29 Cdo 2652/2020 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2652/2020 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci navrhovatelky Mgr. Ing. Hany Müllerové, se sídlem v Plzni, Koterovská 633/29, PSČ 326 00, jako insolvenční správkyně dlužnice D. H., o zpeněžení majetkové podstaty dlužnice v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, o dovolání dlužnice D. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Miladou Škvainovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Koperníkova 831/21, PSČ 301 00, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2018, sp. zn. 13 Co 221/2018, t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2018, sp. zn. 13 Co 221/2018, se mění t a k t o: Odvolání dlužnice se odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Usnesením ze dne 21. června 2018, č. j. 134 ED 00002/16-015, ve znění (opravného) usnesení ze dne 23. listopadu 2018, č. j. 134 ED 00002/16-030, soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále jen „soudní exekutor“), jako dražebník, k návrhu Mgr. Ing. Hany Müllerové, jako insolvenční správkyně dlužnice D. H., na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby ze dne 24. března 2016 (datum digitálního podpisu, jímž je smlouva opatřena) [dále též jen „smlouva o provedení dražby“] dle ustanovení § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, a podle § 336j a § 336k zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“): [1] Udělil vydražitelce L. E. příklep na označené nemovité věci (ideální polovinu dvou pozemků, z nichž součástí jednoho je stavba – rodinný dům) zapsané na listu vlastnictví XY pro katastrální území a obec XY u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), za nejvyšší podání ve výši 444.000 Kč (bod I. výroku). [2] Určil vydražitelce lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce 2 měsíců od právní moci usnesení o přiklepu, s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelkou složená jistota ve výši 50.000 Kč a nejvyšší podání zaplatí vydražitelka na označený účet soudního exekutora (bod II. výroku). [3] Oznámil, že nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4 o. s. ř. (soudního exekutora, zaměstnance soudního exekutora, soudce, zaměstnance soudu, povinného, manžela povinného, obmeškalého vydražitele dle § 336m odst. 2 o. s. ř. a ty, jimž brání v nabytí věci zvláštní předpis), může každý do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu soudnímu exekutoru písemně navrhnout, že vydražené nemovitosti chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání. Minimální předražek činí 555.000 Kč a navrhovatel předražku je povinen jej zaplatit v téže lhůtě na označený účet soudního exekutora. K návrhu na předražek lze přihlédnout pouze tehdy, byl-li nejpozději posledního dne lhůty připsán na účet soudního exekutora (§ 336e odst. 2 o. s. ř. per analogiam) [bod IV. výroku]. 2. Soudní exekutor – vycházeje z ustanovení § 336j o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 52 exekučního řádu – poukázal na to, že usnesením ze dne 21. května 2018 bylo nařízeno dražební jednání na 21. června 2018 a při dražbě konané uvedeného dne učinila vydražitelka nejvyšší podání. Jelikož při dražebním jednání ani ve lhůtě uvedené v článku XVII. dražební vyhlášky nebyly vzneseny žádné námitky proti udělení příklepu, udělil soudní exekutor vydražitelce příklep. 3. K odvolání dlužnice Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. září 2018, sp. zn. 13 Co 221/2018, potvrdil usnesení soudního exekutora. 4. Odvolací soud – označuje v důvodech usnesení dlužnici opakovaně jako povinnou – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 5. Soudní exekutor postupoval v daném případě podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, jestliže jako dražebník na návrh insolvenční správkyně coby osoby s dispozičním oprávněním zpeněžil v dražbě (v souladu s ustanovením § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) nemovitosti zahrnuté do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném proti dlužnici. Námitka dlužnice, že soudní exekutor nebyl oprávněn k dražbě, odporuje ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, zejména pak ustanovení § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, podle něhož je soudní exekutor oprávněn s účinností od 1. července 2017, po novele provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, zpeněžovat majetkové hodnoty pro insolvenčního správce. 6. Dražba realizovaná soudním exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu představuje specifickou, zákonem presumovanou formu dobrovolné dražby, v řadě ohledů srovnatelnou s dražbou podle ustanovení § 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Soudní exekutor však při realizaci dražby nepostupuje podle zákona o veřejných dražbách, nýbrž podle ustanovení exekučního řádu, za přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Připuštěna je tak i možnost elektronické dobrovolné dražby nemovitostí. 7. Insolvenční správkyně v daném případě na základě společného pokynu zajištěných věřitelů (§ 293 odst. 1 insolvenčního zákona) uzavřela se soudním exekutorem dne 24. března 2015 smlouvu o provedení dobrovolné dražby. Z této smlouvy vyplývá, že soudní exekutor se zavázal převést výtěžek dražby do 15 dnů od doplacení nejvyššího podání vydražitelem na bankovní účet majetkové podstaty; není důvodná výtka dlužnice, že soudní exekutor uvedl (nesprávně) v usnesení o příklepu pro účel úhrady nejvyššího podání svůj bankovní účet namísto účtu majetkové podstaty. 8. Neobstojí ani námitky dlužnice proti znaleckému posudku a ceně stanovené při dražbě pro nejnižší podání. Ohledně vyvolávací ceny (nejnižšího podání), dražební jistoty a výše příklepu platí, že je lze (s omezeními stanovenými v občanském soudním řádu při dražbě realizované soudním exekutorem v režimu ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, ve spojení s ustanovením § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) sjednat s navrhovatelem dražby. V daném případě bylo ujednáno v článku II. smlouvy o provedení dražby, že nejnižší podání bude činit 314.000 Kč. Jen kdyby smlouva takové ujednání neobsahovala, postupoval by soudní exekutor podle subsidiární úpravy občanského soudního řádu [zjišťoval by cenu znaleckým posudkem, popřípadě by vydal usnesení o ceně nemovitostí (jak předpokládá ustanovení § 336a o. s. ř.)]. 9. Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by byla opodstatněná námitka nedostatečné transparentnosti postupu insolvenční správkyně v insolvenčním řízení; posuzovat takovou námitku v tomto řízení odvolacímu soudu nepřísluší. 10. Co do namítaného střetu zájmů soudního exekutora jako dražitele a (současně) věřitele přihlášeného k uspokojení z majetkové podstaty, odkazuje odvolací soud na sdělení soudního exekutora v předkládací zprávě z 12. září 2018. Tam soudní exekutor přiléhavé poukazuje na to, že v době konání dražby (21. června 2018) jeho pohledávka za majetkovou podstatou již byla uspokojena z výtěžku předcházející dražby jiné nemovitosti ve vlastnictví dlužnice (proběhlé 23. ledna 2017). Soudní exekutor provedl dražbu v souladu s právními předpisy a pokyny zajištěných věřitelů včetně insolvenční správkyně. Odvolací soud pokládá napadené rozhodnutí soudního exekutora o příklepu za věcně správné a zákonné, proto je potvrdil. 11. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice (posléze zastoupena advokátem) dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za dovolacím soudem neřešenou pokládá dovolatelka následující otázku: Je soudní exekutor, který má v insolvenčním řízení postavení přihlášeného věřitele, v témže insolvenčním řízení vyloučen ze zpeněžení majetkové podstaty podle ustanovení § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona? 12. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu především vytýká, že nerespektoval právní názor vyjádřený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněném pod číslem 31/2006 Sb. rozh. obč., podle kterého je (soudní) exekutor vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je zde důvod pochybovat o jeho podjatosti (§ 29 odst. 1 a 2 exekučního řádu). Míní, že pro p