29 Cdo 3782/2020 – Nejvyšší soud

29 Cdo 3782/2020-90 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněného Český Triangl, a. s., se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25864106, zastoupeného Mgr. Veronikou Soukupovou, LL. M., advokátkou, se sídlem v Lomnici, Tylov 147, PSČ 793 02, proti povinné V. S., narozené XY, bytem XY, pro částky 180.833 Kč a 55.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 35 EXE 571/2011, o návrhu povinné na zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. července 2020, č. j. 22 Co 190/2020-68, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. července 2020, č. j. 22 Co 190/2020-68, se mění t a k t o: Usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. června 2020, č. j. 35 EXE 571/2011-50, se mění tak, že návrh povinné na zastavení exekuce se zamítá. Odůvodnění: 1. Exekučním návrhem ze dne 24. května 2011, podaným 25. května 2011 (osobně) u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány (dále jen „T. V.“), Exekutorský úřad Přerov, se oprávněný (HP Invest a. s.) domáhal vůči povinným (1/ V. S. a 2/ J. S.) nařízení exekuce pro částku 180.833 Kč s „příslušenstvím“. Dne 13. června 2011 požádal označený exekutor Okresní soud v Pardubicích (dále též jen „exekuční soud“) o pověření a nařízení exekuce na majetek povinných. 2. Usnesením ze dne 30. června 2011, č. j. 35 EXE 571/2011-10, které nabylo právní moci dne 1. listopadu 2011, exekuční soud: [1] Nařídil exekuci na majetek povinných podle vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 28. února 2011, sp. zn. HK 101/2010, vydaného rozhodcem Mgr. Zdeňkem Kučerou (dále jen „M. K.“), k uspokojení: - pohledávky oprávněného ve výši 180.833 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 5.167 Kč za dobu od 16. října 2010 do zaplacení, z (další) částky 5.167 Kč za dobu od 16. listopadu 2010 do zaplacení a z částky 170.499 Kč za dobu od 21. listopadu 2010 do zaplacení, - smluvní pokuty ve výši 55.800 Kč, a nákladů předcházejícího řízení ve výši 75.168 Kč, s tím, že plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého povinného (bod I. výroku). [2] Uložil povinným uhradit společně a nerozdílně náklady exekuce (bod II. výroku). [3] Pověřil T. V. provedením exekuce (bod III. výroku). 3. Povinný zemřel dne 30. prosince 2017. 4. Usnesením ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 203 Ex 27405/11-116, které nabylo právní moci dne 13. prosince 2018, soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha (dále jen „L. J.“), jmenovaný soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov poté, co T. V. zanikla funkce k 31. březnu 2016: [1] Zastavil nařízenou exekuci ohledně povinné (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce (bod II. výroku). [3] Určil, že vzniklé náklady exekuce vůči povinné činí 4.017 Kč (bod III. výroku). 5. L. J. – vycházeje z ustanovení § 55 odst. 4 a § 55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, a z ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odůvodnil (částečné) zastavení exekuce tím, že ohledně povinné probíhalo insolvenční řízení, (insolvenční) soud vzal na vědomí splnění oddlužení a povinná byla ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), osvobozena od dalších pohledávek. Vzhledem k tomu, že oprávněný se v určené patnáctidenní lhůtě nevyjádřil k záměru L. J. zastavit exekuci vůči povinné, nastala „fikce jeho souhlasu“ dle § 104 odst. 4 o. s. ř. a L. J. tudíž exekuci vůči povinné zastavil. 6. Usnesením ze dne 15. března 2019, č. j. 203 Ex 27405/11-127, které nabylo právní moci dne téhož dne, L. J. připustil, aby z řízení (vedeného nadále jen proti povinnému) vystoupil dosavadní oprávněný a na jeho místo vstoupil nový oprávněný (Český Triangl, a. s.). L. J. – vycházeje z ustanovení § 36 odst. 3 až 5 a § 52 odst. 1 exekučního řádu a z ustanovení § 107a a § 254 odst. 1 o. s. ř. – uzavřel, že k přechodu práv a povinností na nového oprávněného došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. října 2018. 7. Usnesením ze dne 24. ledna 2020, č. j. 203 Ex 27405/11-136, které nabylo právní moci dne 11. února 2020, L. J. rozhodl, že na straně zemřelého povinného bude v (exekučním) řízení nadále pokračováno s původní povinnou, jež odpovídá za dluhy do výše ceny nabytého dědictví. L. J. – vycházeje z ustanovení § 28, § 36 odst. 3 a 4 a § 52 odst. 1 exekučního řádu a z ustanovení § 107 odst. 1, 2 a 4 a § 254 odst. 1 o. s. ř. – poukázal na to, že podle usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 32 D 75/2018-82, které nabylo právní moci dne 22. listopadu 2018, se původní povinná stala dědičkou povinného, která uplatnila výhradu soupisu pozůstalosti a proto odpovídá za dluhy do výše ceny nabytého dědictví. 8. Podáním ze dne 5. února 2020 doručeným L. J. 7. února 2020 (a znovu pak podáním ze dne 28. dubna 2020 doručeným L. J. 4. května 2020) navrhla povinná zastavení exekuce v plném rozsahu. Návrh odůvodnila tím, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále též jen „insolvenční soud“) ze dne 7. srpna 2018, č. j. KSPA 59 INS XY, jí bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek. 9. Usnesením ze dne 5. června 2020, č. j. 35 EXE 571/2011-50, exekuční soud: [1] Zastavil exekuci (bod I. výroku). [2] Nepřiznal L. J. právo na náhradu nákladů exekučního řízení (bod II. výroku). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 10. Exekuční soud – vycházeje z ustanovení § 414 odst. 1, 2 a 4 insolvenčního zákona, z ustanovení § 89 exekučního řádu a z ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. – dospěl k následujícím závěrům: 11. Povinná byla v rámci insolvenčního řízení osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly doposud uspokojeny, a dále pohledávek věřitelů, kteří se nepřihlásili, ač tak měli učinit. To je i případ pohledávky oprávněného, ohledně které se vede exekuční řízení, prokazatelně vzniklé přede dnem zahájení insolvenčního řízení (před 25. říjnem 2012). 12. Původní oprávněný nepřihlásil pohledávku do insolvenčního řízení, proto je povinná (rovněž v postavení procesního nástupce původního povinného) osvobozena od placení pohledávky i vůči tomuto věřiteli (oprávněnému). 13. K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. července 2020, č. j. 22 Co 190/2020-68: [1] Potvrdil usnesení exekučního soudu ze dne 5. června 2020 (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 14. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 414 insolvenčního zákona a z ustanovení § 513 a § 1475 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 15. Exekuční soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a z přiléhavé právní úpravy. Vymáhaná pohledávka vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného proti oběma povinným a do insolvenčního řízení nebyla přihlášena, ač se tak mělo stát (pro její případné uspokojení). Pro smrt povinného (30. prosince 2017) bylo insolvenční řízení vůči němu zastaveno a v exekučním řízení byla jeho procesní nástupkyní určena povinná (jako jediná dědička). Insolvenční soud pak pravomocným usnesením ze dne 7. srpna 2018 vzal na vědomí splnění oddlužení povinné a osvobodil ji od placení pohledávek dle § 414 insolvenčního zákona. Toto osvobození se vztahuje i na vymáhanou pohledávku, včetně příslušenství, mezi něž patří (ve smyslu § 513 o. z.) i náklady spojené s vymáháním pohledávky. 16. Podle ustálené judikatury pak platí, že pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, mají povahu tzv. naturální obligace [„usnesení“ (správně rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 63/2011“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 62/2016, uveřejněné pod číslem 135/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2017“); rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 17. Odvolací soud proto odmítl námitku oprávněného, že vymáhaná pohledávka je nově vzniklým dluhem povinné. V důsledku úmrtí povinného došlo jen ke změně zavázané osoby (dlužníka), nikoli však k obsahové změně závazku (po změně v osobě povinného nadále platí, že oprávněnému svědčí pohledávka z titulu závazkového vztahu vzniklého již před zahájením insolvenčního řízení vedeného proti povinným). Věřitel proto vymáhanou poh