29 Cdo 2139/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2139/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2012 Spisová značka:29 Cdo 2139/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2139.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Investiční fond Investiční společnost Dotčené předpisy:§ 5a předpisu č. 248/1992Sb. § 5b předpisu č. 248/1992Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 248/1992Sb. § 7 odst. 4 předpisu č. 248/1992Sb. § 17a předpisu č. 248/1992Sb. § 194 odst. 5 obch. zák. ve znění do 31.12.2000 § 567 obch. zák. § 578 obch. zák. § 293 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2139/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Fondu pro prosperitu průmyslu – investičního fondu a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 7, V Závětří 4, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45 24 39 99, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, PSČ 110 00, proti žalované PhDr. D. K., zastoupené JUDr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická 4, PSČ 120 00, o zaplacení 54,986.715,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 64/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2010, č. j. 14 Cmo 155/2009-236, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2010, č. j. 14 Cmo 155/2009-236 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2008, č. j. 11 Cm 64/2001-211, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 54,986.715,- Kč. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1. Dne 16. července 1998 se konala řádná valná hromada (dále jen „valná hromada“), na které se mimo jiné projednávala další investiční strategie Fondu pro prosperitu průmyslu – investičního fondu, a. s. (dále jen „fond“). V přijatém usnesení uložila valná hromada představenstvu, aby investovalo finanční prostředky pouze do „velmi likvidních nástrojů finančního a kapitálového trhu, jako jsou termínované vklady, dluhopisy, státní pokladniční poukázky apod.“ Představenstvo fondu následně v rozmezí od 7. prosince 1998 do 12. ledna 1999 nakoupilo akcie společností Jihočeské lesy, a. s., Lesní společnost Hradec Králové, a. s., Lesy Tábor, a. s., Lesy Protivín, a. s. a Lesní společnost Hořice, a. s. Tyto akcie byly prodány dne 2. května 2000. 2. V době, kdy byly výše učiněné transakce provedeny, byly členkami představenstva fondu žalovaná PhDr. D. K. a PhDr. Z. H., CSc. 3. Dne 7. února 2001 vyzvali akcionáři V. P., J. P., Z. N., T. K. a L. J., vlastnící akcie o souhrnné jmenovité hodnotě tvořící 4,49 % základního kapitálu, v souladu s ustanovením § 182 odst. 1 písm. b) a c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dozorčí radu a likvidátora fondu k postupu podle výše citovaného ustanovení. Následně dne 16. února 2001 podali žalobu o náhradu škody ve výši 54,986.715,- Kč, kterou má představovat finanční ztráta z výše zmíněných transakcí společně s ušlým ziskem, jenž by bylo možné získat uložením finančních prostředků, použitých k nákupu akcií, na termínovaný vklad s 5% úrokem ročně po dobu 15-ti měsíců. 4. Akcionáři jsou přesvědčeni, že provedené nákupy a prodeje akcií, byly pro fond ztrátové a vytýkají představenstvu, že se neřídilo pokynem obsaženým v usnesení valné hromady. Dozorčí rada k tomuto názoru nedospěla, a tudíž neshledala žádný důvod pro podání žaloby na náhradu škody, což se akcionáři dozvěděli dne 2. dubna 2001. 5. Z listiny označené jako Ujednání, které podepsal i fond, vyplývá, že osoby v něm uvedené „drží přímo či zprostředkovaně významné majetkové podíly mimo jiné ve výše uvedených lesních společnostech a že hospodářské ukazatele těchto společností mají výrazně rostoucí trend.“ Fond, z důvodů změny legislativní úpravy, „hledal způsob, jak v přiměřeném časovém horizontu vyřešit problém nízké likvidity držené majetkové účasti s vynaložením maximální odborné péče a s přihlédnutím k ocenění jednotlivých akciových titulů.“ Účastníci byli připraveni po dosažení určité ceny své podíly společně prodat. 6. Samotné obchody s akciemi realizovala na základě obhospodařovatelské smlouvy investiční společností REGION INVEST investiční společnost, a. s. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaná neporušila povinnost stanovenou v ustanovení § 194 odst. 4 a 5 obch. zák. Jednání žalované je podle odvolacího soudu třeba posuzovat právě z pohledu ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák., nikoliv z hlediska důsledků z nákupu a prodeje akcií. V projednávané věci fond, který nesl důkazní břemeno o tom, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, neprokázal splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu dle § 373 obch. zák. Dovodil, že samotná škoda, i kdyby byla prokázána, ještě nezakládá odpovědnost žalované. Ta je jen jedním z členů představenstva, přičemž solidární odpovědnost podle § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák. nevzniká všem členů, představenstva, ale jen těm, kteří porušili zákonnou povinnost náležité péče. Směřuje-li žaloba na náhradu škody jen proti jednomu členu představenstva, muselo by být prokázáno, že je to právě jen on, kdo za škodu odpovídá. To v projednávané věci prokázáno nebylo, když žaloba postrádá jakékoli tvrzení a důkazy k tomu, proč ze dvou tehdejších členek představenstva je odpovědnost vyvozována jen vůči žalované. Podle odvolacího soudu na jednání žalované nedopadá požadavek odborné péče podle § 7 ve spojení s § 17a zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neboť ten se na členy představenstva investičního fondu vztahoval jen, hospodařil-li investiční fond se svým majetkem sám a nikoli tehdy, svěřil-li hospodaření podle § 7 odst. 3 zákona č. 248/1992 Sb. investiční společnosti. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro posouzení, zda žalovaná jednala s náležitou péčí, je významné Ujednání. Přitom z hlediska náležité péče žalované není významné, že Ujednání uzavřely společnosti patřící do jednoho koncernu, když postup tam dohodnutý neodporoval § 17 odst. 1 písm. e) zákona č. 248/1992 Sb. Ve světle tohoto aktu nelze podle odvolacího soudu kvalifikovat jednání žalované jako jednání v rozporu s náležitou péčí, aniž by bylo třeba se zabývat tím, zda vůbec měla na transakcích s akciemi (podle ní prováděných výhradně obhospodařovatelskou investiční společností) osobní účast. Odvolací soud neshledal ani porušení usnesení valné hromady. Vyšel z bodu V. usnesení valné hromady, ze kterého vyplývá, že představenstvu bylo uloženo „investovat do velmi likvidních nástrojů finanční prostředky získané při „zlikvidnění“ majetku“. Připustil, že není zcela jasné, jak valná hromada tento pokyn mínila, nicméně z jeho znění podle odvolacího soudu nelze dovozovat, že by jej žalovaná nerespektovala. Ze zprávy dozorčí rady, schválené valnou hromadou dne 2. dubna 2001, navíc vyplývá, že předmětné transakce byly provedeny s vynaložením náležité a odborné péče, nešlo v nich o investování finančních prostředků a žádné pochybení neshledala při hloubkové kontrole ani Komise pro cenné papíry. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná svou povinnost podle § 194 odst. 4 a 5 obch. zák. v tehdy platném znění neporušila. Není tedy naplněn jeden ze znaků vzniku odpovědnosti za škodu, a proto se soud dalšími důkazy nezabýval a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal fond zastoupený akcionáři V. P., J. P. a T. K. dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., důvodnost opírá o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Jako právní otázku zásadního právního významu označuje dovolatel především otázku „zda je pro posouzení, zda člen statutárního orgánu investičního fondu jednal s náležitou péči, resp. pro posouzení, jakou péči lze po členu představenstva spravedlivě požadovat, relevantní skutečnost, že zákon o investičních společnostech a investičních fondech v § 8 odst. 7 předpokládal, že členy představenstva jsou osoby s potřebnými zkušenostmi a kvalifikací,“ a dále s tím spojenou otázku „zda jsou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 obch. zák., ale i akcionáři obecně, oprávněni očekávat, že člen představenstva takové předpoklady splňuje.“ Dovolatel dále pokládá otázku, zda lze po členu představenstva spravedlivě požadovat, aby se zabýval přiměřeností ceny majetkových hodnot při prováděných obchodech, jakož i „zda pouhá skutečnost, že obhospodařováním fondu je pověřen třetí su