29 Cdo 3718/2017 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3718/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2019 Spisová značka:29 Cdo 3718/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3718.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Promlčení Lhůty Konkurs Dotčené předpisy:§ 106 obč. zák. § 122 obč. zák. § 30 ZKV § 44 odst. 1 písm. b) ZKV Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3718/2017-147 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně O. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Krátký lán 138/8, PSČ 160 00, proti žalovanému V. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Pechouškem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 35/1, PSČ 370 01, o zaplacení částky 137 232 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 244/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2016, č. j. 19 Co 2243/2016-100, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2016, č. j. 19 Co 2243/2016-100, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. července 2016, č. j. 16 C 244/2015-74, ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení; ve zbytku se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 15. července 2016, č. j. 16 C 244/2015-74, Okresní soud v Českých Budějovicích „zamítl žalobu“ (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni (O. S.) k náhradě nákladů řízení žalovanému (V. P.) ve výši 33 492,80 Kč (bod II. výroku). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 8 373,20 Kč (druhý výrok). Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „konkursní soud“) usnesením ze dne 21. srpna 2007, č. j. 12 K 167/2007-22, prohlásil konkurs na majetek úpadce společnosti Lékárna u sv. Mikuláše s. r. o. a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného. 2/ Konkursní soud usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. 12 K 167/2007-143, rozvrhl výtěžek zpeněžení konkursní podstaty tak, že (kromě jiného) na žalobkyni (jako věřitelku č. 13) připadla částka ve výši 137 232 Kč. Rozvrh měl žalovaný provést do 15 dnů od právní moci usnesení, tedy do 15 dnů od 22. ledna 2013 (dále také jen „rozvrhové usnesení“). 3/ Dne 27. prosince 2012 učinil žalovaný jako správce konkursní podstaty úpadce jednostranný zápočet pohledávky z titulu „manka v pokladně“ úpadce ve výši 48 418 Kč vůči pohledávce žalobkyně za úpadcem. Stejný den byl tento úkon doručen žalobkyni a ta s ním vyjádřila souhlas. 4/ Exekučním příkazem ze dne 27. prosince 2012, č. j. 101 EX 437/09-57, rozhodl soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček o přikázání pohledávky žalobkyně jako povinné vůči „žalovanému“ z titulu rozvrhového usnesení. Exekuční příkaz byl žalovanému doručen dne 31. prosince 2012. 5/ Dne 1. února 2013 uhradil žalovaný k rukám soudního exekutora podle označeného exekučního příkazu částku 88 414 Kč. Dne 4. února 2013 pak exekutorovi sdělil, že provedl zmíněnou platbu a také jej informoval o zápočtu ve výši 48 418 Kč. 6/ Usnesením ze dne 20. března 2013, č. j. 12 K 167/2007-154, konkursní soud zrušil konkurs na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. května 2013. 7/ Dopisem ze dne 6. května 2015 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného ke splnění rozvrhového usnesení a k výplatě žalované částky žalobkyni. 8/ Usnesením ze dne 3. července 2015, č. j. 44 Nc 6017/2009-130, Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci vedenou proti žalobkyni jako povinné soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem pod sp. zn. 101 EX 437/09. Bod I. výroku o zastavení exekuce nabyl právní moci dne 12. srpna 2015. Usnesením ze dne 2. prosince 2015, č. j. 8 Co 2027/2015-153, Krajský soud v Českých Budějovicích změnil k odvolání žalobkyně usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. července 2015, č. j. 44 Nc 6017/2009-130, kromě jiného v bodě II. výroku tak, že soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček byl povinen žalobkyni vrátit částku 18 851,80 Kč. Ta byla žalobkyni vyplacena v lednu nebo v únoru 2016. 9/ Žalobou podanou dne 9. srpna 2015 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 137 232 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jí způsobil škodu porušením povinnosti vyplatit jí tuto částku jako správce konkursní podstaty úpadce na základě rozvrhového usnesení. 10/ Žalovaný vznesl v průběhu řízení námitku promlčení. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z § 106 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) [dle § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], uzavřel, že žalovaný nárok je promlčen. Jestliže byl žalovaný povinen provést rozvrh do 15 dnů od právní moci rozvrhového usnesení, která nastala 22. ledna 2013, pak jej měl splnit do 6. února 2013. Následující den 7. února 2013 začala žalobkyni běžet subjektivní promlčecí doba v délce dvou let. Rozvrhové usnesení bylo žalobkyni řádně doručeno, věděla tedy, že jí má žalovaný vyplatit částku stanovenou v rozvrhovém usnesení do 15 dní od jeho právní moci. Jestliže jí sporná částka nebyla uhrazena ve stanovené lhůtě, nepochybně mohla a měla vědět, že jí vznikla v žalobě tvrzená škoda a kdo jí tuto škodu způsobil. Dvouletá promlčecí doba uplynula dne 7. února 2015, přičemž žaloba byla podána až dne 9. srpna 2015. Odvolací soud dále vysvětlil, že dospěje-li soud k závěru, že nárok požadovaný žalobou je promlčen, je již nadbytečné zjišťovat, zda byly splněny další podmínky vzniku práva na náhradu škody. Proto soud prvního stupně nepochybil, když zamítl provedení dalších důkazních návrhů, které směřovaly k přezkumu průběhu konkursního a exekučního řízení. Bylo proto nadbytečné zkoumat i okolnosti zápočtu. Neměl za důvodnou ani námitku žalobkyně, že subjektivní promlčecí doba jí začala běžet až poté, co se její právní zástupkyně seznámila s obsahem exekučního spisu v srpnu 2015. Podle odvolacího soudu totiž nebylo podstatné, na základě jakého exekučního příkazu a komu byly prostředky žalovaným vyplaceny. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby bylo relevantní, že žalobkyně věděla, že jí žalovaný nevyplatil prostředky ve lhůtě stanovené rozvrhovým usnesením. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, uváděje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že trpí vadami, které měly za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil. Spolu s dovoláním podala dovolatelka žádost o odklad vykonatelnosti, eventuálně právní moci napadeného rozhodnutí. Dovolatelka především namítá, že subjektivní promlčecí doba začala běžet až poté, co nahlédla do exekučního spisu, respektive až zastavením exekuce vedené proti dovolatelce jako povinné soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem pod sp. zn. 101 EX 437/09. Má za to, že až v roce 2015 se dozvěděla o vzniku škody, její výši a o tom, kdo je za ni odpovědný. Dovolatelka zpochybňuje správnost závěrů odvolacího soudu o dřívějším počátku běhu subjektivní promlčecí doby, míní, že byly postaveny pouze na její předpokládané vědomosti o údajných rozhodných skutečnostech. Dále se dovolatelka vyjadřuje k zápočtu, který provedl žalovaný, ke konstitutivnosti rozvrhového usnesení a k exekučnímu příkazu o přikázání pohledávky. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.