29 Cdo 3803/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3803/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2015 Spisová značka:29 Cdo 3803/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3803.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Stavba Stavební řízení Odklad vykonatelnosti Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 293 odst. 2 předpisu č. 109/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 2. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.3.2016IV.ÚS 802/16JUDr. Jaromír Jirsaodmítnuto6.9.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3803/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce GARÁŽE PRUŠÁNECKÁ, družstvo, se sídlem v Brně, Velkopavlovická 1, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 44962584, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem, se sídlem v Modřicích, Masarykova 118, PSČ 664 42, proti žalovanému JUDr. Martinu Buriánovi, advokátu, se sídlem v Brně, Veselá 164/14, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce AUDO, a. s. Slavkov u Brna, identifikační číslo osoby 00530620, zastoupenému JUDr. Josefem Pernicou, advokátem, se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, PSČ 615 00, o vyloučení spoluvlastnických podílů na nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/26 Cm 31/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. května 2013, č. j. 6 Cmo 24/2012-499, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 3. července 2012, č. j. 55/26 Cm 31/99-472, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení ve výroku specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech (dále jen „sporné spoluvlastnické podíly“ nebo „nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce AUDO, a. s. Slavkov u Brna (dále je „úpadce“). Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí konkursního soudu, když předchozí rozhodnutí – rozsudek ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 26 Cm 31/99-174, kterým byla žaloba zamítnuta, zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. dubna 2004, č. j. 3 Cmo 19/2003-194, a další rozhodnutí - rozsudek ze dne 4. dubna 2006, č. j. 55/26 Cm 31/99-245, kterým byla žaloba opět zamítnuta, zrušil Vrchní soudu v Olomouci usnesením ze dne 28. února 2008, č. j. 3 Cmo 133/2006-269. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek konkursního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok). Soudy vyšly především z toho, že: 1/ AMK Vinohrady Brno (dále jen „AMK“) byl dne 24. dubna 1990 registrován jako organizační jednotka Autoklubu ČR. 2/ Hospodářskou smlouvou o trvalém užívání nemovitého majetku ze dne 2. července 1970 (správně 1990) Obvodní národní výbor Brno 4 přenechal AMK do bezplatného trvalého užívání mimo jiné pozemky parc. č. 8894 a 8895 v katastrálním území Ž. 3/ Rozhodnutím ze dne 31. července 1990, č. j. 1728/90, povolil Obvodní národní výbor Brno 4 AMK stavbu garážových objektů – mimo jiné garáží na pozemku parc. č. 8894 a 8895. 4/ V období od 19. října 1990 do 2. ledna 1991 byly mezi AMK a občany – zájemci o garáže v bloku G35 a G36 (dále jen „zájemci“) uzavřeny obsahově stejné smlouvy k zajištění výstavby garáže na sídlišti Brno – Vinohrady (dále též jen „smlouvy o zajištění výstavby“). V čl. II odst. 6 bylo sjednáno, že AMK se „zavazuje podle individuálního požadavku stavebníka zajistit vyřízení náležitostí souvisejících s vlastnickým nebo užívacím vztahem a po skončení kolaudačního řízení předat přidělenou garáž v objektu 35 (případně 36) do výlučného osobního vlastnictví stavebníka či do bezpodílového spoluvlastnictví stavebníků“. Zájemci se zavázali pracovat na stavbě dle pokynů zvolených zástupců, uhrazovat náklady s výstavbou, uhradit AMK jednorázovou částku 991 Kčs a na podúčet zálohovou částku 27 000 Kčs (tuto částku následně uhradili). 5/ Dne 23. listopadu 1990 byla mezi AMK jako odběratelem a pozdějším úpadcem jako dodavatelem uzavřena rámcová hospodářská smlouva č. 11/30/1990, jejímž předmětem byla dodávka stavebních a montážních prací při výstavbě garáží pro osobní vozidla na sídlišti Brno – Vinohrady. 6/ Dne 13. prosince 1990 byla mezi AMK a pozdějším úpadcem uzavřena s odkazem na rámcovou hospodářskou smlouvu č. 11/30/90 hospodářská smlouva č. 12/30/90, ve které se dodavatel zavázal provést a odběratel zaplatit a odebrat 2 dvoupodlažní bloky garáží č. G35 a G36. 7/ Podle dodatku č. 1 ze dne 21. ledna 1991 hospodářské smlouvy č. 12/30/90 bylo mezi zmocněnci zájemců, kteří vystupovali jako zmocněnci AMK, a pozdějším úpadcem sjednáno zvýšení ceny dodávky o částku 168 000 Kčs s tím, že cena po přepočtu na jednu garáž bude činit 40 000 Kčs. 8/ Zájemci založili na ustavující schůzi konané dne 15. listopadu 1991 novou právnickou osobu GARÁŽE PRUŠÁNECKÁ, družstvo (žalobce) s předmětem činnosti správa a provoz garáží G35 a G36 a zabezpečení uživatelských a majetkových práv členů družstva ke garážím. Žalobce byl zapsán do „obchodního“ rejstříku dne 20. prosince 1991. 9/ Dodatkem č. 2 ke smlouvám o zajištění výstavby ze dne 20. prosince 1991 (dodatek č. 1 nebyl uzavřen, neboť nebyl podepsán AMK) byla sjednána změna čl. II odst. 6 smluv tak, že AMK zabezpečí převod garáží do vlastnictví žalobce do 1 měsíce od založení družstva. Zájemce „vloží garáž jako svůj členský podíl“. 10/ Pozdější úpadce předal podle zápisu o odevzdání a převzetí stavby vybudované garáže AMK v období od 22. listopadu 1991 do 6. ledna 1992. 11/ Dne 8. ledna 1992 vydal Úřad městské části Brno – Vinohrady, odbor finanční výstavby, na žádost AMK kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání hromadných garáží G35 a G36. 12/ Kupními smlouvami ze dne 20. dubna 1993 převedl AMK na úpadce nemovitosti (ideální podíl o velikosti 24/42 garážového objektu G36 se 42 garážemi na pozemku parc. č. 8895, k. ú. Ž. a ideální podíl 32/42 objektu G35 se 42 garážemi na pozemku parc. č. 8894, k. ú. Ž.). Těmito smlouvami převedl AMK rovněž práva a povinnosti vyplývající ze smluv k zajištění výstavby garáží. 13/ Na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 1999, č. j. 26 K 173/95-393, prohlášen konkurs a žalovaný (JUDr. Martin Burián) byl ustaven správcem konkursní podstaty. 14/ Žalovaný sepsal sporné spoluvlastnické podíly do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Na tomto základě odvolací soud shodně s konkursním soudem uzavřel, že stavebníkem nemovitostí ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, byl AMK na základě rámcové hospodářské smlouvy ze dne 23. listopadu 1990 a především hospodářské smlouvy ze dne 13. prosince 1990 (v návaznosti na stavební povolení ze dne 31. července 1990 a hospodářskou smlouvu ze dne 2. července 1990). AMK získal do trvalého užívání pozemky a následně i stavební povolení. Jednotliví zájemci o garáže nebyli účastníky obou hospodářských smluv s dodavatelem stavby (pozdějším úpadcem), tudíž se nemohli stát ani vlastníky (či spoluvlastníky) obou objektů garáží (nemovitostí), ani jednotlivých garáží, přestože výstavbu obou objektů financovali a přestože jejich zástupci vedli s úpadcem ohledně stavby řadu jednání. Ke smlouvám o zajištění výstavby uzavřeným mezi AMK a jednotlivými zájemci o garáže odvolací soud uvedl, že jde o smlouvy nepojmenované podle ustanovení § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), které nejsou neplatné (potud korigoval závěry konkursního soudu). Právním důvodem poskytnutí finančních prostředků ze strany zájemců o garáže byla dohoda s budoucím vlastníkem nemovitostí (AMK) o jejich následném převodu, ať již do vlastnictví či užívání. A právě na základě tohoto příslibu budoucího vlastníka bylo zájemci investováno do budovaných nemovitostí. Podle odvolacího soudu šlo o plnění uskutečněné na základě právního důvodu představovaného příslibem. Po dostavbě nemovitostí, v důsledku neshod ohledně dalšího požadavku na doplatek ceny garáží, vlastník nemovitostí (AMK) tento svůj příslib nedodržel („ve svých důsledcích jej vůči těmto občanům odvolal“) a namísto tohoto nemovitosti (sporné spoluvlastnické podíly) převedl do vlastnictví dodavatele stavby (úpadce), který na sebe smluvně převzal nejen práva, ale i závazky vyplývající ze smluv k zajištění výstavby garáží. Jednotlivým zájemcům investujícím na základě uvedeného příslibu do stavby nemovitostí pak vznikl vůči AMK nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podle odvolacího