29 Cdo 2776/2014 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2776/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2016 Spisová značka:29 Cdo 2776/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2776.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Transformace družstev Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 42/1992Sb. § 17 předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 11. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.12.2016I.ÚS 4142/16JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto4.1.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2776/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně R. Z., zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ 460 01, proti žalovanému JUDr. Petru Tandlerovi, advokátu, se sídlem v Liberci, Barvířská 125/17, PSČ 460 07, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Lučany nad Nisou v likvidaci, identifikační číslo osoby 00120111, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 Cm 69/1999, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 10 Cmo 27/2013-607, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 31. srpna 2012, č. j. 27 Cm 69/1999-552, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) o žalobě R. Z. směřující proti žalovanému JUDr. Petru Tandlerovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Lučany nad Nisou v likvidaci, tak, že: [1] Připustil změnu žaloby provedenou žalobkyní při jednání dne 24. srpna 2012 (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně o určení, že její pohledávka ve výši 1.794.230 Kč z titulu transformačního nároku, přihlášená do konkursu vedeného na majetek úpadce u konkursního soudu pod sp. zn. K 52/1995, je po právu a zařazuje se do první třídy k uspokojení bez práva na oddělené uspokojení (bod II. výroku). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a že státu se vůči účastníkům nepřiznává náhrada nákladů řízení (bod IV. výroku). Šlo o druhé rozhodnutí konkursního soudu o tomto nároku, neboť první rozsudek (ze dne 17. prosince 2008, č. j. 27 Cm 69/1999-343), zrušil v uvedeném rozsahu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2011, č. j. 15 Cmo 55/2009-431. Konkursní soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, které pozdější úpadce neuhradil ničeho na další podíl z transformace družstva dle § 13 odst. 2 uvedeného zákona, na zemědělskou půdu o výměře 4,25 ha a ornou půdu o výměře 1,43 ha. [2] Usnesením ze dne 11. května 1995, č. j. K 52/95-16, prohlásil konkursní soud konkurs na majetek úpadce a správcem jeho konkursní podstaty ustavil žalovaného. [3] Žalobkyně přihlásila pohledávku, jež je nyní předmětem sporu, do konkursu vedeného na majetek úpadce, kde ji správce konkursní podstaty úpadce popřel co do právního důvodu i co do výše. [4] Podle revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu (Znalecké a oceňovací kanceláře s. r. o.) činí celková výše dalšího nároku z transformace u žalobkyně částku 347.815 Kč (z toho připadá 217.385 Kč na výměru půdy a 130.430 Kč na ostatní majetek). Na tomto základě pak konkursní soud uzavřel (vycházeje z ustanovení § 4, § 7, § 9 odst. 5 a 7, § 13 odst. 2, § 14, § 15 a § 17 zákona č. 42/1992 Sb.), že: [1] Kritérium pro výpočet majetkových podílů, jak bylo převzato do schváleného transformačního projektu úpadce, je v souladu s jeho závazným vymezením učiněným v zákoně č. 42/1992 Sb. [2] Ve shodě s tím, co bylo řečeno již v rozsudku ze dne 17. prosince 2008, platí, že důležitou otázkou je vyřešení námitky žalobkyně, že je nutno uvažovat o podílu z transformace výpočtem pouze na výměru půdy oprávněných osob, které samostatně hospodaří. Takový názor žalobkyně je zcestný. V transformaci je nutno započítat všechnu půdu, kterou družstvo převzalo anebo užívalo ke dni 10. června 1990, a kterou užívá (v té době). To platí vzhledem k tomu, že i tyto pozemky jiných vlastníků (či oprávněných osob), se „podílely na tvorbě družstevního majetku“ (a nároky jsou řešeny dle jiných zvláštních předpisů). [3] Ustanovení § 14 a § 15 zákona č. 42/1992 Sb. nefavorizuje jednu skupinu oprávněných osob oproti druhé. Je napevno postaveno, kdo je osobou oprávněnou; tou jsou i vlastníci půdy a vlastníci ostatního majetku (ať již jde o majetek členů družstva nebo „nečlenů“ družstva). V dalším srov. rozhodnutí „NS CR 2733/2000 a NS CR 26 Cdo 423/2006“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 2733/2000, a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 26 Cdo 423/2006; rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). [4] Prostým početním úkonem lze zjistit, že má-li podle žalobkyně jít o 194 ha zemědělské půdy samostatně hospodařících rolníků a nárok z transformace by byl připuštěn ve výši, jak jej pro 5,62 ha vypočetl znalec Ing. Zdeněk Moučka (dále jen „Z. M.“), tj. částkou 2,147.166,70 Kč, šlo by v rámci samostatně hospodařících rolníků v dané věci o částku 416,350.339,80 Kč k vypořádání na výměru půdy v transformaci. To je čtyřnásobek celkového upraveného čistého jmění celého družstva. Proto konkursní soud odmítl znalecký posudek Z. M. jako nesmyslný a nepravdivý a za správný a reálný vzal závěr posudku znaleckého ústavu, který vyjadřuje skutečnou výši majetkového nároku žalobkyně z transformace (i když při její horní hranici, která je pro žalobkyni výhodná). Družstvo (nynější úpadce) v doplňku k transformačnímu projektu jednoznačně uvádí, že rozvaha (účetní) k 30. červnu 1992 bude doplněna rozvahou k 30. září 1992. Do propočtu čistého jmění budou promítnuty hospodářské výsledky; tj. ztráta podle výsledků k 30. září 1992, která sníží čisté jmění. Bude provedena projekce ztrát z minulých období dvou let, předcházejících roku 1992. Dále do konce roku 1992 budou provedeny odprodeje majetku a rozdíly výnosů a účetní hodnoty se promítnou do čistého jmění družstva, spolu s přičtenou hodnotou neprodaných podílů podle § 8 zákona č. 42/1992 Sb. Tyto skutečnosti nevzal znalec Z. M. vůbec v potaz. [5] Také stanovení majetkového podílu způsobem, který prosazovala žalobkyně a který je uveden v posudku Z. M. z 30. června 2009, je chybné. Konkursní soud se potud ztotožňuje s konstatováním znaleckého ústavu, že kdyby transformační podíly byly počítány takovým způsobem a metodikou, musela by družstva dnem schválení transformačních projektů zároveň vstoupit do likvidace nebo konkursu z důvodu předlužení a insolvence a majetkové nároky by stejně nemohly být vyplaceny. [6] V rozsahu, v němž vypočetl majetkový podíl žalobkyně znalecký ústav (347.815 Kč), již byla pravost pohledávky žalobkyně z titulu transformačního nároku pravomocně určena, a to jako pohledávka druhé třídy. Žalobkyně nemá vůči úpadci pohledávku, která by převyšovala již pravomocně přiznanou částku. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 10 Cmo 27/2013-607, potvrdil rozsudek konkursního soudu (první výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Šlo rovněž o druhé rozhodnutí odvolacího soudu o tomto nároku; první rozsudek (ze dne 18. června 2009, č. j. 15 Cmo 55/2009 - 383), zrušil Nejvyšší soud rozsudkem velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. února 2011, č. j. 31 Cdo 814/2010-423 [jenž byl posléze uveřejněn pod číslem 93/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 93/2011“)], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: [1] Konkursní soud si opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž dovodil správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správnému závěru, že žalobkyní zpochybněné kritérium pro výpočet majetkových podílů, jak bylo převzato do schváleného transformačního projektu (pozdějšího) úpadce, je v souladu se závazným vymezením daného kritéria dle zákona č. 42/1992 Sb. [2] Skutková zjištění vyjádřená v rozsudku konkursního soudu ze dne 17. prosince 2008 (z nichž konkursní soud opětovně vyšel) neb