29 Cdo 4137/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4137/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2017 Spisová značka:29 Cdo 4137/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4137.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Akcie Cenné papíry Dotčené předpisy:§ 145 odst. 3 předpisu č. 256/2004Sb. ve znění do 30.06.2008 § 442 obč. zák. § 443 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4137/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PhDr. Z. H., CSc., zastoupené Mgr. Jakubem Hartmanem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 456/9, PSČ 602 00, proti žalovanému ASJC a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25332961, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Berkou, advokátem, se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, PSČ 613 00, o zaplacení 350.799 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 73/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2015, č. j. 27 Co 365/2013-216, ve znění usnesení ze dne 3. března 2015, č. j. 27 Co 365/2013-224, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 2015, č. j. 27 Co 365/2013-216, ve znění usnesení ze dne 3. března 2015, č. j. 27 Co 365/2013-224, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 29. března 2013, č. j. 43 C 73/2009-131, Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 350.799 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vyšel přitom z toho, že: 1) Dne 15. prosince 2006 uzavřeli žalobkyně (jako zákazník) a žalovaný (jako obchodník s cennými papíry) komisionářskou smlouvu o obstarání koupě a prodeje cenných papírů (dále jen „komisionářská smlouva“); za žalovaného jednal jako zástupce L. P. 2) Žalobkyně předala žalovanému „vstupní vklad“ ve výši 450.000 Kč. 3) Dne 18. prosince 2006 žalobkyně obdržela od L. P. SMS zprávu obsahující pokyn k nákupu 2.500 akcií společnosti PEGAS NONWOVENS SA (dále též jen „akcie“) spolu s výzvou, aby tuto zprávu „potvrdila a odeslala zpět žalovanému“. Žalobkyně tak učinila. 4) Česká národní banka rozhodnutím ze dne 11. prosince 2006 odňala žalovanému povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry; rozhodnutí nabylo „účinnosti“ dne 18. prosince 2006. Téhož dne (18. prosince 2006) žalovaný o této skutečnosti telefonicky informoval žalobkyni. 5) Dne 19. prosince 2006 „byl realizován pokyn předaný prostřednictvím investičního zprostředkovatele“. Téhož dne žalobkyně obdržela dopis, jehož obsahem „mělo být zmocnění pro pana P., což nepodepsala“. Naopak se snažila zjistit „osud provedené operace“. 6) Dne 16. února 2007 žalovaný prodal (bez předchozího pokynu žalobkyně) akcie za cenu 684 Kč za jednu akcii, tedy celkem za 1.710.000 Kč. 7) Žalovaný informoval žalobkyni o „realizaci obchodu“ dopisem ze dne 20. února 2007. 8) Žalovaný vrátil žalobkyni zpět toliko částku 99.201 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že pokyn k nákupu cenných papírů měl být učiněn písemně (§ 29 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech), žalobkyně jej však učinila (dle pokynu L. P.) pouze v SMS zprávě. Navíc L. P., který nebyl zaměstnancem žalovaného (ač tak vystupoval), nebyl oprávněn přijímat pokyny k nákupu cenných papírů a tyto dále realizovat. Konečně žalovaný až do 20. února 2007 neinformoval žalobkyni o realizaci pokynu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný nejednal vůči žalobkyni kvalifikovaně a nevydal jí po odnětí povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry zákaznický majetek, čímž porušil § 15 odst. 1 a § 145 odst. 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Žalobkyně byla podle soudu prvního stupně „naprosto vyřazena z dispozice se svým majetkem, a to zejména poté, kdy nebyla informována o provedeném obchodu, o osudu transakce neměla žádnou vědomost, ač měla právo a na straně žalovaného byla povinnost ji informovat o prodeji akcií, navíc k tomu došlo v době, kdy na základě rozhodnutí České národní banky bylo žalovanému odejmuto oprávnění. Žalovaný v případě řádného zajištění zájmů klientů mohl vzhledem k situaci, kdy se o odnětí jednalo, předejít tomu, aby došlo k investování finančních prostředků žalobkyně, mohl zabránit nepříznivému stavu, který v důsledku nastalých okolností znamenal pro žalobkyni nejistotu a vyloučení z možnosti, aby stav, který nezpůsobila, jakýmkoliv způsobem zvrátila“. Žalovaný tím způsobil žalobkyni škodu ve výši 350.799 Kč. Ve výroku označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil (první výrok), ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dále z toho, že: 1) Žalobkyně spolu s komisionářskou smlouvou udělila souhlas k tomu, aby k nákupu akcií byl využit tzv. repo obchod. S koupí akcií formou tzv. repo obchodu pak vyslovila souhlas i v SMS zprávě zaslané žalovanému 18. prosince 2006. 2) Podle článků 7.1 a 7.2 Všeobecných obchodních podmínek (dále též jen „VOP“), se repo obchodem rozumí nákup cenných papírů či jiných investičních nástrojů na pokyn klienta za finanční prostředky poskytnuté třetí stranou nebo obchodníkem na základě smlouvy o úvěru či půjčce, zajištěné převodem cenných papírů. 3) Podle článku 8.1 VOP klient, neurčí-li jinak v uzavřených smlouvách, souhlasí s využitím možnosti tzv. marginového obchodování a tzv. short sales (prodejů na krátko), pokud to příslušný trh umožňuje. Marginové obchodování je „umožnění nákupu CP i při absenci peněžních prostředků klienta proti poskytnutému zajištění CP. Využitím marginu se klient dostává do záporného zůstatku jeho finanční zálohy na nákup CP vedené na jeho finančním účtu u obchodníka dle příslušné měny. Velikost využití marginu se rovná absolutní výši tohoto záporného zůstatku (dále jen hodnota marginu)“. 4) Akcie byly pořízeny za cenu 808 Kč za jednu akcii, tj. za celkovou cenu 2.020.000 Kč. 5) Cena akcií v období od 18. prosince 2006 do 15. února 2007 neustále klesala. Závěrečný kurz akcií byl dne 15. února 2007 698,10 Kč. 6) Dne 20. února 2007 žalovaný odeslal žalobkyni dopis, obsahující čtvrtletní výpis z účtu žalobkyně a výpověď komisionářské smlouvy. 7) Podle znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Equity Solutions Appraisals s. r. o. byl nákup akcií (pouhým) marginovým obchodem, nikoliv repo obchodem. Podmínky pro nucený prodej akcií dle článku 8.10 VOP byly splněny (hodnota marginu v den prodeje – 16. února 2007 – činila 93,26 %). 8) Podle znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. Petrem Pelcem, Ph.D. mohl žalovaný prodat akcie podle článku 7.18 VOP (upravujícího pravidla nuceného prodeje cenných papírů koupených s využitím repo obchodu) bez pokynu žalobkyně pouze v případě, že hodnota akcie klesne na 670,42 Kč nebo níže. 9) Žalobkyně nebyla informována o tom, že koupě akcií byla uskutečněna formou marginového obchodu, v rozporu s článkem 8.10 VOP pak žalovaný žalobkyni ani neupozornil na to, že hodnota marginu je vyšší než 90 % stávající tržní hodnoty „jejích marginových cenných papírů stanovené jako závěrečný kurz těchto cenných papírů z předchozího obchodního dne“. Odvolací soud nejprve vysvětlil, že samotným přijetím a realizací pokynu k nákupu akcií, byť ani k tomu nedošlo v souladu se smlouvou a zákonem, nebyla žalobkyni způsobena žádná skutečná škoda, neboť žalobkyně za své prostředky obdržela akcie v odpovídající hodnotě. Nicméně pro projednávanou věc je specifické, že ve stejný den, kdy žalobkyně udělila pokyn k nákupu akcií, bylo žalovanému odňato povolení působit jako obchodník s cennými papíry. Je proto nutné vyřešit otázku, k jakým krokům byl žalovaný oprávněn, resp. povinen ve vztahu k akciím nakoupeným pro žalobkyni. V souladu s § 145 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu mohl žalovaný – v rámci vypořádání pohledávek a závazků z poskytnutých investičních služeb – akcie prodat, a to ať už na základě pokynu klienta (žalobkyně), tak i bez něj (jestliže by byly splněny sjednané podmínky pro takový postup). Odvolací soud proto posuzoval, zda k nucenému prodeji akcií (bez souhlasu žalobkyně) dne 16. února 2007 došlo v souladu s uzavřenou smlouvou; podmínky nuceného prodeje upravují články 7.18 VOP (v případě tzv. repo obchodů) a 8.10 (v případě marginového obchodování). Odvolací soud zdůraznil, že žalovaný byl oprávněn využít marginového obchodování pouze v případě, kdy klient (žalobky