29 Cdo 3521/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3521/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2015 Spisová značka:29 Cdo 3521/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3521.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Narovnání Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 585 odst. 1 obč. zák. § 586 odst. 1 obč. zák. § 49 obč. zák. § 49a obč. zák. § 27 odst. 5 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 7. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.7.2015II.ÚS 2211/15doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto10.11.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3521/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ A. I., zastoupené Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem, se sídlem v Brně – Veveří, Marešova 305/14, PSČ 602 00, b/ Mgr. V. T., c/ PharmDr. D. S. a d/ Mgr. R. D., proti žalovanému JUDr. Vlastimilu Burešovi, advokátu, se sídlem v Mostech u Jablunkova, Šance 13, PSČ 739 98, jako správci konkursní podstaty úpadce P. M., o zaplacení 650 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 144/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 2012, č. j. 57 Co 165/2011-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. 108 C 144/2009-112, Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil žalovanému (JUDr. Vlastimilu Burešovi, jako správci konkursní podstaty úpadce P. M.) zaplatit žalobcům (L. I. a A. I.) 15 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení za dobu od 4. června 2009 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu v části požadující zaplacení 635 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení za dobu od 4. června 2009 do zaplacení (bod II. výroku), zastavil řízení o požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky 650 000 Kč za dobu od 4. prosince 2008 do 3. června 2009 (bod III. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod IV. výroku). K odvolání žalobců a žalovaného (jež se netýkala bodu III. výroku rozsudku okresního soudu) Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku (první výrok), v bodech I. a IV. výroku jej změnil tak, že zamítl i žalobu o zaplacení částky 15 000 Kč se „zákonným“ úrokem z prodlení za dobu od 4. června 2009 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že: 1/ Žalobci měli ve společném jmění manželů v rozsudku blíže specifikované nemovitosti v katastrálním území V. L. (dále jen „nemovitosti“). 2/ Dne 9. dubna 1993 uzavřeli žalobci jako zástavci s Komerční bankou, a. s. (dále jen „banka“) jako zástavním věřitelem zástavní smlouvu k zajištění závazku P. M. vůči bance vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 9. dubna 1993, „znějící“ na částku 7 000 000 Kč (dále jen „pohledávka z úvěrové smlouvy“). Pohledávka banky z úvěrové smlouvy byla dále zajištěna zástavním právem k dalším nemovitostem, které byly původně ve vlastnictví P. M., nyní ve vlastnictví společnosti PCHOS, spol. s r. o. (dále jen „společnost P“). 3/ Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. února 2004, sp. zn. 13 K 11/2004, prohlásil konkurs na majetek P. M. a správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. Vlastimila Bureše (žalovaného). 4/ Společnost ČOLOT a. s. (dále jen „společnost Č“), která je právním nástupcem původního věřitele (banky), si do konkursního řízení přihlásila pohledávky za úpadcem v celkové výši 5 599 263,47 Kč, z čehož pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy činila 3 328 746,70 Kč. 5/ Žalovaný zapsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce nemovitosti žalobců a nemovitosti ve vlastnictví společnosti P. 6/ Společnost P uhradila do konkursní podstaty úpadce dne 8. února 2008 částku 5 599 263,47 Kč. 7/ Dne 4. prosince 2008 uzavřel žalovaný s žalobci dohodu o narovnání, ve které žalobci uznali nárok žalovaného vyplývající z ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a jako osoby, jejichž věci zajišťují pohledávky vůči úpadci, se zavázali složit cenu věcí, jimiž je pohledávka zjištěna, v částce 650 000 Kč, v níž je zahrnuta i náhrada za bezdůvodné obohacení vzniklé žalobcům z titulu užívání nemovitostí po celou dobu, kdy byly zapsány do konkursní podstaty úpadce (o tuto pohledávku vedl správce konkursní podstaty s žalobci spor v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místu pod sp. zn. 17 C 115/2008). Žalovaný se zavázal vystavit žalobcům potvrzení o tom, že cena nemovitostí byla vyplacena ve prospěch konkursní podstaty a učinit příslušné podání vůči katastrálnímu úřadu. 8/ Účastníci splnili své závazky vyplývající z dohody o narovnání a nemovitosti byly vyňaty z konkursní podstaty úpadce. Na tomto základě odvolací soud především přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož plněním společnosti P do konkursní podstaty zaniklo i zástavní právo k nemovitostem žalobců, a že v důsledku tohoto plnění odpadl důvod soupisu nemovitostí v konkursní podstatě úpadce. Za nedůvodnou měl námitku žalovaného, že pohledávka odděleného věřitele plněním od společnosti P s ohledem na možnost výplaty pouze 70 % výtěžku nebyla zcela uspokojena a že proto v rozsahu neuspokojené části pohledávky zástavního věřitele společnosti Č nadále na nemovitostech žalobců vázlo zástavního právo. Podle odvolacího soudu je dohoda o narovnání platným právním úkonem, směřovala k narovnání sporných práv účastníků, ohledně nichž byla vedena soudní řízení, a to u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 131/2004 (žaloba žalobců proti žalovanému o vyloučení nemovitostí v jejich vlastnictví z konkursní podstaty úpadce) a u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 115/2008 (žaloba žalovaného proti žalobcům na zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalobců na úkor konkursní podstaty za užívání nemovitostí žalobců po dobu jejich sepsání v konkursní podstatě úpadce). Zdůraznil, že účelem narovnání není zjištit, jak se věci ve skutečnosti mají, nýbrž předejít dalším pochybnostem a sporům tím, že dosavadní závazek, v němž se sporné či pochybné právo vyskytlo, se zruší a nahradí se závazkem novým. Sporností či pochybností práv je třeba rozumět názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu. S poukazem na § 586 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla, odvolací soud uzavřel, že jsou nedůvodné námitky žalobců vycházející z toho, že v době uzavření dohody o narovnání již na nemovitostech nevázlo zástavní právo. Citované ustanovení se totiž týká právě případů, kdy strany při narovnání vycházely z domnělého práva jedné strany, přičemž je nerozhodné, zda skutečnost, z níž neexistence pohledávky vyplývá, zde byla již v době uzavření dohody. Odvolací soud měl za nepochybné, že otázka existence oprávnění soupisu nemovitostí do konkursní podstaty a s ním spojený požadavek žalovaného vůči žalobcům ve smyslu § 27 odst. 5 ZKV na složení ceny jejich nemovitostí, jakož i otázka existence povinnosti žalobců vydat žalovanému částku představující hodnotu za užívání nemovitostí v době jejich sepsání do konkursní podstaty, byla mezi účastníky sporná, neboť o těchto nárocích jedné i druhé strany byla vedena soudní řízení. Právě dohodou o narovnání byla spornost těchto práv a závazků řešena. Odvolací soud neměl za důvodné ani námitky žalobců založené na tvrzení, že je žalovaný uvedl v omyl, když s nimi uzavřel dohodu o narovnání v době, kdy byla nemovitosti žalobců zajištěná pohledávka uhrazena do konkursní podstaty v její plné výši. Podle odvolacího soudu další postup žalovaného (plnění oddělenému věřiteli společnosti Č ve výši 455 000 Kč) navazující na dohodu o narovnání totiž svědčí o přesvědčení žalovaného, že složením výše uvedené částky zástavním dlužníkem do konkursní podstaty nedošlo k zániku celé zajištěné pohledávky. Nelze proto uvažovat ani o žalobci tvrzené lsti na straně žalovaného. K tomu odvolací soud doplnil, že omyl žalovaného, spočívající v tom, že plnění společnosti P vyhodnotil tak, že jím nezanikla v celém rozsahu zástavními právy (na nemovitostech žalobců a společnosti P) zajištěná pohledávka a omyl žalobců, že n