29 Cdo 2833/2022 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2833/2022-967 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce RANDA s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení 7 299 757 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 206/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2022, č. j. 28 Co 398/2021-893, ve znění usnesení ze dne 22. března 2022, č. j. 28 Co 398/2021-900, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 28. dubna 2021, č. j. 27 C 206/2009-799, Obvodní soud pro Prahu 2: [1] Určil, že základ nároku je (co do náhrady škody „v podobě ušlého zisku“ se zákonným úrokem z prodlení) po právu (bod I. výroku). [2] Určil, že výše nároku bude určena v konečném rozhodnutí (bod II. výroku). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci (RANDA s. r. o.) zaplatit částku 24 416 Kč spolu s (v rozhodnutí specifikovaným) úrokem z prodlení (bod III. výroku). [4] Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení (v rozhodnutí specifikovaného) úroku z prodlení z částky 7 299 757 Kč (bod IV. výroku). 2. Přitom šlo o v pořadí třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když první rozsudek ze dne 5. května 2011, č. j. 27 C 206/2009-108, a druhý rozsudek ze dne 13. prosince 2019, č. j. 27 C 206/2009-648, jimiž soud prvního stupně žalobu zamítl, zrušil Městský soud v Praze rozsudky ze dne 18. ledna 2012, č. j. 28 Co 457/2011-149 a ze dne 16. září 2020, č. j. 28 Co 175, 176/2020-741, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Úpadce (VITKA Brněnec a. s.) uzavřel s žalobcem dne 6. května 2004 kupní smlouvu ohledně (v rozhodnutí blíže specifikovaného) souboru movitých věcí (dále jen „stroje“). [2] Žalobce následně převedl stroje na společnost DARREN, s. r. o. (dále jen „společnost D“), která si v areálu úpadce smlouvou ze dne 6. května 2004 pronajala nebytové prostory za účelem výroby a skladování pletacích přízí. [3] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) usnesením ze dne 1. září 2004, sp. zn. 43 K 21/2004, prohlásil konkurs na majetek úpadce. [4] Správce konkursní podstaty úpadce (dr. Hálek) uzavřel se společností D dne 2. června 2005 kupní smlouvu ohledně podniku úpadce. Od smlouvy správce konkursní podstaty odstoupil přípisem ze dne 12. září 2005 z důvodu nezaplacení (celé) kupní ceny podniku. [5] Žalobou podanou dne 5. října 2005 se společnost D domáhala vyloučení podniku úpadce z konkursní podstaty. Řízení bylo vedeno u konkursního soudu pod sp. zn. 42 Cm 80/2005. [6] Přípisem ze dne 7. října 2005 zaslal správce konkursní podstaty konkursnímu soudu aktuální soupis konkursní podstaty, do kterého (mimo jiné) opětovně zapsal (dne 13. září 2005) podnik úpadce. V soupisu konkursní podstaty byly uvedeny i stroje (vyjma prstencových dopřádacích strojů) s poznámkou, že k nim uplatňuje vlastnické právo společnost D; důvod pro zahrnutí strojů do soupisu konkursní podstaty nebyl v soupisu uveden. Žalobce byl uveden jako osoba, která uplatňuje vlastnické právo „k sepsaným pletacím přízím“. [7] Usnesením ze dne 19. října 2005 uložil konkursní soud společnosti D, aby podala do 30 dnů ode dne doručení usnesení žalobu proti správci konkursní podstaty ohledně vyloučení majetku z konkursní podstaty úpadce (mimo jiné strojů); dalším usnesením z téhož dne uložil žalobci, aby podal žalobu do 30 dnů ode dne doručení usnesení proti správci konkursní podstaty ohledně vyloučení „pletacích přízí“. [8] Žalobou podanou dne 24. října 2005 se žalobce domáhal vyloučení pletacích přízí z konkursní podstaty. Řízení bylo vedeno u konkursního soudu pod sp. zn. 42 Cm 91/2005. [9] Správce konkursní podstaty předložil konkursnímu soudu dne 7. prosince 2005 aktualizovaný soupis konkursní podstaty, do kterého byl sepsán podnik úpadce. K podniku uplatňovali vlastnické právo společnost D, společnost ANIDOR (dále jen „společnost A“) a částečně též žalobce. Část strojů (uvedená již v soupisu ze dne 7. října 2005) byla v této aktualizaci sepsaná do konkursní podstaty mimo uvedený podnik s tím, že vlastnické právo ke strojům uplatňuje společnost D; důvod sepsání strojů nebyl v soupisu uveden. [10] Žalobou podanou dne 21. února 2006 se žalobce domáhal vyloučení strojů z konkursní podstaty. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 42 Cm 13/2006. [11] V podání ze dne 29. května 2006 správce konkursní podstaty sdělil, že stroje jsou do podstaty zařazeny jako majetek třetích osob, který ušel z majetku úpadce na základě neúčinného právního úkonu, když stroje podle něj byly převedeny za nápadně nevýhodných podmínek. V podání došlém konkursnímu soudu dne 13. listopadu 2006 správce konkursní podstaty znovu uvedl, že titulem pro soupis strojů do konkursní podstaty je neúčinnost právních úkonů. [12] Věřitelský výbor projednal dne 22. října 2007 návrh dohody o narovnání, kterou měl v úmyslu uzavřít nový správce konkursní podstaty (Mgr. Stejskal), společnost D, společnost A a Ing. Skřivánek. Cílem dohody o narovnání bylo „odblokovat spory“, které znemožňovaly zpeněžovat majetek úpadce a pokračovat v konkursním řízení. V dohodě o narovnání bylo (mimo jiné) sjednáno, že nový správce konkursní podstaty vyloučí stroje „ve prospěch žalobce“ a žalobce vezme zpět vylučovací žalobu. [13] Konkursní soud usneseními ze dne 21. listopadu 2007 udělil souhlas s vyloučením strojů z konkursní podstaty a schválil uvedenou dohodu o narovnání. [14] Žalobce ukončil od září 2005 do června 2006 pracovní poměr s 36 zaměstnanci, kterým vyplatil na odstupném celkem 874 974 Kč. Průměrné odstupné na jednoho zaměstnance činilo 24 415,94 Kč. 4. Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 6 odst. 2 a 3, § 8 odst. 2, § 12, § 15 odst. 1 písm. c/ a odst. 2, § 18 odst. 1, 2 a 5 a § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), § 5, § 13 až 15 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že správce konkursní podstaty sepsal (po odstoupení od smlouvy o prodeji podniku úpadce) stroje jako součást podniku úpadce, přestože věděl, že stroje součást podniku netvoří; nepostupoval tak při výkonu své činnosti s odbornou péčí. Konkursní soud se dopustil nedůvodnou nečinností při výkonu dohlédací činnosti nad správcem konkursní podstaty (§ 12 ZKV) nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci škoda. Žalobci vznikla škoda v podobě ušlého zisku z prodeje strojů, jehož výše bude určena v konečném rozhodnutí. Důvodný je co do základu také uplatněný nárok na náhradu za vyplacené odstupné. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno „propuštění“ jednoho zaměstnance, soud prvního stupně přiznal žalobci částku rovnající se průměrnému odstupnému vyplacenému jednomu zaměstnanci žalobce, tj. částku 24 416 Kč; ve zbývajícím rozsahu této části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Městský soud v Praze k odvolání žalobce i žalovaného rozsudkem ze dne 21. března 2022, č. j. 28 Co 398/2021-893, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. března 2022, č. j. 28 Co 398/2021-900, změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I., II., a III. tak, že žalobu na zaplacení částky 6 420 601 Kč s příslušenstvím a na zaplacení částky 24 416 Kč s příslušenstvím zamítl; v zamítavém bodu IV. výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok). 6. Odvolací soud – cituje ustanovení § 6 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, § 18 odst. 1 a 2, § 18a odst. 1 a § 19 odst. 1 a 2 ZKV, a § 1 odst. 1 a § 5 zákona č. 82/1998 Sb., a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – konstatoval, že stroje již svým umístěním v areálu úpadce měly „souvislost“ s majetkem úpadce a že konkursní soud nemohl jednoduchou úvahou dospět k závěru o vyloučení strojů z konkursní podstaty „ve prospěch žalobce“. Není tudíž důvodná argumentace žalobce, že konkursní soud měl dát správci konkursní podstaty pokyn k tomu, aby stroje z konkursní podstaty vyloučil. 7. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též j