29 Cdo 2373/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2373/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2373/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2373.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční řízení (účinky, zajájení) Konkurs Dotčené předpisy:§ 249 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 8. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.11.2024III.ÚS 3003/24 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost20. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2373/2023-134 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, zastoupeného JUDr. Michalem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 1090/4, PSČ 120 00, proti žalované J. A., zastoupené Mgr. Janem Kalinou, advokátem, se sídlem v Písku, Heydukova 101/2, PSČ 397 01, o zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 C 205/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2023, č. j. 7 Co 152/2023-81, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.534 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 9. srpna 2022 se žalobce (UNIMEX-INVEST, s. r. o.) domáhal po žalované (J. A.) zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody (dále jen „sporná pohledávka“), jež mu měla vzniknou tím, že žalovaná v postavení úřednice Městského úřadu v Písku vydala dne 25. července 2005 osvědčení nezakládající se na pravdě, jímž „zhojila“ neplatnost nájemní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a právním předchůdcem společnosti CREDITEX HOLDING, a. s.; tj. společnosti, která následně podala věřitelský insolvenční návrh ve věci žalobce a přihlásila do takto zahájeného insolvenčního řízení pohledávku z titulu uvedené nájemní smlouvy za žalobcem. 2. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 9. listopadu 2022, č. j. 3 C 205/2022-54, žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 22. prosince 2021, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-153, Krajský soud v Ostravě (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce a prohlásil na jeho majetek konkurs. [2] Ze zprávy insolvenčního správce žalobce ze dne 22. srpna 2022 (B-196) se podává, že namísto poskytování součinnosti směřují podání činěná z datové schránky žalobce k vytváření obstrukcí a prodlužování (insolvenčního) řízení. Co se týče pohledávek žalobce, s ohledem na skutečnost, že žalobce nepředal insolvenčnímu správci účetní podklady, vychází insolvenční správce žalobce pouze z informací dostupných z vedených soudních řízení. [3] Z vyjádření žalobce a ze zprávy insolvenčního správce ze dne 22. srpna 2022 plyne, že sporná pohledávka není evidována v soupisu majetkové podstaty žalobce, nedošlo k jejímu vyloučení ze soupisu majetkové podstaty, ani insolvenční správce nerozhodl o tom, že by spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty nesepsal. 4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – cituje § 249 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby. Z výše uvedeného je zřejmé, že jedinou osobou oprávněnou podat za dlužníka po prohlášení konkursu na jeho majetek (a poté, co insolvenční správce z důvodu ležícím na straně žalobce nerozhodl o dalším způsobu nakládání se spornou pohledávkou, tedy nerozhodl o tom, že pohledávku do soupisu majetkové podstaty nezahrne, ani pohledávku ze soupisu majetkové podstavy nevyloučil) předmětnou žalobu, je insolvenční správce dlužníka. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil, že ustanovení § 249 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že není-li zákonem stanoveno jinak, je po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu na vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, toliko insolvenční správce a že návrh podaný jinou osobou soud zamítne. Nehodlá-li insolvenční správce pohledávku vymáhat a vyloučí-li ji ze soupisu majetkové podstaty nebo odmítne-li ji do majetkové podstaty zahrnout, přechází oprávnění nakládat s pohledávkou, se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně aktivní věcné legitimace k jejímu vymáhání, zpět na dlužníka. Obdobně to platí, jestliže insolvenční správce dlužníkem (zde žalobcem) tvrzenou pohledávku do majetkové podstaty ani nesepíše, ač mu její existence je známa, a to od okamžiku, kdy dá insolvenční správce najevo, že soupis neprovede. 7. Jelikož v projednávané věci nebyla sporná pohledávka zahrnuta do majetkové podstaty, ani z majetkové podstaty nebyla vyloučena a nebylo o ní v rámci insolvenčního řízení ani žádným způsobem rozhodováno, neboť žalobce neposkytl insolvenčnímu správci ohledně sporné pohledávky potřebou součinnost, nelze podle odvolacího soudu dovodit, že jde o pohledávku, se kterou insolvenční správce odmítá nakládat (včetně jejího vymáhání), a že tudíž došlo k přechodu aktivní legitimace k uplatnění nároku zpět na žalobce. 8. K tomu odvolací soud doplnil, že zprávu insolvenčního správce ze dne 22. srpna 2022 nelze mít za neprůkaznou jen proto, že následně došlo ke změně v osobě insolvenčního správce. Správnost skutkových závěrů učiněných z této zprávy tím není dotčena. 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Dovolatel nejprve obsáhle odůvodňuje opodstatněnost žalobou uplatněného nároku na náhradu škody vůči žalované. Dále pak odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně uzavřel, že dlužník není ve věci aktivně legitimován k uplatnění svého práva vůči žalované, když následkem prohlášení konkursu na jeho majetek není omezena jeho způsobilost k právním úkonům nebo jeho procesní způsobilost. Má za to, že jako insolvenční dlužník může v průběhu konkursního řízení provádět jakékoli právní úkony, pokud tyto nejsou omezeny některým z dalších ustanovení zákona. 11. Dovolatel uvádí, že mu nelze klást za vinu ani k jeho tíži, že insolvenční správce pohledávku nesepsal do majetkové podstaty a že ji nevymáhal, resp. že zůstal nečinný. Nečinnost insolvenčního správce, eventuálně jeho odlišný náhled na (ne)existenci pohledávky oproti dovolateli, nemůže být důvodem pro závěr, že dovolatel zavinil, že insolvenční správce nerozhodl o dalším způsobu nakládání se spornou pohledávkou a není z tohoto důvodu tedy aktivně legitimován k podání žaloby a vedení řízení o zaplacení takové pohledávky. 12. Poukazuje též na skutečnost, že jím podaná žaloba směřovala k majetkovému prospěchu spočívajícímu v rozšíření majetkové podstaty o náhradu škody, jež mu způsobila žalovaná, nešlo tudíž o snahu zkrátit (své) insolvenční věřitele. Nadto v rámci insolvenčního řízení brojil proti nečinnosti insolvenčního správce, přičemž ten byl 25. srpna 2022 (B-217, B-225) [tj. 3 dny po podání zprávy, z níž vyšly soudy nižších stupňů] odvolán z funkce. S ohledem na výše uvedené má dovolatel za to, že soudy nižších stupňů nesprávně, resp. neúplně, zjistily skutkový stav potřebný pro rozhodnutí v dané věci (aktuální ke dni vydání rozhodnutí), když nevyzvaly nového insolvenčního správce ke sdělení jeho stanoviska ohledně sporné pohledávky. 13. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout. 14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 15. Nejvyšší soud dovolání žalobce, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení