29 Cdo 53/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 53/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2022 Spisová značka:29 Cdo 53/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.53.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Správce konkursní podstaty Zpeněžování Smluvní pokuta Zavinění Dotčené předpisy:§ 8 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 27 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 441 obč. zák. § 36 odst. 12 předpisu č. 190/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 53/2020-629 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Olivetto, s. r. o., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 29185769, zastoupeného Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalované J. D., narozené XY, se sídlem XY, zastoupené JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou, se sídlem ve Vestci, K Jahodárně 173, PSČ 252 42, o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 46/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2019, č. j. 11 Co 58/2019-578, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2019, č. j. 11 Co 58/2019-578, se s výjimkou měnícího výroku o věci samé ohledně částky 50.000 Kč s příslušenstvím zrušuje a věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce (Olivetto, s. r. o.) domáhá po žalované (J. D.) zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody představované smluvní pokutou [sjednanou ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 6. ledna 2005 (ve znění dodatku z 11. dubna 2005)], kterou dne 29. července 2005 uhradila společnost Avalcom, a. s. (původní žalobce, dále jen „společnost A“), společnosti COLORLAK, a. s. (dále jen „společnost C“), jako právní nástupce společnosti TRANSPORTSERVIS Český Těšín, s. r. o. (dále jen „společnost T“), poté, co žalovaná (coby tehdejší správkyně konkursní podstaty úpadce CHIRANA Praha, a. s.) po prodeji v žalobě specifikovaných nemovitých věcí (dále též jen „nemovitosti“) katastrálnímu úřadu včas neohlásila (ač k tomu vyzvána) zánik zástavních práv váznoucích na nemovitostech. 2. Rozsudkem ze dne 3. listopadu 2010, č. j. 21 C 46/2009-162, Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 28. března 2012, č. j. 11 Co 371/2011-215, Městský soud v Praze zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Rozsudkem ze dne 3. dubna 2015, č. j. 21 C 46/2009-299, obvodní soud žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 27. dubna 2016, č. j. 11 Co 387/2015-339, zrušil odvolací soud rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Rozsudkem ze dne 1. listopadu 2016, č. j. 21 C 46/2009-391, obvodní soud žalobu znovu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 22. března 2017, č. j. 11 Co 13/2017-427, zrušil odvolací soud rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Rozsudkem ze dne 16. října 2018, č. j. 21 C 46/2009-513, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. října 2018, č. j. 21 C 46/2009-522, obvodní soud: [1] Uložil žalované, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci částku 50.000 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. září 2005 do zaplacení (bod I. výroku). [2] Ve zbývající části (tj. ohledně částky 950.000 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 17. září 2005 do zaplacení) žalobu zamítl (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 330.088 Kč (bod III. výroku). [4] Nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). 6. Obvodní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že obecnou prevenční povinnost dle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a tedy i povinnost dle § 420 obč. zák., porušila (ve vztahu k následku – zaplacení smluvní pokuty) jak společnost T, tak žalovaná, přičemž míra zavinění je u žalované (oproti společnosti T) nepatrná a soud ji určil 5 % (50.000 Kč). 7. K odvolání žalobce (proti zamítavému výroku rozsudku o věci samé) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. května 2019, č. j. 11 Co 58/2019-578: [1] Změnil rozsudek obvodního soudu v části bodu II. výroku tak, že uložil žalované, zaplatit žalobci dalších 50.000 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. září 2005 do zaplacení (první výrok). [2] Potvrdil rozsudek obvodního soudu v části bodu II. výroku týkající se částky 900.000 Kč s příslušenstvím (první výrok). [3] Změnil rozsudek obvodního soudu v bodu IV. výroku jen tak, že uložil žalované zaplatit státu na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 39,10 Kč; jinak jej v tomto výroku potvrdil (druhý výrok). [4] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 292.336 Kč (třetí výrok). 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 8 odst. 2 a § 28 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 28. září 2005 (dále též jen „ZKV“), z ustanovení § 415, § 420 odst. 1 a 3 a § 441 obč. zák., z ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení § 10 odst. 1 písm. d/ zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona), a z ustanovení § 36 odst. 1 a 12 písm. b/ vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 9. S ohledem na konkrétní okolnosti případu (nedostatky a pochybení způsobené činností bývalého správce konkursní podstaty úpadce) nebylo možné požadovat, aby žalovaná vystavila potvrzení o zániku zástavních práv váznoucích na nemovitostech obratem, měla tak ale učinit dříve než 30. června 2005. 10. Obvodní soud správně posuzoval míru spoluzavinění žalobce (jeho právního předchůdce) a správně zjistil, že společnost T si provedení úkonu směřujícího k výmazu zástavních práv předem nezajistila, ač kroky směřující k výmazu zástavních práv mohla činit již od 1. září 2004, kdy nastaly účinky vkladu práva podle kupní smlouvy ze dne 13. srpna 2004 (kdy nemovitosti nabyla). Společnost T situaci ohledně výmazu zástavních práv podcenila (vycházejíc z toho, že jde jen o formalitu) a zástavní právo jí nevadilo až do doby zamýšleného prodeje nemovitostí. Bylo jejím podnikatelským rizikem, uzavřela-li smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se zavázala k zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000.000 Kč pro případ nesplnění předmětné povinnosti, ač mohla a měla předvídat, že může dojít ke komplikacím a průtahům způsobilým ohrozit splnění této povinnosti. Obvodní soud správně dovodil, že společnost T jednala lehkomyslně (nikoli obezřetně), jestliže se zavázala k povinnosti, jejíž plnění neměla ve svých rukou (mohla k němu pouze přispět dřívější výzvou adresovanou žalované). Škodu si tím způsobila převážně sama a adekvátní mírou spoluzavinění je u společnosti T 90 % (míra odpovědnosti žalované je 10 %, což odpovídá částce 100.000 Kč). 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Jaká lhůta je přiměřená, je-li insolvenční správce (jako profesionál) požádán o zcela jednoduchý úkon – vydání potvrzení o zániku zástavních práv váznoucích na nemovitých věcech ve zcela přehledném a jednoduchém případě (o zániku zástavních práv nebylo žádných pochyb), popřípadě jak tuto přiměřenou lhůtu určit? [2] Má odvolací soud při posuzování míry spoluúčasti poškozeného rozhodovat v souladu s principem proporcionality a rovnosti a zároveň též tak, aby jeho rozhodnutí o stanovení poměru odpovědnosti škůdce a