29 Cdo 4229/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4229/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2015 Spisová značka:29 Cdo 4229/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4229.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Konkurs Dotčené předpisy:§ 6 ZKV § 19 ZKV § 47a odst. 2 předpisu č. 591/1992Sb. ve znění do 11.07.2002 § 81b odst. 1 předpisu č. 591/1992Sb. ve znění do 11.07.2002 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4229/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. M. T, zastoupeného Mgr. Martinem Balíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, PSČ 160 00, proti žalované JUDr. Lence Duškové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Private Investors, a. s., identifikační číslo osoby 25112031, o vyloučení zákaznického majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 8/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2013, č. j. 15 Cmo 1/2013-141, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2013, č. j. 15 Cmo 1/2013-141, se s výjimkou třetího výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. 58 Cm 8/2010-102, uložil Městský soud v Praze žalované (JUDr. Lence Duškové, správkyni konkursní podstaty úpadce Private Investors, a. s.) vydat žalobci (Ing. M. T.) zákaznický majetek – finanční prostředky ve výši 4 080 770,10 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel zejména z toho že: 1/ Žalobce je zákazníkem obchodníka s cennými papíry (úpadce), jehož zákaznický majetek tvořily finanční prostředky ve výši 101 499,07 USD odpovídající 4 080 770,10 Kč, jež sestávají ze zůstatku ke dni 18. května 2001 ve výši 16 670,75 USD a ze zpeněžení jeho akcií úpadcem dne 24. května 2001 ve výši 84 828,32 USD. Předmětné prostředky byly vedeny na účtu č. 66500000 u amerického obchodníka s cennými papíry A. B. Watley. 2/ Usnesením ze dne 1. června 2001, č. j. 91 K 12/2001-27, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce. 3/ Správkyně konkursní podstaty převedla v roce 2002 veškeré finanční prostředky zákazníků a majetek, který byl na účtu úpadce ke dni prohlášení konkursu, na účet konkursní podstaty a zapsala je do soupisu konkursní podstaty. Soud prvního stupně předeslal, že nárok žalobce je nutno posuzovat podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 24. července 2001. S ohledem na to, že žalovaná nesplnila povinnost vydat žalobci jeho zákaznický majetek, který dle ustanovení § 47a odst. 2 a § 81b zákona o cenných papírech není součástí majetku obchodníka s cennými papíry, byl žalobce oprávněn podat předmětnou žalobu. Soud přihlédl i k tomu, že ustanovení § 81e odst. 1 zákona o cenných papírech bylo „s účinností od 12. srpna 2002“ výslovně upřesněno tak, že po prohlášení konkursu na majetek obchodníka s cennými papíry není zákaznický majetek součástí konkursní podstaty a správce konkursní podstaty je povinen jej vydat, jakož i k ustanovení § 132 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Námitku žalované, podle níž se vylučovací žalobou nelze domáhat vydání zákaznického majetku, neshledal soud důvodnou s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 242/2006, uveřejněný pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2007“), který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyšší soudu označená v tomto rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že žalobu, aby ze soupisu konkursní podstaty úpadce byly vyloučeny finanční prostředky ve výši 4 080 770,10 Kč, zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok), vrátil žalobci přeplatek na soudním poplatku ve výši 162 230 Kč (třetí výrok) a uložil žalobci zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč (čtvrtý výrok). Odvolací soud měl především za to, že na danou věc nelze aplikovat závěry obsažené v R 61/2007, neboť Nejvyšší soud v něm pouze podává definici zákaznického majetku, a to ještě jen v souvislosti s povinností Garančního fondu obchodníků s cennými papíry (dále také jen „Garanční fond“) poskytnout za takovýto zákaznický majetek náhradu. Podle odvolacího soudu bylo pro posouzení oprávněnosti žaloby naopak podstatné, zda lze odlišit žalobcem požadované finanční prostředky od ostatního majetku sepsaného žalovanou do soupisu majetku konkursní podstaty. Přitom poukázal na „jiný rozsudek“ Nejvyššího soudu (ze dne 14. března 2007, sp. zn. 29 Odo 1575/2006). Podle názoru odvolacího soudu lze zákaznický majetek, pokud je tvořen finančními prostředky, které zákazník svěřil obchodníkovi k nákupu cenných papírů pro něj a které obchodník obdržel za prodej cenných papírů zákazníka, vyloučit z konkursní podstaty úpadce jen tehdy, jsou-li individualizovatelné jakožto věc v právním slova smyslu, tedy jako věc jednotlivě určená, která je oddělitelná a rozpoznatelná od zbylých finančních prostředků uložených na hromadných účtech vedených úpadcem na jeho jméno ke dni prohlášení konkursu na jeho majetek, v daném případě k 1. červnu 2001. Odvolací soud potud vyšel i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003, uveřejněného pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2006“), Protože podle odvolacího soudu z „nesporných skutkových zjištění“ vyplývá, že celková suma na hromadném účtu na jméno úpadce u makléře A. B. Watley, jehož prostřednictvím úpadce obchodoval s cennými papíry v USA, není ke dni prohlášení konkursu svou výší individualizována na jednotlivé zákazníky úpadce a že tato celková suma je mnohem nižší, než nároky všech zákazníků úpadce na vydání jejich zákaznického majetku, dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Předmětem vylučovací žaloby může být nárok na vyloučení peněžitého plnění ze soupisu konkursní podstaty úpadce jen jako nárok z titulu vlastnického práva k penězům, jež žalobce úpadci svěřil za podmínek stanovených ve smlouvě (v daném případě komisionářské). V posuzované věci žalobce nepožaduje vyloučení jednotlivě určitelných bankovek, mincí či peněz od ostatního majetku úpadce či jeho ostatních zákazníků rozpoznatelných a určitelných, proto svůj nárok nemůže prosadit vylučovací žalobou dle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Odvolací soud měl za to, že žalobci vznikla pouze peněžitá pohledávka vůči úpadci, kterou měl uplatnit přihláškou, což i učinil (k tomu odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1560/2008, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1702/2010, uveřejněný pod číslem 111/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěrem odvolací soud poznamenal, že nemožnost vydání předmětných finančních prostředků vyplývá i z toho, že žalobce uplatnil u Garančního fondu náhradu za nevydaný zákaznický majetek a že mu tato byla dle vyjádření žalobce poskytnuta v maximální výši 400 000 Kč. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu (výslovně jeho první a druhý výrok) dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tj. tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dovolatel jednak namítá, že argumentace odvolacího soudu „zásadním způsobem zpochybňuje realitu současných procesů v bankovním sektoru“, především standardní procesy bezhotovostního platebního styku a veškeré elektronické evidence finančních prostředků bankovních klientů na bankovních účtech. Poukazuje na systém evidencí finančních prostředků v bankovním sektoru, zejména na výstupy z elektronických evidencí bank, přičemž míní, že shodné principy evidování zákaznického majetku jsou využívány i obchodníky s cennými papíry. Má za to, že díky těmto nástrojům (interní výpisy majetkových účtů, portfolií, podúčtů) lze zákaznický majetek jednoznačně určit a je tak plně individualizován pro každého klienta. Dále dovolatel zpochybňuje správnost aplikace závěrů vyplývajících z R 85/2006. Míní, že argumentac