29 Cdo 3252/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3252/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2022 Spisová značka:29 Cdo 3252/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3252.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Směnka Směnečný a šekový platební rozkaz Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 175 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3252/2021-1030 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce SLAVIA INVEST a. s., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 25874501, zastoupeného Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, PSČ 779 00, proti žalovaným 1) S. I. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) L. H., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Zdeňkem Valcem, CSc., LL.M., advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 71/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2021, č. j. 4 Cmo 199/2020-785, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 30.734 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 5. května 2015, č. j. 20 Cm 71/2015-27, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 4.177.334 Kč s 6% úrokem od 9. prosince 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 13.924,45 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 318.676,50 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 4. prosince 2019, č. j. 20 Cm 71/2015-503, soud prvního stupně k námitkám žalovaných směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalobci částku 207.065,92 Kč (výrok II.) a státu částku 900 Kč (výrok III.) 3. Soud prvního stupně vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal plnění ze směnky vlastní, vystavené 24. září 2004 prvním žalovaným, znějící na směnečný peníz 4.177.334 Kč, splatné 8. prosince 2014, za jejíž zaplacení převzali druhá žalovaná, P. B. (dále jen „P. B.“) a společnost Real GARANT BRNO, s. r. o. směnečné rukojemství (dále též jen „sporná směnka“). [2] Sporná směnka byla vystavena na řad České spořitelny, a. s. (dále též jen „banka“). Na rubu směnky je umístěn nedatovaný indosament na řad společnosti SLAM-EXPO s. r. o., pod touto doložkou je označení indosanta - banky, níže jsou připojeny dva podpisy. Pod těmito podpisy je další nedatovaný indosament, kterým společnost SLAM-EXPO s. r. o. směnku převádí na řad žalobce. [3] Dne 24. září 2004 uzavřela banka s prvním žalovaným smlouvu o úvěru č. 1692/04/LCD (dále též jen „smlouva o úvěru“). V článku VII. smlouvy se první žalovaný zavázal zajistit řádné a včasné úhrady pohledávek banky vzniklých na základě smlouvy o úvěru (mimo jiné) blankosměnkou vlastní, vystavenou prvním žalovaným a avalovanou druhou žalovanou (a dalšími zde uvedenými osobami). Za prvního žalovaného je smlouva o úvěru podepsána druhou žalovanou a P. B., jakožto jednateli společnosti. Téhož dne uzavřela banka s prvním žalovaným rovněž smlouvu o vyplňovacím právu směnečném č. S/1692/04/LCD (dále též jen „smlouva o vyplňovacím právu“), jejímž předmětem bylo ujednání o podmínkách, za nichž bude banka oprávněna doplnit do vystavené blankosměnky chybějící údaje. Smlouva o vyplňovacím právu je za prvního žalovaného podepsána opět druhou žalovanou a P. B., jakožto jednateli společnosti. Součástí této listiny je rovněž prohlášení všech směnečných rukojmích (včetně druhé žalované), že se smlouvou o vyplňovacím právu se seznámili a bez výhrad souhlasí s jejím obsahem. [4] Podle znaleckého posudku ze dne 15. října 2016, zpracovaného Mgr. Marií Beňovou, znalkyní v oboru písmoznalectví se specializací na zkoumání ručního písma, znalkyně uzavřela, že jak podpisy druhé žalované a P. B. u označení výstavce, tak podpis druhé žalované u doložky vyznačující její směnečné rukojemství, jsou „s vysokou pravděpodobností“ pravými podpisy označených osob. 4. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaným se prostřednictvím uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. K jednotlivým námitkám žalovaných přitom (zejména) uzavřel, že: [1] Podpisy umístěné u označení výstavce sporné směnky jsou pravými podpisy jednatelů prvního žalovaného (tj. druhé žalované a P. B.). Rovněž podpis druhé žalované jako směnečné rukojmí je jejím pravým podpisem. Závěry znaleckého posudku zpracovaného znalkyní Mgr. Marií Beňovou jsou zcela jasné a srozumitelné, jednotlivé výhrady vznášené žalovanými pak znalkyně vyvrátila při svém výslechu, který soud provedl. Uvedený závěr navíc podporují i další provedené důkazy, zejména smlouva o úvěru, smlouva o vyplňovacím právu a výpovědi slyšených svědků, P. N., M. S. (v rozhodné době zaměstnanců remitenta) a P. B. Evidentní je přitom též časová souvislost mezi dnem vystavení směnky a dnem podpisu označených smluv. Se zřetelem k výše uvedenému měl soud prvního stupně za to, že žalobce jako předkladatel sporné listiny unesl ohledně její pravosti (včetně pravosti podpisů žalovaných) důkazní břemeno. [2] Žalobce nebyl povinen v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu tvrdit, že žaluje z blankosměnky, k níž byla uzavřena smlouva o vyplňovacím právu, ani specifikovat, k jakému účelu má blankosměnka sloužit (jaké pohledávky zajišťuje). Potud odkázal na ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). [3] Směnečná listina nebyla v údaji směnečné sumy vyplněna v rozporu se smlouvou o vyplňovacím právu, ohledně údaje data splatnosti pak žalovaní netvrdili, v čem konkrétně měl namítaný rozpor se smlouvou o vyplňovacím právu spočívat. [4] Žalobci svědčí nepřetržitá řada indosamentů a je tak ve věci aktivně legitimován. První indosament, který je na rubu sporné směnky umístěn, je za indosanta (remitenta) podepsán dvěma pověřenými zaměstnanci banky, a to I. F. (dále jen „I. F.“) a T. P. Okolnost, že podpis I. F. se nachází „poněkud více vlevo“ není v tomto směru významná; v situaci, kdy oba podpisy jsou umístěny pod označením indosanta a na stejné výškové úrovni, nelze podpis I. F. v žádném případě považovat za samostatný blankoindosament, jak se snaží dovozovat žalovaní. [5] K námitce neplatnosti smlouvy o vyplňovacím právu nebylo možné přihlížet, neboť konkrétní výhrady k platnosti této smlouvy žalovaní vznesli až po uplynutí lhůty k podání námitek (v podání ze dne 6. listopadu 2017), tedy opožděně. 5. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 13. května 2021, č. j. 4 Cmo 199/2020-785, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že námitky, jimiž se žalovaní bránili povinnosti uložené jim směnečným platebním rozkazem, nejsou důvodné. Věc projednal bez přítomnosti druhé žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), jejíž omluvu z účasti na jednání vyhodnotil jako účelovou a obstrukční. 7. K odvolací argumentaci žalovaných dále (nad rámec toho, co již uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně) zdůraznil, že jakkoli znalkyně neučinila při zkoumání pravosti podpisů výstavce a směnečné rukojmí závěr kategorický, nýbrž v rovině vysoké pravděpodobnosti určila, že podpisy dotčených osob na směnce jsou jejich pravými podpisy, je nutno tento závěr respektovat. Stanovení určité míry pravděpodobnosti ve znaleckém zkoumání v oboru písmoznalectví totiž neznamená vyjádření matematické veličiny. Jestliže se znalec přikloní k tomu, že zkoumaný podpis je (v rovině kladné pravděpodobnosti) pravým podpisem konkrétní osoby, nelze uvažovat o tom, že tomu tak není, neboť závěr znalce nemůže (ani za předpokladu, že by mu byly dodatečně předloženy další srovnávací materiály) „přejít do roviny záporné“. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, případně na vyřešení otázek, př