (ze dne 27. dubna 2010, č. j. 8 Cmo 25/2010-167), odvolací soud: [1] Odmítl odvolání společnosti proti bodu V. výroku usnesení rejstříkového soudu (první výrok). [2] Zastavil řízení o odvolání D. D. (druhý výrok). [3] Odmítl odvolání J. D. proti bodu V. výroku usnesení rejstříkového soudu v rozsahu, v němž se týkalo ukončení řízení vůči D. D. (třetí výrok). [4] Změnil usnesení rejstříkového soudu v bodech I. až III. výroku tak, že společnost se nezrušuje s likvidací, likvidátor se nejmenuje a společnosti se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek (čtvrtý výrok). [5] Zrušil bod V. výroku usnesení rejstříkového soudu v rozsahu, v němž se týkal ukončení řízení vůči J. D. (pátý výrok). [6] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (šestý a sedmý výrok). Toto první usnesení odvolacího soudu však zrušil Nejvyšší soud ve čtvrtém, šestém a sedmém výroku (a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení) usnesením ze dne 26. října 2011, č. j. 29 Cdo 3715/2010-213, ve znění opravných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2012, č. j. 29 Cdo 3715/2010-234, a ze dne 10. října 2012. č. j. 29 Cdo 3715/2010-277. Odvolací soud vyšel ve svém druhém usnesení po doplnění dokazování z toho, že: [1] Podle společenské smlouvy společnosti (jejího úplného znění z 11. prosince 2009) - společníci ručí za závazky společnosti do výše svého obchodního podílu (bod III. 2.), - podíly společníků na zisku a ztrátě jsou stanoveny podle výše vkladů společníků (bod VIII. 2.). [2] U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 9 Cm 99/2011 vedeno řízení o návrhu zrušení účasti L. K. ve společnosti, odůvodněném nepřekonatelnými rozpory mezi společníky a jednáním jednatele společnosti (D. D.) a druhého společníka (J. D.), poškozujícím jak společnost, tak L. K. S tímto návrhem společnost polemizovala tvrdíc a dokládajíc, že důvody uváděné L. K. nejsou dány a naopak je to L. K., kdo brání řádnému chodu společnosti. Na tomto základě pak odvolací soud - cituje ustanovení článku VII (správně jde o článek VIII) bodu 20. v části sedmé zákona č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a který (s výjimkami, jež neplatí pro tuto věc) nabyl účinnosti 1. ledna 2001, a ustanovení § 106 odst. 2 obch. zák. - dospěl po přezkoumání usnesení rejstříkového soudu k následujícím závěrům: [1] Ujednání obsažená pod body III. 2. a VIII. 2. společenské smlouvy jsou v rozporu s ustanovením § 106 odst. 2 obch. zák. Bylo tedy povinností společnosti změnit je tak, aby byla v souladu se zákonem, ve lhůtě jednoho roku od účinnosti zákona č. 370/2000 Sb., tedy do konce roku 2001. K tomu dosud nedošlo a s ohledem na procesní stanovisko L. K. nelze očekávat, že by se tak stalo v době jeho účasti ve společnosti. L. K. sice podal návrh na zrušení své účasti ve společnosti, je však otázkou, zda by v dalším řízení o tomto návrhu řádně pokračoval, může-li dosáhnout svého cíle (majetkového vypořádání svého obchodního podílu) i cestou tohoto řízení (a to s největší pravděpodobností dříve). [2] Argumentace společnosti o nepřípustné retroaktivitě zákona č. 370/2000 Sb. není důvodná, jelikož tento zákon uložil společnostem povinnosti až na dobu po nabytí své účinnosti. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podali (společně) dovolání společnost a J. D. Přípustnost dovolání vymezují ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, namítajíce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požadujíce změnu napadeného rozhodnutí tak, že společnost se nezrušuje, včetně změny druhého výroku napadeného usnesení (coby závislého) tak, že likvidátor se nejmenuje a společnosti se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek. Za dovolacím soudem neřešené mají dovolatelé následující otázky: [1] Zda při uplatnění postupu podle článku VIII bodu 20. části sedmé zákona č. 370/2000 Sb. je zrušení společnosti s likvidací jediným možným řešením nebo zda lze postupovat i jinak (upustit od zrušení společnosti)? [2] Zda rejstříkový soud mohl postupovat podle § 29 odst. 6 obch. zák. se zřetelem k tomu, že podle článku VIII bodu 21. části sedmé zákona č. 370/2000 Sb. pozbyla ustanovení společenských smluv a stanov upravujících práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K otázce ad [1] dovolatelé následně argumentují ve prospěch názoru, že slovo „může“ v textu článku VIII bodu 20. části sedmé zákona č. 370/2000 Sb. dovoluje rejstříkovému soudu postupovat (s přihlédnutím k významnosti nesouladu společenské smlouvy s ustanoveními zákona č. 370/2000 Sb.) i jinak, než zrušením společnosti. K otázce ad [2] dovolatelé poukazují na to, že podle článku VIII bodu 21. části sedmé zákona č. 370/2000 Sb. pozbylo účinnosti jak ustanovení bodu III. 2. společenské smlouvy, o ručen