29 Cdo 3782/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3782/2020 citace  Právní věta:Dědické právo ve smyslu § 1475 o. z., jež dědici vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479 o. z.), není právem na pozůstalost bez dalšího. Dědické právo je jen titulem k nabytí pozůstalosti, neboť zůstavitelovým dědicem se stává a dědictví nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí (pozůstalostního) soudu, tj. ten, komu bylo usnesením o dědictví potvrzeno nabytí dědictví. Do potvrzení nabytí dědictví mohou věřitelé ve smyslu 1703 o. z. vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti pouze a právě proto, že povinnost dědiců uhrazovat zůstavitelovy dluhy nastává až po právní moci usnesení o dědictví. Jestliže usnesení o dědictví (§ 185 z. ř. s.), jímž (pozůstalostní) soud potvrdil (insolvenčnímu) dlužníku nabytí dědictví po zůstaviteli, který zemřel v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek (insolvenčního) dlužníka, nabylo právní moci až po skončení insolvenčního řízení (po právní moci usnesení, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení), pak se účinky osvobození přiznaného (insolvenčnímu) dlužníku stejným usnesením insolvenčního soudu podle § 414 insolvenčního zákona nevztahují na dluh zůstavitele, který přešel na (insolvenčního) dlužníka jako na dědice zůstavitele (§ 1701 odst. 1, § 1703 o. z.). Pohledávkami, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jsou ve smyslu § 414 odst. 2 insolvenčního zákona i pohledávky vyloučené z uspokojení podle § 170 insolvenčního zákona. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2022 Spisová značka:29 Cdo 3782/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3782.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické právo (právo na pozůstalost) (o. z.) Výhrada soupisu pozůstalosti (o. z.) [ Pozůstalost (o. z.) ] Oddlužení Osvobození od placení zbytku dluhů Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 414 IZ. ve znění do 31.05.2019 § 1475 o. z. § 1479 o. z. § 1701 odst. 1 o. z. § 1703 o. z. § 1706 o. z. § 170 IZ. § 184 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 185 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 416 IZ. ve znění do 31.05.2019 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:13. 7. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:16 / 2023 Anotace:Oprávněný se v exekučním řízení vůči povinným (manželům) domáhal úhrady pohledávky ve výši 180 833 Kč s příslušenstvím, podle vykonatelného rozhodčího nálezu. Necelý rok po úmrtí povinného rozhodl soudní exekutor o zastavení exekuce ohledně pozůstalé povinné. Konstatoval přitom, že ohledně povinných probíhalo insolvenční řízení, jež skončilo splněním oddlužení a osvobozením povinné od dalších pohledávek. Později soudní exekutor rozhodl o tom, že na straně zemřelého povinného bude v exekučním řízení nadále pokračováno s původní povinnou, jež odpovídá za dluhy do výše ceny nabytého dědictví (v řízení o pozůstalosti povinná uplatnila výhradu soupisu pozůstalosti). Následně povinná svým podáním navrhla zastavení exekuce v plném rozsahu. Exekuční soud návrhu vyhověl a exekuci zastavil. Vyšel přitom ze zjištění, že povinná byla v rámci insolvenčního řízení osvobozena od placení pohledávek, vč. těch pohledávek, jež věřitelé nepřihlásili, ač tak učinit měli, což byla i pohledávka, o níž bylo vedeno toto exekuční řízení. Odvolací soud usnesení exekučního soudu potvrdil. Ve shodě s exekučním soudem uvedl, že pohledávka oprávněného měla být přihlášena do insolvenčního řízení. Jelikož se tak nestalo a insolvenční soud osvobodil, v důsledku splnění oddlužení, povinnou od placení pohledávek dle § 414 IZ, vztahuje se toto osvobození i na pohledávku oprávněného. Dále konstatoval, že pohledávky, na něž se vztahuje osvobození dlužníka od placení, mají povahu tzv. naturální obligace, proto nemůže jít v tomto případě o nově vzniklý dluh povinné. V důsledku úmrtí povinného došlo jen ke změně osoby dlužníka, nikoli ke změně obsahu závazku. Na situaci podle odvolacího soudu nic nemění ani fakt, že povinná je jak původním dlužníkem vymáhané pohledávky, tak dlužníkem jako právní nástupce povinného. Oprávněný proti usnesení odvolacího soudu brojil dovoláním, na jehož podkladě se Nejvyšší soud zabýval posouzením otázky účinků osvobození přiznaného povinné podle § 414 IZ na dluh, který povinná zdědila (po zůstaviteli, jenž zemřel v průběhu insolvenčního řízení) až po skončení insolvenčního řízení. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3782/2020-90 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněného Český Triangl, a. s., se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25864106, zastoupeného Mgr. Veronikou Soukupovou, LL. M., advokátkou, se sídlem v Lomnici, Tylov 147, PSČ 793 02, proti povinné V. S., narozené XY, bytem XY, pro částky 180.833 Kč a 55.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 35 EXE 571/2011, o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. července 2020, č. j. 22 Co 190/2020-68, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. července 2020, č. j. 22 Co 190/2020-68, se mění t a k t o: Usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. června 2020, č. j. 35 EXE 571/2011-50, se mění tak, že návrh povinné na zastavení exekuce se zamítá. Odůvodnění: 1. Exekučním návrhem ze dne 24. května 2011, podaným 25. května 2011 (osobně) u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány (dále jen „T. V.“), Exekutorský úřad Přerov, se oprávněný (HP Invest a. s.) domáhal vůči povinným (1/ V. S. a 2/ J. S.) nařízení exekuce pro částku 180.833 Kč s „příslušenstvím“. Dne 13. června 2011 požádal označený exekutor Okresní soud v Pardubicích (dále též jen „exekuční soud“) o pověření a nařízení exekuce na majetek povinných. 2. Usnesením ze dne 30. června 2011, č. j. 35 EXE 571/2011-10, které nabylo právní moci dne 1. listopadu 2011, exekuční soud: [1] Nařídil exekuci na majetek povinných podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 28. února 2011, sp. zn. HK 101/2010, vydaného rozhodcem Mgr. Zdeňkem Kučerou (dále jen „M. K.“), k uspokojení: - pohledávky oprávněného ve výši 180.833 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5.167 Kč za dobu od 16. října 2010 do zaplacení, z (další) částky 5.167 Kč za dobu od 16. listopadu 2010 do zaplacení a z částky 170.499 Kč za dobu od 21. listopadu 2010 do zaplacení, - smluvní pokuty ve výši 55.800 Kč, a nákladů předcházejícího řízení ve výši 75.168 Kč, s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého povinného (bod I. výroku). [2] Uložil povinným uhradit společně a nerozdílně náklady exekuce (bod II. výroku). [3] Pověřil T. V. provedením exekuce (bod III. výroku). 3. Povinný zemřel dne 30. prosince 2017. 4. Usnesením ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 203 Ex 27405/11-116, které nabylo právní moci dne 13. prosince 2018, soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha (dále jen „L. J.“), jmenovaný soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov poté, co T. V. zanikla funkce k 31. březnu 2016: [1] Zastavil nařízenou exekuci ohledně povinné (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce (bod II. výroku). [3] Určil, že vzniklé náklady exekuce vůči povinné činí 4.017 Kč (bod III. výroku). 5. L. J. – vycházeje z ustanovení § 55 odst. 4 a § 55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, a z ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odůvodnil (částečné) zastavení exekuce tím, že ohledně povinné probíhalo insolvenční řízení, (insolvenční) soud vzal na vědomí splnění oddlužení a povinná byla ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), osvobozena od dalších pohledávek. Vzhledem k tomu, že oprávněný se v určené patnáctidenní lhůtě nevyjádřil k záměru L. J. zastavit exekuci vůči povinné, nastala „fikce jeho souhlasu“ dle § 104 odst. 4 o. s. ř. a L. J. tudíž exekuci vůči povinné zastavil. 6. Usnesením ze dne 15. března 2019, č. j. 203 Ex 27405/11-127, které nabylo právní moci dne téhož dne, L. J. připustil, aby z řízení (vedeného nadále jen proti povinnému) vystoupil dosavadní oprávněný a na jeho místo vstoupil nový oprávněný (Český Triangl, a. s.). L. J. – vycházeje z ustanovení § 36 odst. 3 až 5 a § 52 odst. 1 exekučního řádu a z ustanovení § 107a a § 254 odst. 1