29 Cdo 39/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 39/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:29 Cdo 39/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.39.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnka Solidarita dlužníků Ručení Bankovní záruka Dotčené předpisy:§ 1872 předpisu č. 89/2012 Sb. § 1875 předpisu č. 89/2012 Sb. § 1876 předpisu č. 89/2012 Sb. § 2027 předpisu č. 89/2012 Sb. § 10 předpisu č. 191/1950 Sb. § 30 předpisu č. 191/1950 Sb. § 47 předpisu č. 191/1950 Sb. § 77 odst. 3 předpisu č. 191/1950 Sb. § 32 předpisu č. 191/1950 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 39/2023-108 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Davida Vašici, narozeného 2. června 1966, bytem ve Václavovicích, Milíře 255, PSČ 739 34, zastoupeného JUDr. Petrem Kamenčákem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. Milanu Doležalovi, narozenému 5. října 1959, bytem v Ostravě, Na Zámčiskách 960/16, PSČ 724 00, zastoupenému Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o zaplacení částky 244.643,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 282/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2022, č. j. 57 Co 216/2022-82, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.519,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. února 2022, č. j. 57 C 282/2021-56, zamítl žalobu, kterou se žalobce (David Vašica) domáhal vůči žalovanému (Ing. Milanu Doležalovi) zaplacení částky 244.643,33 Kč s 8,25% úrokem z prodlení za dobu od 11. února 2021 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Dne 27. května 2015 uzavřeli Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banka R“) a společnost FOREMANS s. r. o. (dále jen „společnost F“) smlouvu o úvěru, kterou se banka R zavázala poskytnout společnosti F úvěr do maximální výše 1.800.000,- Kč (dále jen „smlouva o úvěru“). Dluh z úvěru byl zajištěn: a) Blankosměnkou vystavenou dne 27. května 2015 společností F na řad banky R a avalovanou žalobcem a žalovaným (ti byli k datu vystavení blankosměnky společníky a jednateli společnosti F), kterou následně banka R doplnila o údaje směnečné sumy (1.212.593,69 Kč) a data splatnosti (23. května 2019) [dále též jen „blankosměnka“ a „směnka“]. b) Bankovní zárukou vystavenou Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a. s. (dále jen „banka Č“) až do výše 1.260.000,- Kč na základě smlouvy ze dne 28. května 2015, kterou se banka Č zavázala poskytnout bankovní záruku ve výši 1.260.000,- Kč za účelem realizace (označeného) projektu společnosti F. Banka Č zaplatila z titulu bankovní záruky bance R dne 31. října 2019 částku 840.896,52 Kč; výzvou z téhož dne požádala společnost F o úhradu takto poskytnutého plnění. 2) Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 8. října 2019, č. j. 7 Cm 93/2019-32, uložil (tamním) žalovaným (Davidu Vašicovi a Ing. Milanu Doležalovi), aby společně a nerozdílně zaplatili bance R směnečný peníz 1.207.596,02 Kč s 6% úrokem od 25. května 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu 4.025,- Kč a náhradu nákladů řízení 61.182,- Kč (dále jen „směnečný platební rozkaz“). Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali (tamní) žalovaní námitky; usnesením ze dne 5. prosince 2019, č. j. 7 Cm 93/2019-67, Městský soud v Praze odmítl námitky Davida Vašici; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. května 2020, č. j. 2 Cmo 1/2020-92, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Rozsudkem ze dne 15. září 2020, č. j. 7 Cm 93/2019-122, Městský soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k Ing. Milanu Doležalovi v platnosti. Ve vztahu k žalobci nabyl směnečný platební rozkaz právní moci dne 3. prosince 2019; ve vztahu k žalovanému dne 27. března 2021. 3) Exekučním návrhem ze dne 23. listopadu 2020 se banka R domáhala vůči žalobci vymožení částky 366.699,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě směnečného platebního rozkazu; přitom zohlednila skutečnost, že banka Č uhradila „na dluh povinného“ částku 840.896,52 Kč. Žalobce zaplatil „soudnímu exekutorovi“ jistinu pohledávky, částku 4.025,- Kč na směnečné odměně a dále příslušenství pohledávky a náklady exekuce; celkem (nepočítaje v to náklady banky Č) částku 489.286,66 Kč 4) Dopisem ze dne 27. ledna 2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 244.643,33 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 1875, § 1876, a § 2027 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení čl. I. § 30 a § 32 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2653/2015, uveřejněný pod číslem 115/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 115/2017“) – zdůraznil, že žalobci v důsledku zaplacení části směnečné sumy nevznikla směnečná práva vůči žalovanému, když žalobce tímto nabyl práva ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, tj. proti společnosti F. Směnečné rukojemství ‒ pokračoval soud prvního stupně ‒ je jedním ze zajišťovacích nástrojů zaplacení směnky a v tomto se (byť v modifikované podobě) uplatní obecné principy charakterizující ručení (akcesorita a subsidiarita ve vztahu k hlavnímu závazku). Proto na vztah mezi účastníky řízení (směnečnými rukojmími) aplikoval (analogicky) obecnou úpravu „týkající se vztahu více ručitelů navzájem mezi sebou, která stanoví, že zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý a ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník. Má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné a vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží mu od ostatních spoludlužníků náhrada“. „Hodnotící kritérium ‚obecné spravedlnosti‘ je nutné aplikovat pouze na vztah mezi dlužníkem a věřitelem, kterému má být řádně plněno (kýmkoli), nikoli na vztah věřitele a ručitele, případně mezi ručiteli navzájem, když ručitel se obecně zavazuje ke svému plnění, aniž by mu za to bylo poskytováno zpravidla protiplnění, a tento plní za jiného, aniž by porušil jakoukoli svou povinnost“. V poměrech dané věci tak měli oba účastníci řízení povinnost uhradit věřiteli (bance R) za dlužníka celý jeho dluh (celou směnečnou sumu). Každý ze (směnečných) „ručitelů“ tak má právo, aby v případě, že plnil dluh celý nebo část převyšující odpovídající (poloviční) podíl, mu druhý z „ručitelů“ nahradil část převyšující polovinu dluhu. V obou případech však vznikne „avalovi i ručiteli primárně právo na nahrazení věřiteli poskytnutého plnění od výstavce směnky, resp. dlužníka“. Je-li třetím subjektem plněno na dluh dlužníka z jiného právního titulu, v tomto případě z bankovní záruky, jde o beneficium ve vztahu k ručiteli, který by jinak byl povinen uhradit dluh věřiteli v plné výši sám a až následně mohl žádat o náhradu plnění. Proto soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nevzniklo právo na náhradu vůči žalovanému, neboť neuhradil na dluh společnosti F více než činil jeho (poloviční) podíl „spoluručitele“ z částky 1.207.596,02 Kč s příslušenstvím (uhradil toliko částku 489.286,66 Kč, tj. částku nižší, než činí polovina samotné jistiny ve výši 603.798,01 Kč). Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. září 2022, č. j. 57 Co 216/2022-82, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém ve výroku ve věci samé ohledně částky 221.800,35 Kč s 8,25% úrokem z prodlení za dobu od 11. února 2021 do zaplacení změnil tak, že žalobě vyhověl; ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé, tj. co do částky 22.842,98 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 11. února 2021 do zaplacení, jej potvrdil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud v prvé řadě vyhodnotil jako „lichou“ námitku žalovaného ohledně neplatnosti směnky, s tím, že v rozsudku č. j. 7 Cm 93/2019-122 dospěl Městský soud v Praze k závěru, podle něhož je směnka platná. Současně neshledal důvody, které by mu umožňovaly se od tohoto závěru odchýlit. Vycházeje ze závěrů formulovaných v R 115/2017, které měl za použitelné i pro dobu po 31. prosinci 2013 (při výkladu ustanovení § 1876 odst. 2 o. z.), dále konstatoval, že „násle