29 Cdo 260/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 260/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:29 Cdo 260/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.260.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční návrh Náhrada škody podle insolvenčního zákona Dotčené předpisy:§ 99 IZ. § 98 IZ. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 260/2023-767 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a/ VPP Group a. s., se sídlem ve Velimi, Palackého 233, identifikační číslo osoby 05191211, b/ MAREL a spol. s r. o., se sídlem v Libčicích nad Vltavou, Dělnická 728, identifikační číslo osoby 26174634, c/ LR system s. r. o., se sídlem v Sázavě 186, identifikační číslo osoby 26245051, všech zastoupených Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, proti žalovaným 1/ J. S., zastoupenému Mgr. Ing. Radkou Felgrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, a 2/ M. M., zastoupené Mgr. Ivem Kroužkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 Cm 1/2015, o náhradu škody, o dovolání žalobců a/ a c/ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2022, č. j. 16 Cmo 1/2022-725, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a/ je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 20 582,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. III. Žalobce c/ je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 12 838,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. IV. Ve vztahu mezi žalobci a/ a c/ a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. ledna 2022, č. j. 71 Cm 1/2015-669, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 31. ledna 2022, č. j. 71 Cm 1/2015-683, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce a/ (VPP Group a. s.) domáhal, aby mu žalovaní (1/ J. S. a 2/ M. M.) zaplatili společně a nerozdílně 2 137 200,92 Kč (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce b/ (MAREL a spol. s r. o.) domáhal, aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 1 377 350 Kč (bod II. výroku). [3] Zamítl žalobu, kterou se žalobce c/ (LR system s. r. o.) domáhal, aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 539 773,60 Kč (bod III. výroku). [4] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (body IV. až VI. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Žalobci a/ vznikla pohledávka za dlužníkem (Betonstav PSV s. r. o.) ve výši 2 137 200,92 Kč z titulu smlouvy o dílo ze dne 16. prosince 2009, č. 770-015/02, označené jako „Litvínov-čistírna odpadních vod“. [2] Žalobci b/ vznikla pohledávka za dlužníkem ve výši 1 377 350 Kč z titulu smlouvy o dílo ze dne 21. října 2010, č. 710-556, označené jako „Rozšíření a úpravy prodejny OBI Modřany“. [3] Žalobci c/ vznikla pohledávka za dlužníkem ve výši 539 773,60 Kč z titulu plnění z objednávky dodávky a montáže EPS č. 351, ve znění dodatku č. 1 ohledně objednávky dodávky a montáže EPS č. 356 a EPS č. 422 a objednávky montáže EPS č. 20110041. [4] Insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dne 14. června 2011. Usnesením ze dne 11. dubna 2012, č. j. KSUL 71 INS 10332/2011-A-41, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčního správce. Dne 24. května 2012 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na němž insolvenční správce sdělil, že dlužník nemá majetek významné hodnoty. [5] Pohledávky přihlášené žalobci byly u přezkumného jednání konaného dne 24. května 2012 zjištěny v celé výši. [6] Usnesením ze dne 3. března 2015, č. j. KSUL 71 INS 10332/2011-B-31, insolvenční soud zrušil konkurs, neboť majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Pohledávky žalobců nebyly v insolvenčním řízení uspokojeny ani zčásti. [7] První žalovaný byl jednatelem dlužníka v době od 17. srpna 2006 do 31. března 2011 a společníkem dlužníka od 17. srpna 2006 do 24. února 2016. Druhá žalovaná byla jednatelkou dlužníka v době od 17. srpna 2006 do 31. března 2011 a prokuristkou dlužníka od 31. března 2011 do 22. října 2011. [8] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. června 2015 se žalobce a/ domáhal zaplacení částky 2 137 200,92 Kč, žalobce b/ zaplacení částky 1 377 350 Kč a žalobce c/ částky 539 773,60 Kč. Žalobci odůvodnili žalobu tím, že žalovaní v rozporu s ustanovením § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nepodali insolvenční návrh na majetek dlužníka, takže odpovídají za škodu vzniklou žalobcům ve výši přihlášených, zjištěných, avšak (v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka) neuspokojených pohledávek. 3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 98, § 99 a § 109 až § 111 insolvenčního zákona, jakož i z ustanovení § 135, § 193 odst. 1 a § 194 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.), z ustanovení § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a z ustanovení § 3036 a § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Žalobci mohli uplatnit nárok na náhradu škody od okamžiku, kdy se dozvěděli o zahájení insolvenčního řízení, tedy ode dne zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (14. června 2011). Insolvenční řízení nepřerušuje běh promlčecí doby k uplatnění práva na náhradu škody; tato lhůta běží po celou dobu trvání insolvenčního řízení a může tak uplynout před jeho koncem. U přezkumného jednání konaného 24. května 2012 se žalobci dozvěděli o nedostatečném majetku dlužníka; nejpozději u přezkumného jednání se tak dozvěděli o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Subjektivní dvouletá promlčecí doba započala žalobcům běžet nejpozději dne 24. května 2012 a uplynula 24. května 2014. Žaloba doručená soudu prvního stupně dne 15. června 2015 tak byla podána po marném uplynutí promlčecí doby. 5. Námitka promlčení vznesená žalovanými není v rozporu s dobrými mravy a nemá šikanózní povahu, neboť žalovaní nezavinili svým jednáním marné uplynutí promlčecí doby. 6. K odvolání žalobců a druhé žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2022, č. j. 16 Cmo 1/2022-725, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I., II. a III. výroku, změnil jej v bodech IV., V. a VI. výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje (mimo jiné) z ustanovení § 71 odst. 2 a 3, § 98, § 99, § 170 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona, z ustanovení § 100, § 106 a § 122 obč. zák. a z § 3036 o. z., a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně k následujícím závěrům: 8. Objektivní tříletá promlčecí doba k podání žaloby na náhradu škody způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh začíná běžet dnem podání (řádného) insolvenčního návrhu (14. června 2011). Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh. Žaloba byla podána (až) dne 15. června 2015, tj. po marném uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby, která uplynula dne 14. června 2014. 9. Subjektivní dvouletá promlčecí doba začala běžet dnem konání přezkumného jednání (24. května 2012), kdy se žalobci mohli dozvědět o finanční situaci dlužníka a ujasnit si, že jim nebude (téměř ničeho) plněno. Žaloba byla podaná (až) dne 15. června 2015, tj. po marném uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby, která uplynula 25. května 2014. 10. Z provedeného dokazování nevyplývá úmysl žalovaných způsobit škodu úmyslně; žalovaní se „dopustili“ (jen) vědomé nedbalosti, neboť ačkoli věděli (museli vědět), že se dlužník nachází „ve stavu úpadku“, nepodali (dlužnický) insolvenční návrh a spoléhali se, že škodu nezpůsobí, když pasivně vyčkávali, že místo nich podají insolvenční návrh věřitelé, což se nakonec stalo. Uplatnění námitky promlčení není ani v rozporu s dobrými mravy. 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a/ a c/ dovolání, a to výslovně proti prvnímu výroku, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhod