29 Cdo 244/2012 – Nejvyšší soud

29 Cdo 244/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, PSČ 120 00, proti žalované Ing. Ludmile Kamlenkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce INTERIER PRAHA a. s. v likvidaci, identifikační číslo 60193379, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, za účasti Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27182452, zastoupeného Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, o vyloučení částky 14.035.000 Kč s příslušenstvím ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 73/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2011, č. j. 13 Cmo 400/2006-294, takto: I. Vstup společnosti Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27182452, do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované se připouští. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2011, č. j. 13 Cmo 400/2006-294, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. 41 Cm 73/2004-143, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (J. R.) domáhal vůči žalované [správkyni konkursní podstaty úpadce INTERIER PRAHA a. s. v likvidaci (dále též jen „dlužník I“ nebo „úpadce I“)] zaplacení částky 14.035.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným osmiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 26. září 2002 do zaplacení) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Pozdější úpadce I (jako prodávající) uzavřel dne 29. září 1998 se společností MonReal s. r. o. (dále jen „společnost M“ nebo „dlužník M“ či „úpadce M“) jako kupující kupní smlouvy o prodeji tam označených nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“); účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly dne 11. listopadu 1998. 2/ Žalobce (jako zástavní věřitel) uzavřel dne 16. prosince 1999 se společností M (jako zástavním dlužníkem) smlouvu o zřízení zástavního práva ke sporným nemovitostem (dále jen „zástavní smlouva“), k zajištění pohledávky žalobce za společností M ve výši 14.4 miliónu Kč z titulu úplaty za postoupení pohledávky (dále jen „zajištěná pohledávka“) podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. května 1998 (dále jen „postupní smlouva č. 1“); účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly dne 28. prosince 1999. 3/ Na základě návrhu ze dne 12. listopadu 1998 byl dne 6. dubna 1999 prohlášen (Krajským obchodním soudem v Praze) konkurs na majetek úpadce I a žalovaná (jako správkyně konkursní podstaty úpadce I), majíc kupní smlouvu ze dne 29. září 1998 za neúčinnou, sepsala sporné nemovitosti dne 12. července 2000 (podle § 15 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce I. 4/ Na základě návrhu ze dne 23. června 2000 byl dne 18. července 2000 prohlášen (Krajským obchodním soudem v Praze) konkurs na majetek společnosti M; správce konkursní podstaty úpadce M nezahrnul sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty. 5/ Žalobce přihlásil pohledávku zajištěnou zástavním právem dle zástavní smlouvy do konkursu vedeného na majetek úpadce M s nárokem na oddělené uspokojení; pohledávka byla v konkursu zjištěna. 6/ Správce konkursní podstaty úpadce M se nedomáhal vyloučení sporných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce I. 7/ Sporné nemovitosti byly zpeněženy v konkursu vedeném na majetek úpadce I a výtěžek zpeněžení činil 20.050.000 Kč. 8/ Usnesením ze dne 25. září 2002, č. j. 94 K 94/98-910, vyslovil Městský soud v Praze (jako konkursní soud úpadce I) nesouhlas s vydáním (části) výtěžku zpeněžení sporných nemovitostí žalobci, maje za to, že při rozhodování podle ustanovení § 28 odst. 2 ZKV, nelze řešit jako předběžnou otázku platnosti a účinnosti zástavní smlouvy. Přípisem ze dne 11. března 2004, č. j. 94 K 94/98-1221, konkursní soud „doporučil“ žalobci, aby se „oprávněnosti vzniku zástavního práva domáhal soudní cestou“. Na tomto základě dospěl soud k následujícím závěrům. 1/ I na věřitele, kteří nejsou konkursními věřiteli úpadce (neboť jejich zajištěná pohledávka nesměřuje vůči úpadci, ale vůči jinému dlužníku), se vztahuje „právo na redukci výtěžku ve smyslu ustanovení § 28 ZKV za daných podmínek“. 2/ Je zapotřebí, aby právo na oddělené uspokojení platně existovalo, tj. aby platně vzniklo (§ 14 odst. 1 písm. e/ ZKV), eventuálně aby nezaniklo (§ 14 odst. 1 písm. f/ ZKV) a aby vzniklo platně dle hmotného práva. 3/ V daném případě žalovaná (odkazujíc na ustanovení § 6 odst. 3 a § 19 odst. 2 ZKV) právem sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty (úpadce I), když důvodem soupisu byla neúčinnost kupních smluv a ve věci nebyla podána „evidenční“ (správně excindační) žaloba. 4/ Zástavní smlouva byla uzavřena až po prohlášení konkursu na majetek úpadce I, takže žalobci nevzniklo (ve smyslu § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV) právo na oddělené uspokojení (§ 28 ZKV) v konkursu vedeném na majetek úpadce I. 5/ Žalobcova námitka promlčení je nedůvodná a „jde mimo rámec řízení“. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2011, č. j. 13 Cmo 400/2006-294, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Šlo v pořadí o druhý rozsudek odvolacího soudu, když první (rovněž potvrzující) rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2008, č. j. 13 Cmo 400/2006-222, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 29 Cdo 4857/2008-255 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel dále z toho, že: 1/ Společnost M přihlásila do konkursu vedeného na majetek úpadce I „podmíněně“ pohledávku ve výši 14,4 miliónů Kč vzhledem k sepsání sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce I dle § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV. Správkyně konkursní podstaty úpadce I tuto pohledávku zcela „podmíněně“ uznala a nepopřel ji ani žádný z konkursních věřitelů. Tato pohledávka byla následně postoupena (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. března 2003 - dále jen „postupní smlouva č. 2“) žalobci, jenž vstoupil do konkursního řízení na místo konkursního věřitele (společnosti M). 2/ Žalobce přihlásil do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce I pohledávku ve výši 1.103.000 Kč, kterou správkyně konkursní podstaty úpadce I uznala a kterou nepopřel žádný konkursní věřitel. Na tomto základě dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. 1/ Vzhledem k tomu, že na majetek úpadce I byl prohlášen konkurs (na základě návrhu na prohlášení konkursu podaného 12. listopadu 1998) dne 6. dubna 1999, sporné nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce I dne 12. července 2000 z titulu neúčinnosti kupní smlouvy z 29. září 1998 a správce konkursní podstaty úpadce M nepodal vylučovací žalobu, platí ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV, že sporné nemovitosti byly do soupisu (konkursní podstaty úpadce I) pojaty oprávněně. Tím je též předurčeno posouzení právního důvodu soupisu; v dalším odvolací soud vychází z toho, že kupní smlouva z 29. září 1998 je neúčinným právním úkonem dle § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV. 2/ Neúčinnost kupní smlouvy z 29. září 1998, provázená povinností stanovenou v § 15 odst. 2 ZKV (vydat plnění z neúčinného právního úkonu do konkursní podstaty), vytváří právní stav, jako by uvedené kupní smlouvy nebylo. 3/ Smyslem právní úpravy neúčinnosti právních úkonů dlužníka v ustanovení § 15 ZKV je „obnovit“ z hlediska hodnoty konkursní podstaty majetkový stav, který by tu jinak byl, nebýt účelových dispozic dlužníka, u nichž zákon předjímá úmysl poškodit věřitele. Institut neúčinnosti slouží ve prospěch všech věřitelů, k vyšší míře uspokojení jejich pohledávek z konkursní podstaty. 4/ Třebaže zřízení zástavního práva ve prospěch žalobce by z hlediska případné neúčinnosti právního úkonu dlužníka bylo posuzováno v jiném konkursním řízení, nelze odhlédnout od toho, že zřízeno bylo rovněž ve lhůtě 6 měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu (§ 15 odst. 1 ZKV). Nejen se zřetelem k tomu nelze připustit, aby se nemovitosti, k nimž zřídila zástavní právo osoba, která nabyla vlastnické právo neúčinným úkonem, „vrátily“ do majetku konkursní podstaty úpadce zatíženy zástavním právem (a byl tak zásadně narušen prospěch všech věřitelů, jejichž přihlášené pohledávky byly řádně zjištěny). Připustit opak znamená, že správkyně konkursní podstaty by uplatnila neúčinnost jen pro zástavního věřitele (jehož zástavní právo bylo zřízeno v d