§ 586 občanský zákoník – Omyl o tom
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 586 občanského zákoníku říká, že omyl ohledně sporných nebo pochybných věcí nevede k neplatnosti dohody o narovnání, ledaže byl tento omyl vyvolán lstí jedné strany, a že narovnání sjednané v dobré víře zůstává platné, i když se později ukáže, že jedna ze stran neměla právo, které bylo předmětem narovnání. (§ 586 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 586 odkazuje 36 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat.
(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se strany dohodnou na narovnání sporných nebo pochybných práv, nemohou se později dovolávat neplatnosti dohody jen proto, že se mýlily v tom, co bylo předmětem sporu.
- Výjimkou je situace, kdy jedna strana úmyslně (lstí) uvedla druhou stranu v omyl, aby dosáhla narovnání – v takovém případě se poškozená strana může domáhat neplatnosti dohody.
- Dohoda o narovnání je silná a chrání dobrou víru – i když se později zjistí, že jedna ze stran neměla právo, o kterém se narovnávalo, dohoda zůstává platná, pokud byla sjednána v dobré víře.
Na co si dát pozor
- Pokud se domníváte, že jste byli při sjednávání narovnání uvedeni v omyl lstí, můžete se dovolávat neplatnosti dohody.
- I když se později ukáže, že jste neměli právo, které bylo předmětem narovnání, dohoda zůstane platná, pokud jste ji sjednali v dobré víře.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 586
Jak soudy aplikují § 586
Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.), a to pod sankcí relativní neplatnosti, jíž je třeba se dovolat (§ 714 odst. 2, § 586 odst. 2 o. z.). I v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), byla správa majetku ve společném jmění založena (§ 145 odst. 2) na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do …
Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.), a to pod sankcí relativní neplatnosti, jíž je třeba se dovolat (§ 714 odst. 2, § 586 odst. 2 o. z.). I v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), byla správa majetku ve společném jmění založena (§ 145 odst. 2) na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do …
S poukazem na § 586 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla, odvolací soud uzavřel, že jsou nedůvodné námitky žalobců vycházející z toho, že v době uzavření dohody o narovnání již na nemovitostech nevázlo zástavní právo.