29 Cdo 3839/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3839/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2022 Spisová značka:29 Cdo 3839/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3839.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Směnka Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 předpisu č. 145/2010 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3839/2020-835 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově č. p. 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) T. D., narozenému XY, bytem XY, a 2) M. D., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Markem Neustupným, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290/2, PSČ 353 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 36/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2020, č. j. 2 Cmo 178/2019-647, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2020, č. j. 2 Cmo 178/2019-647, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 24. března 2017, č. j. 41 Cm 36/2017-14, uložil žalovaným (T. D. a M. D.) zaplatit žalobci (Chytrému nájmu s. r. o.) společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 541.174 Kč s 6% úrokem od 10. února 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.803 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 53.285 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 28. ledna 2019, č. j. 41 Cm 36/2017-510, Krajský soud v Plzni k námitkám žalovaných ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů námitkového řízení částku 111.259,50 Kč (výrok II.). 3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 24. července 2020, č. j. 2 Cmo 178/2019-647, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 41.261 Kč (druhý výrok). 4. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: [1] Dne 6. prosince 2013 uzavřeli žalovaní a společnost Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen „společnost E“) smlouvu o smlouvě budoucí o dílo č. 541/13, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci č. 541/13, a smlouvu příkazní č. 541/13 (dále též jen „smlouva SOS“), v níž se smluvní strany (mimo jiné) zavázaly, že za podmínek uvedených v této smlouvě uzavřou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude provedení stavby rodinného domu dle dispozic a specifikace určené budoucími objednateli (žalovanými) za cenu díla v rozsahu cca 2.650.000 Kč, a to na pozemku ve smlouvě blíže označeném. Žalovaní se dále zavázali zaplatit budoucímu zhotoviteli (společnosti E) do 14 dnů od podpisu této smlouvy částku 170.000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací a inženýrských činností ve smlouvě blíže specifikovaných, a to prostřednictvím úvěru. Tato záloha bude zúčtována v rámci konečného vyúčtování ceny budoucího díla – stavby rodinného domu, tj. po dokončení a předání budoucího díla. [2] Dne 20. ledna 2014 uzavřeli žalobce (jako věřitel) a žalovaní (jako dlužníci) smlouvu o půjčce č. 5411301 (dále též jen „smlouva o půjčce“), kterou se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 170.000 Kč, která je účelově vázána na financování zálohy dle smlouvy SOS s tím, že finanční prostředky budou věřitelem poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli (společnosti E), a to do 14 dnů ode dne podpisu smlouvy o půjčce. Dlužníci se zavázali splatit věřiteli půjčku nejpozději do 20. března 2014; pro případ prodlení s vrácením půjčky se účastníci dohodli na povinnosti dlužníků zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z jistiny půjčky až do úplného zaplacení. [3] K zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce vystavili dlužníci dne 20. ledna 2014 (mimo jiné) blankosměnku s doložkou nikoli na řad žalobce splatnou ve Zruči-Senci a současně se s žalobcem dohodli na podmínkách, za nichž mu vznikne právo vyplnit blankosměnku v údajích data splatnosti a směnečné sumy. Žalobce následně doplnil do blankosměnky datum splatnosti (9. února 2017) a částku směnečné sumy (541.174 Kč), sestávající z částky 93.102 Kč (aktuální výše jistiny půjčky) a z částky 448.072 Kč (vyúčtovaná smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z nesplacené jistiny). [4] Jednatelem žalobce i společnosti E, jakož i předsedou představenstva společnosti Ekonomické stavby rodinná a. s., která je společníkem žalobce i společnosti E, je D. M. (dále jen „D. M.“). [5] Žalovaní založili svoji procesní obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na celé řadě (obsáhle odůvodněných) námitek, přičemž (mimo jiné) namítali, že: a) smlouva SOS a smlouva o půjčce jsou neplatné pro rozpor se zákonem a jeho obcházení, b) neobdrželi podle těchto smluv žádné plnění a od smlouvy SOS odstoupili, c) sjednaná smluvní pokuta představuje zjevné zneužití práva v neprospěch spotřebitele, smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši a je nemravná, d) byla porušena ustanovení týkající se právní úpravy tzv. spotřebitelských smluv a e) směnku podepsali v omylu, je proto neplatná. 5. Na tomto základě odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k následujícím závěrům: [1] Směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, je platnou směnkou vlastní obsahující veškeré náležitosti vyžadované ustanovením čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“). [2] Smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když ji uzavřeli na straně věřitele žalobce jako podnikatel a na straně dlužníků žalovaní jako spotřebitelé; nejde však o smlouvu uzavřenou v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva neobsahovala ujednání o zaplacení úroků či jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků [§ 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Současně nejde ani o smlouvu o zápůjčce (§ 2390 o. z.), nýbrž o smlouvu inominátní podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. [3] Smlouva o půjčce neobsahuje žádná ujednání, která by v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představovala zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, či která by vykazovala znaky zneužívající klauzule. [4] Námitky žalovaných, jež vycházely z právních vztahů ke společnosti E (omyl, neposkytnutí plnění či nesplnění dalších povinností společností E, neplatnost smlouvy SOS apod.), žalovaným proti žalobci v intencích ustanovení čl. I. § 17 směnečného zákona nepřísluší. Skutečnost, že mezi žalobcem a označenou společností existuje majetkové a personální propojení, ještě nezakládá právo žalovaných uplatňovat vůči žalobci námitky plynoucí ze vztahu vůči samostatnému subjektu. 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaným prostřednictvím včas uplatněných námitek nepodařilo zpochybnit správnost směnečného platebního rozkazu, odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jakožto věcně správné. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíce, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (v dovolání konkretizované) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, případně otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. 8. Dovolatelé vytýkají soudům nižších stupňů, že „bagatelizovaly“ tvrzený spotřebitelský charakter předmětných smluvních vztahů a nezbytnou právní a soudní ochranu s tím spojenou v těchto směnečných sporech, kde jednatel žalobce opakovaně a dlouhodobě zneužívá k újmě práv spotřebitelů (klientů) své dvoudomé vystupování, kdy je jednak jednatelem žalobce a jednak jednatelem společnosti ES, jež jednají jako jeden celek (komplex) zcela koordinovaně vůči spotřebitelům. Takové jednání je dle dovolatelů nepoctivé, porušující dobré mravy, ústavní pořádek i evropské právo a nepožívá právní ochrany. 9. Dále dovolatelé obsáhle argumentují ve prospěch závěru, že směnka byla excesivně vyplněna v rozporu s dobrými mravy a k újmě jejich práv jako spotřebitelů, když směnk