29 Cdo 415/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 415/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2019 Spisová značka:29 Cdo 415/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.415.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Směnky Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 175 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 415/2018-202 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Renegade North LLC, se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104, Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00, proti žalovanému M. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Hoškem, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, PSČ 386 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 564/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. 12 Cmo 228/2016-173, ve znění usnesení ze dne 13. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 228/2016-197, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. 12 Cmo 228/2016-173, ve znění usnesení ze dne 13. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 228/2016-197, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. března 2016, č. j. 13 Cm 564/2012-149, se s výjimkou těch částí výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení o vydání směnečného platebního rozkazu v částce 14.095,20 Kč, zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. března 2016, č. j. 13 Cm 564/2012-149, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. června 2012, č. j. 13 Cm 564/2012-7, kterým uložil žalovanému (M.T.) zaplatit žalobci (Renegade North LLC) částku 75.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 250,- Kč a náhradu nákladů řízení 28.600,- Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2016, č. j. 12 Cmo 228/2016-173, ve znění usnesení ze dne 13. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 228/2016-197, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti v rozsahu směnečného peníze 75.000,- Kč s 6% úrokem 1. května 2009 do zaplacení, směnečné odměny 250,- Kč a nákladů řízení ve výši 14.504,80 Kč, jakož i ve výroku o nákladech (námitkového) řízení potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v rozsahu nákladů řízení ve výši 14.095,20 Kč směnečný platební rozkaz zrušil; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když první rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 12 Cmo 282/2013-83, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2013, č. j. 13 Cm 564/2012-43, (s výjimkou těch částí, o nichž odvolací soud rozhodl výrokem o částečném zrušení směnečného platebního rozkazu) zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. prosince 2015, č. j. 29 Cdo 1155/2014-105 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 104/2016“) a věc vrátil ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V R 104/2016 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil pro soudy nižších stupňů závazný právní názor, podle něhož zajišťuje-li indosovaná směnka pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní) směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka (čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového). V dalším průběhu řízení vyšel soud prvního stupně z toho, že: 1) Dne 21. března 2007 vystavil žalovaný směnku, kterou se zavázal zaplatit dne 30. dubna 2009 společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o. (dále jen „remitent“) částku 75.000,- Kč (dále jen „směnka“). 2) Směnka byla vystavena k zajištění „nároků“ remitenta ze smlouvy o úvěru č. 4310093040, uzavřené dne 3. dubna 2007 mezi remitentem a žalovaným (dále jen „smlouva o úvěru“). Podle smlouvy o úvěru poskytne remitent žalovanému finanční prostředky ve výši 40.000,- Kč; žalovaný se zavazuje úvěr splatit a dále zaplatit: a/ odměnu za poskytnutí úvěru 6.000,- Kč a poplatek za správu smlouvy o úvěru 18.800,- Kč. Žalovaný se zavázal dluh splácet v osmnácti po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3.600,- Kč. V případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoli jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě prodlení se zaplacením jakéhokoli peněžního závazku dlužníka ze smlouvy o úvěru je věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, jakož i zaplacení smluvní pokuty a to ve výši odpovídající sedmi splátkám; při prodlení dlužníka s úhradou kterékoli splátky nebo její části trvajícím více než 10 dnů je věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení smluvní pokuty ve výši (celkem) čtrnácti splátek. 3) Rozhodčím nálezem ze dne 3. září 2007, sp. zn. 3 R 508/2007, rozhodce (Ing. Václav Brablc) uložil žalovanému zaplatit remitentovi z titulu smlouvy o úvěru částku 64.800,- Kč (neuhrazený úvěr 40.000,- Kč, odměnu za poskytnutí úvěru 6.000,- Kč a poplatek za správu úvěru 18.800,- Kč), částku 50.400,- Kč (z titulu smluvní pokuty v rozsahu čtrnácti splátek) a náklady (rozhodčího) řízení v částkách 4.798,10 Kč (poplatek za rozhodčí řízení) a 27.490,- Kč (a 5.223,10 Kč z titulu daně z přidané hodnoty) [náklady právního zastoupení]. 4) Podle exekučního spisu Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 Nc 3417/2008 a vyrozumění soudního exekutora (Mgr. Petra Jaroše) ze dne 23. ledna 2013, č. j. 129 Ex 1316/08-19, byla podle rozhodčího nálezu nařízena exekuce; nároky remitenta proti žalovanému podle rozhodčího nálezu byly (zcela) vymoženy. Pověření exekutora zaniklo podle ustanovení § 51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ke dni 26. srpna 2009 (viz shora zmíněné vyrozumění – č. l. 112). Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že „žalovaný z exekuce remitentovi uhradil“ dluh ze smlouvy o úvěru ve shora uvedených částkách. „Neuhrazen zůstal úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení“, který činí „pouze z jistiny ročně 73.000,- Kč“; „právě úroky z prodlení žalobce do směnečného peníze vyplnil“. Současně s poukazem na ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zdůraznil, že žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (ani při prvním jednání) nebrojil proti „vyplnění úroku z prodlení ze smlouvy o úvěru do směnečného peníze“, když „uváděl a poukazoval na to, že zapravil veškeré nároky vyplývající ze smlouvy, když na nezaplacení toho posledního zapomněl“. Proto soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti ohledně nákladů řízení 14.095,20 Kč, tak, že směnečný platební rozkaz v tomto rozsahu zrušil; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud především akcentoval, že „majitel (platné) směnky nemusí v žalobě o okolnostech, za nichž byla směnka vystavena, nic uvádět, ať již mu známy jsou či nejsou. Směnka zajišťovala závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru, uzavřené s remitentem směnky. Obsah smluvních ujednání musel být žalovanému nepochybně znám, a pokud měl za to, že některé z těchto ujednání je neplatné, byl povinen je v námitkách specifikovat a dovolat se rovněž konkrétního důvodu neplatnosti a tím i nepřípustné a neplatné kauzy směnky. To však žalovaný učinil až v odvolání, kdy ovšem odvolací soud k tvrzením uplatněným po uplynutí námitkové lhůty již přihlížet nemůže a tudíž si jimi nemůže ani zabývat. Námitkové tvrzení týkající se nepřípustné kauzy, jak bylo žalovaným uplatněno, pokud by bylo možno připustit, že vůbec bylo s ohledem na jeho podmíněnost tvrzeními ze strany žalobce řádně uplatněno, je skutkově zcela neurčité a tudíž neprojednatelné“. Za tohoto stavu nebylo možné žalovanému poskytnout ani případné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jakkoli odvolací sou