29 Cdo 3485/2021 – Nejvyšší soud

29 Cdo 3485/2021-256 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci dlužníka J. K., narozeného XY, bytem XY, o návrhu věřitelů a) Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Českobrodská 1329, PSČ 198 21, identifikační číslo osoby 41189698, b) Philip Morris ČR a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Vítězná 1, PSČ 284 03, identifikační číslo osoby 14803534, a c) České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99-304, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 6/2013, o dovolání dlužníka zastoupeného JUDr. Pavlem Zuskou, advokátem, se sídlem v Praze, Táboritská 1000/23, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2021, č. j. 11 Cmo 31/2018-203, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99-304, potvrdil k odvolání dlužníka usnesení ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, jímž Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dne 21. května 2013 žalobu pro zmatečnost. K odůvodnění žaloby (zejména) uvedl, že v průběhu řízení mu byla nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem, neboť soudy nižších stupňů rozhodly v konkursní věci, aniž nařídily jednání a umožnily mu vyjádřit se k podanému návrhu na prohlášení konkursu. Dalším důvodem zmatečnosti je podle dlužníka skutečnost, že „v této věci rozhodoval vyloučený soudce, respektive že byl odvolací soud zjevně nesprávně obsazen“. 3. Usnesením ze dne 8. března 2018, č. j. 1 Cm 6/2013-161, Městský soud v Praze: [1] Rozhodl, že řízení se nepřerušuje do skončení řízení o dovolání žalobce (podaném dne 4. února 2013) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999 (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999 (bod II. výroku). [3] Rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (body III., IV. a V. výroku). 4. Konkursní soud nejprve předeslal, že procesní institut žaloby pro zmatečnost byl do zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), zaveden novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001, tedy až po vydání napadeného usnesení. Jelikož označená novela občanského soudního řádu neobsahuje v přechodných ustanoveních ve vztahu k žalobám pro zmatečnost žádnou zvláštní úpravu, uplatní se obecné pravidlo vyjádřené v bodu 1. přechodných ustanovení, podle kterého platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro poměry projednávané věci z výše řečeného podle konkursního soudu plyne, že žalobu pro zmatečnost bylo možné podat i proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. července 1999, a to při splnění všech ostatních předpokladů, včetně stanovených lhůt k podání žaloby. 5. Pro přerušení řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 235b odst. 3 o. s. ř. neshledal konkursní soud důvod. Přestože dosud nebylo rozhodnuto o dovolání podaném dlužníkem dne 4. února 2013 (proti témuž rozhodnutí odvolacího soudu), je nepochybné, že o něm nemůže být rozhodnuto jinak než v případě předchozích dvou dovolání. Jde totiž již v pořadí o třetí dovolání dlužníka proti témuž usnesení odvolacího soudu; první dlužníkovo dovolání (šlo o podání datované 16. srpna 1999) Nejvyšší soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 12. srpna 2004, č. j. 29 Odo 696/2004-2247 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 8. března 2005, sp. zn. I. ÚS 708/2004), druhé dlužníkovo dovolání (šlo o podání datované 22. dubna 2009) Nejvyšší soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 29 Cdo 1349/2011-7056 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2533/11). Žalobcem prosazovaný názor, podle kterého i další podané dovolání představuje důvod pro přerušení řízení o žalobě pro zmatečnost, by podle konkursního soudu – dovedeno ad absurdum – znamenal, že po rozhodnutí o třetím dovolání by žalobce mohl podat čtvrté, páté a další dovolání a k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost by nedošlo nikdy. 6. Konkursní soud se dále zabýval včasností podané žaloby pro zmatečnost a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po uplynutí lhůt stanovených v § 234 odst. 1 a 3 o. s. ř. Přitom zdůraznil, že obecná lhůta k podání žaloby pro zmatečnost činí 3 měsíce od doručení napadeného rozhodnutí, pro důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. pak platí lhůta tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí. 7. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno 13. srpna 1999 (což potvrdil podpisem úředního záznamu o tomto úkonu), počala běžet obecná lhůta k podání žaloby pro zmatečnost (mimo jiné pro důvod uvedený v § 229 odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím žalobce namítal, že mu v průběhu řízení byla nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem) již 1. ledna 2001, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/200 Sb. (jinak řečeno, již od okamžiku, kdy procesní institut žaloby pro zmatečnost byl zaveden do občanského soudního řádu). Pro důvod zmatečnosti uvedený v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. by subjektivní lhůta k podání žaloby počala běžet okamžikem, kdy se dlužník dozvěděl o důvodu podjatosti soudce (soudců), který rozhodoval v jeho konkursní věci, dlužník však (ani přes výzvu konkursního soudu) nevylíčil skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné počátek běhu subjektivní tříměsíční lhůty stanovit (neuvedl nejen to, kterého soudce se tvrzený důvod zmatečnosti týká a v čem konkrétně spočívá, ale nespecifikoval ani okamžik, kdy se měl o důvodu vyloučení soudce dozvědět). Podle konkursního soudu lze nicméně bez ohledu na další okolnosti uzavřít, že objektivní tříletá lhůta uplynula ještě před podáním žaloby, neboť napadené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci již dne 18. srpna 1999. Ke stejnému závěru dospěl rovněž Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Odo 696/2004, nebo v usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 202/2003. 8. Na běh lhůty k podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu konečně neměla žádný vliv ani skutečnost, že proti onomu rozhodnutí bylo podáno další (v pořadí již třetí) dovolání. Účinek předvídaný ustanovením § 235 odst. 2 o. s. ř. může mít podle přesvědčení konkursního soudu pouze první dovolání žalobce. Vzhledem k tomu, že usnesení sp. zn. 29 Odo 696/2004, kterým Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl, nabylo právní moci dne 6. září 2004, skončila by lhůta k podání žaloby pro zmatečnost (i při zohlednění doby, kterou by nebylo možné počítat do běhu lhůty podle § 235 odst. 2 o. s. ř.) nejpozději 7. prosince 2004. 9. Protože žaloba pro zmatečnost byla podána až dne 21. května 2013, konkursní soud ji zamítl jako opožděnou. 10. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 8. března 2018 v bodech I. a II. výroku (první výrok); v bodech III., IV. a V. výroku změnil rozhodnutí konkursního soudu tak, že se tyto výroky nevydávají (druhý výrok). 11. Odvolací soud především přitakal konkursnímu soudu v závěru, že v poměrech dané věci nebylo namístě přerušit řízení o žalobě pro zmatečnost do rozhodnutí Nejvyššího soudu o (v pořadí již třetím) dovolání žalobce (podaném 4. února 2013) proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. července 1999. Z obsahu spisu se podává, že dovolání žalobce v mezidobí Nejvyšší soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 21. března 2019, sp. zn. 29 Cdo 647/2019, nadto šlo od samého počátku o zcela zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, takže dovolání nemohlo vyvolat účinky předvídané ustanovením § 235b odst. 3 o. s. ř. 12. Ve shodě s konkursním soudem posoudil i odvolací soud včasnost podané žaloby. Lhůta k podání žaloby mohla začít běžet nejdříve dnem 1. ledna 2001, kdy byl zakotven v občanském soudním řádu institut žaloby pro zmatečnost. Vzhledem k podanému dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. července 1999 se však do běhu lhůty nemohla počítat doba od právní moci napadeného rozhodnutí (18. srpna 1999) do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu (6. září 2004). Je tedy zřejmé, že lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. f) a odst. 3 o. s. ř. uplynula nejpozději 7. prosince 2004. Běh objektivní tříleté lhůty k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak skončil dne 7. zá