29 Cdo 2417/99 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2417/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce R. d. P., státní podnik, proti žalovanému H., a. s., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 127 981 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 57/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 1998 č. j. 15 Co 644/97-156, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 1998 č. j. 15 Co 644/97-156 ve výrocích I a II a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. září 1998 č. j. 11 C 57/95-174 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (resp. jeho procesní předchůdce R. J., s. p., J.) se žalobou na žalovaném (resp. jeho procesním předchůdci H. B., státní podnik, B.) domáhal, aby mu zaplatil částku 127 981 Kč jako neoprávněný majetkový prospěch, který vznikl tak, že žalobce uhradil za žalovaného část penále vyúčtovaného za neodebrané výrobky. Tuto část měl žalovaný, který byl původně vnitřní organizační jednotkou žalobce, zaplatit sám. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 16. února 1996 č. j. 11 C 57/95-54 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce, resp. jeho procesního předchůdce, Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. června 1996 č. j. 15 Co 226/96-75 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 27. února 1997 č. j. 11 C 57/95-103 žalobu opět zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu vyšel ze skutkového zjištění, že S. - U., odštěpný závod Ú. vyúčtoval žalobci (R. J., státnímu podniku) fakturou ze dne 30. 11. 1990 č. 736212 penále za nesplnění smluvního závazku k odběru paliva za první tři čtvrtletí roku 1990 v celkové částce Kč 172 946,72. Toto penále zaplatil R. J., státní podnik dne 8. 1. 1991. Rozhodnutím Ministerstva strojírenství a elektrotechniky ČSFR ze dne 26. 10. 1990 č. 33/1990 byly podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, vyčleněny z R. J., státního podniku dnem 31. 10. 1990 jeho vnitřní organizační jednotky, mezi nimi i závod B., a s účinností od 1. 11. 1990 založeny z těchto jednotek samostatné právnické osoby, státní podniky, mezi nimi i H. B. (původní žalovaný) zapsaný k témuž dni do podnikového rejstříku. Dne 21. 12. 1990 byl uzavřen mezi původním žalobcem a H. B., státním podnikem delimitační protokol, podle kterého přešly dnem 31. 10. 1990 na H. B., státní podnik práva a povinnosti vyplývající z hospodářskoprávních, občanskoprávních, pracovněprávních a jiných vztahů, které se týkaly předmětu činnosti H. B., státní podnik, a to i před 1. 11. 1990 (čl. 5, odst. 5.1 delimitačního protokolu). R. J., státní podnik, potom provedl rozdělení penále podle výše uvedené faktury mezi vyčleněné státní podniky, přičemž na H. B., státní podnik, připadl podle výpočtu podíl penále ve výši 74%, tj. 127 981 Kč. Uvedenou částku přefakturoval R. J., státní podnik, fakturou č. 093815 na H. B., státní podnik. Ten odmítl tuto částku zaplatit. V průběhu řízení soud povolil usnesením ze dne 12. 9. 1995 záměnu účastníků na straně žalovaného. Původní žalovaný, H. B., státní podnik, z řízení vystoupil a na jeho místo do řízení vstoupil žalovaný H., akciová společnost, se sídlem v B., Z. 46. H. B., státní podnik, byl totiž na základě privatizačního projektu č. 20528 schváleného dne 11. 1. 1993 zrušen rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ČR ze dne 24. 8. 1993 a vstoupil do likvidace. Žalovaný, H., akciová společnost, se sídlem v B., Z. 46 byl zapsán do obchodního rejstříku dne 1. 4. 1993, tehdy ještě pod obchodním jménem H. z. B., a. s., a jeho jediným zakladatelem byl F. n. m. ČR v P. Na základě delimitačního protokolu ze dne 26. 4. 1993 uzavřeného mezi H. B., státní podnik, jako předávajícím a H., akciovou společností jako přejímajícím přešly ke dni 1. 4. 1993 na H., akciovou společnost, tj. na současného žalovaného, mimo jiné i práva a závazky vyplývající z hospodářskoprávních vztahů, které se týkají předmětu jeho činnosti a vznikly i před 1. 4. 1993. V příloze 8 uvedeného delimitačního protokolu je pod bodem 12 výslovně uvedena i sporná částka. Soud prvního stupně byl vázán i právním názorem odvolacího soudu, že S. - U., odštěpnému závodu v Ú. vznikl jako smluvnímu dodavateli hnědého uhlí nárok na penále podle § 205 hospodářského zákoníku pro nesplnění odběru sjednaného množství uhlí v prvních třech čtvrtletích roku 1990 proti R. J., státnímu podniku,, tehdy ještě včetně jeho vnitřních organizačních složek, tedy i závodu B., ihned po skončení III. čtvrtletí. Splatnost tohoto nároku vznikla po provedené fakturaci na základě faktury č. 736212. Proto také přešla část závazku k zaplacení tohoto penále na H. B., státní podnik, který vznikl k 31. 10. 1990. Závazek k úhradě penále již v době vyčlenění nového státního podniku existoval, i když nebyl dosud splatný. Protože veškeré vyúčtované penále zaplatil R. J., státní podnik, vznikl mu vůči H. B., státnímu podniku, nárok na vydání neoprávněného majetkového prospěchu podle § 123 hospodářského zákoníku. V intencích právního názoru odvolacího soudu se soud prvního stupně dále zabýval toliko správností uplatněného nároku, pokud jde o rozsah částky vyjadřující neoprávněný majetkový prospěch. V řízení provedl důkazy výslechem svědků, kteří vypověděli, že existovaly rozpisy limitů odběru paliv a energie a jednotlivé resorty měly určitou sumu paliv podle rozpisu vlády. Ministerstva potom rozdělila limity na jednotlivé VHJ a dále na státní podniky, které tvořily danou VHJ. Podniky následně rozepisovaly dodávky pro svoje vnitřní jednotky, ale příslušné hospodářské smlouvy uzavíraly vždy v celkové sumě za celý podnik. Smlouva uzavřená mezi R. J., státním podnikem, a S. - U., odštěpným závodem Ú., ohledně odběru hnědého uhlí na rok 1990, se však u žalobce nenachází, a to ani v archivech, a lze předpokládat, že byla skartována. Z penalizační faktury dodavatele č. 736212 nelze poznat, kolik uhlí nebylo odebráno a jak se na neodběru podílely jednotlivé závody žalobce. Dále z výpovědí svědků vyplynulo, že jednotlivé závody žalobce sestavovaly pro žalobce materiál označený jako rozpis limitů odběru paliv. Pro rok 1990 činil celkový limit pro závod B. pro I. - III. čtvrtletí 7 500 t, ale podíl penále odpovídá neodběru 7 614, 8 t, jak vyplývá z interního sdělení R. J., státního podniku, H. B., státnímu podniku, ze dne 14. 12. 1990. S ohledem na uvedené skutečnosti, když žádný z účastníků nepředložil další důkazy a soudu se nepodařilo získat příslušnou hospodářskou smlouvu s dodavatelem uhlí, dospěl Okresní soud v Bruntále k závěru, že nelze přezkoumat, na základě čeho R. J., státní podnik, zjistil, že jeho tehdejší závod v B. neodebral 7 614, 8 t hnědého uhlí. Za dané situace proto soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a jeho žalobu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 25. března 1998 č. j. 15 Co 644/97-156 ve výroku I rozsudek soud prvního stupně ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 98 095, 15 Kč, a ve výroku III potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku do výše 29 885, 85 Kč. Soud prvního stupně poté pravomocným usnesením ze dne 21. září 1998 č. j. 11 C 57/95-174 rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zjistil, že mezi dodavatelem uhlí a R. J., státním podnikem, byla uzavřena hospodářská smlouva o dodávce paliva a to v rozsahu množství paliva odpovídajícího stanoveným limitům odběrů paliv a energie, neboť v systému plánovitého hospodářství nemohl dodavatel ani odběratel v těchto případech určovat smluvená množství výrobků samostatně. Krajský soud rovněž nezpochybnil změny v osobě žalovaného a posléze i žalobce (z rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 395/1997 ze dne 18. 12. 1997 byl ke dni 31. 12. 1997 zrušen státní podnik R. J. a k témuž dni sloučen se státním podnikem R. d. P. se sídlem v P. Do státního podniku R. d. P. byl začleněn veškerý majetek, pracovníci, práva i závazky zrušeného státního podniku R. J. podle stavu ke dni sloučení), přičemž sporný závazek přecházel vždy na právního nástupce žalovaného a posléze i žalobce. Krajský soud považoval za spornou pouze otázku správnosti rozpočítání vyúčtovaného penále mezi jednotlivé závody. Žalobce tvrdil, že na závod B. připadlo 74% z celkového množství neodebraného hnědého uhlí a z celkové částky penále tomu korespondující částka 127 981 Kč. Podle výpovědi svědka Ing. Ch. Č., bývalého energetika závodu, však měl na závod v B. připadnout jen 98 095,15 Kč. Tuto částku vzal nakonec Krajský soud za prokázanou a rozs