29 Cdo 2733/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2733/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:29 Cdo 2733/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2733.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Blankosměnka [ Směnka ] Břemeno důkazní Zajištění dluhu (o. z.) Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 8 o. z. čl. I. § 10 předpisu č. 191/1950 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2733/2022-174 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalovanému V. M., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40, PSČ 272 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 28/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2022, č. j. 12 Cmo 5/2020-138, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 25. března 2021, č. j. 7 Cm 28/2021-21, uložil žalovanému (V. M.) zaplatit žalobci (Raiffeisenbank a. s.) směnečný peníz ve výši 1.209.370,24 Kč s 6% úrokem od 26. února 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 4.031,23 Kč, a dále směnečný peníz ve výši 2.091.374,58 Kč s 6% úrokem od 26. února 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.971,25 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 166.188 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 1. června 2021, č. j. 7 Cm 28/2021-58, Městský soud v Praze k námitkám žalovaného směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení o námitkách částku 600 Kč (bod II. výroku). 3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. dubna 2022, č. j. 12 Cmo 5/2022-138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (druhý výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle kterého: [1] Žalobce se domáhal po žalovaném plnění ze směnky vlastní reg. č. XY, vystavené dne 26. července 2016 společností VAMOS, spol. s r. o. (dále jen „společnost V“) na řad žalobce, znějící na směnečný peníz ve výši 1.209.370,24 Kč, splatné dne 25. února 2020, a dále ze směnky vlastní č. XY, vystavené dne 26. července 2016 společností V na řad žalobce, znějící na směnečný peníz ve výši 2.091.374,58 Kč, splatné dne 25. února 2020 (dále též jen „sporné směnky“). Za zaplacení obou směnek převzal směnečné rukojemství žalovaný. [2] Smlouvou o úvěru reg. č. 3245/14/021/SME/PRP, ze dne 11. srpna 2014 (dále jen „smlouva o úvěru“) žalobce poskytl úvěr společnosti V do maximální celkové výše 1.400.000 Kč, který byl zajištěn blankosměnkou (vystavenou společností V a avalovanou žalovaným) a bankovní zárukou vystavenou Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a. s. (dále jen „banka Č“). Dodatkem č. 1 ze dne 26. července 2016 strany změnily smlouvu o úvěru tak, že řádné a včasné splacení dluhů musí být po celou dobu existence zajištěno blankosměnkou vlastní vystavenou společností V bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy, s doložkou „bez protestu“, avalovanou žalovaným, s tím, že právo uplatnit blankosměnku bude sjednáno v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. Žalobce, společnost V a žalovaný uzavřeli dne 26. července 2016 dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. 3245/14/021/SD/02. Podle čl. II. této dohody společnost V vystavila blankosměnku, avalovanou žalovaným (mimo jiné) k zajištění pohledávek žalobce vzniklých na základě smlouvy o úvěru, nebo v souvislosti s ní, zejména jistiny úvěru, příslušenství, smluvních pokut, poplatků. V čl. III. této dohody bylo žalobci uděleno oprávnění doplnit do blankosměnky chybějící údaje, a to směnečnou částku až do výše odpovídající splatným zajištěným pohledávkám nebo jejich části a datum splatnosti dle uvážení žalobce, jež nesmí předcházet dni, v němž je datum splatnosti doplňováno. [3] Smlouvou o provozním úvěru reg. č. 01/KTK/01/16981421, ze dne 21. června 2012 (dále jen „smlouva o provozním úvěru“) žalobce poskytl společnosti V kontokorentní úvěr v celkové výši 200.000 Kč, který mohl být navýšen až do částky 3.000.000 Kč, který byl zajištěn blankosměnkou (vystavenou společností V a avalovanou žalovaným) a bankovní zárukou vystavenou bankou Č. Žalobce, společnost V a žalovaný uzavřeli dne 26. července 2016 dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. SP/02/KTK/01/16981421 (s obdobným zněním smluvních ujednání jako v případě dohody č. 3245/14/021/SD/02.). [4] Mezi účastníky bylo nesporné, že smlouva o úvěru a smlouva o provozním úvěru byly (vyjma sporných směnek) zajištěny i bankovní zárukou, a že tato bankovní záruka nebyla ze strany žalobce využita. [5] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení společnosti V pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ve výši 821.082,55 Kč a pohledávku z titulu smlouvy o provozním úvěru ve výši 1.472.542,10 Kč. Přihlášky byly datovány 13. dubnem 2017. [6] Žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu namítal, že sporné směnky jsou neplatné pro překročení vyplňovacího práva žalobcem, když do insolvenčního řízení na majetek společnosti V přihlásil pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 821.082,55 Kč, a ze smlouvy o provozním úvěru ve výši 1.472.542,10 Kč, a do směnky tak mohly být doplněny toliko tyto částky. Za neplatnou považoval dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, neboť je žalovaný slabší stranou a dohoda je jednostranná, ve prospěch žalobce. Čl. IV. odst. 7 dohody, jež vylučuje aplikaci § 1799 a 1800 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy je i postup žalobce, který nevyužil dalšího zajišťovacího institutu, a to bankovní záruky. 5. Na takto ustaveném základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. 6. Odvolací soud nejprve předeslal, že žalobce uplatnil právo ze dvou platných směnek vlastních, z nichž mu vznikl dle čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 32 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), vůči žalovanému jako směnečnému rukojmímu za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I. § 48 směnečného zákona). 7. Dále zdůraznil, že v souladu s ustanovením § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, jimiž se žalovaný brání povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, (až na výjimku prokázání pravosti podpisu směnky) výhradně žalovaného. Žalobce svou povinnost tvrzení splnil tím, že v žalobě popsal listiny, z nichž dovozuje svá práva, a svou povinnost důkazní tím, že listiny v prvopisu předložil. Výhrada žalovaného o nedostatku tvrzení žalobce ohledně způsobu realizace vyplňovacího práva, výše zajištěných pohledávek a uvedení dne, kdy byla do směnek doplněna data splatnosti, je proto bezpředmětná. 8. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožnil se soudem prvního stupně v hodnocení námitky neplatnosti směnek z důvodu jejich nesprávného vyplnění, když i případné vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením není důvodem neplatnosti směnky, tato skutečnost pouze dává dlužníkovi možnost bránit se platební povinnosti námitkou nesprávného vyplnění blankosměnky (potud odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1260/2013). 9. Nedůvodná je rovněž námitka nesprávného vyplnění blankosměnek s ohledem na výši pohledávek ze smlouvy o úvěru a o provozním úvěru přihlášených v insolvenčním řízení společnosti V. Pohledávky byly přihlášeny v nesplacené výši ke dni 13. dubna 2017, přičemž sporné směnky byly splatné dne 25. února 2020. Vzhledem k tomu, že směnky nezajišťovaly jen jistinu pohledávek, ale i příslušenství, smluvní pokutu, poplatky a další plnění vyplývající ze smluv (jak plyne ze znění dohod o uplatnění vyplňovacího práva směnečného), přihlášky předmětných pohledávek tak nebyly způsobilé prokázat, že ke dni splatnosti směnek byla výše pohledávek stejná jako ke dni 13. dubna 2017. Aby byl žalovaný s touto námitkou