29 Cdo 5643/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5643/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2018 Spisová značka:29 Cdo 5643/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5643.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Majetková podstata Exekuce Úpadek Zpeněžování Zástavní právo Zajištění závazku Dotčené předpisy:§ 109 odst. 1 IZ. § 109 odst. 2 IZ. § 46 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb. § 337g odst. 1 o. s. ř. § 337h odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5643/2016-118 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Daniela Kaplana, LL.M., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Mlnáříkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Veronice Jakubovské, soudní exekutorce, Exekutorský úřad Kutná Hora, se sídlem v Kutné Hoře, Česká 325/41, zastoupené Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem, se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, PSČ 286 01, o zaplacení částky 326.884,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 221/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č. j. 27 Co 256/2016-95, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 22. prosince 2016 (správně „22. prosince 2015“), č. j. 5 C 221/2015-49, zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Daniel Kaplan, LL.M., jako insolvenční správce dlužníků M. S. a J. S.) domáhal po žalované (Mgr. Veronice Jakubovské, soudní exekutorce), aby zaplatila do majetkové podstaty dlužníků částku 326.884,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. září 2016, č. j. 27 Co 256/2016-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení z majetkové podstaty dlužníků (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že: 1) Vyhláškou ze dne 14. března 2014 Krajský soud v Praze oznámil, že bylo zahájeno (na základě insolvenčního návrhu dlužníků M. S. aj. S.) insolvenční řízení ve věci dlužníků, jakož i to, že vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 14:24 hodin a že tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Následně usnesením ze dne 2. dubna 2014, č. j. KSPH 61 INS 7026/2014-A-8, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalobce; usnesením ze dne 18. září 2014, č. j. KSPH 61 INS 7026/2014-B-7, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. 2) Na majetek dlužníka (J. S.) byla vedena exekuce soudním exekutorem Jánem Locekem, Exekutorský úřad Kutná Hora, pod sp. zn. 092 EX 52/10. Při provádění exekuce byly vydraženy nemovitosti ve společném jmění manželů (povinného J. S. a M. S.) [dále jen „nemovitosti“]. Dne 11. prosince 2013 vydala Mgr. Veronika Jakubovská, jako zástupce soudního exekutora Jána Loceka, rozvrhové usnesení č. j. 092 EX 52/10-155, podle něhož „se rozdělovaná podstata ve výši 400.000,- Kč rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky, a to pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 73.116,- Kč a pohledávka zástavního věřitele (Komerční banky, a. s. − dále jen „věřitel K“) ve výši 326.884,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 19. února 2014. 3) Dne 9. dubna 2014 žalovaná vyplatila věřiteli K (podle pravomocného rozvrhového usnesení) výtěžek zpeněžení (dražby) v rozsahu částky 326.884,- Kč. 4) Věřitel K přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků (přihláškou ze dne 10. dubna 2014) pohledávku č. 1 v celkové výši 835.725,89 Kč a č. 2 v celkové výši 907.746,45 Kč, a to jako zajištěné (zástavním právem k nemovitostem), a nezajištěnou pohledávku č. 3 v celkové výši 421.183,53 Kč. Podáním datovaným 17. dubna 2014 vzal částečně zpět přihlášku pohledávky č. 1 (v rozsahu částky 326.884 Kč na jistině) a uplatněné pořadí (právo na uspokojení ze zajištění) pohledávek č. 1 a 2, s tím, že pohledávku č. 1 nadále uplatňuje jako nezajištěnou v celkové výši 508.841,89 Kč a pohledávku č. 2 jako nezajištěnou v původní výši 907.746,45 Kč. Toto zpětvzetí vzal Krajský soud v Praze na vědomí usnesením ze dne 22. dubna 2014, č. j. KSPH 61 INS 7026/2014-P-3-3. Na tomto základě odvolací soud sice (na rozdíl od soudu prvního stupně) dovodil, že „výplata“ vymoženého plnění věřiteli K soudním exekutorem je prováděním exekuce, nicméně zdůraznil, že „účinky“ insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nastaly „až za situace, kdy zde již bylo pravomocné rozvrhové usnesení“. Proto dovodil, že „podkladem pro nakládání výtěžkem dražby“ v rámci exekuce při jejím provedení prodejem nemovitých věcí (…) je buď pravomocné rozvrhové usnesení (§ 337g zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) nebo usnesení o vydání výtěžku (vymoženého plnění) insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka nebo do likvidační podstaty [§ 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů exekučního řádu]. „Taková rozhodnutí nemohou obstát souběžně a je tedy namístě buď odklidit příslušné rozvrhové usnesení a nahradit je usnesením podle ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, nebo – pokud již rozvrhové usnesení do zahájení účinků insolvenčního řízení nabylo právní moci, a takto odklidit je proto již nelze − musí soudní exekutor jeho právní účinky respektovat a nemůže postupovat podle ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu“. Potud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 4599/2014. Uvedenému výkladu podle odvolacího soudu nasvědčuje i to, že ve smyslu ustanovení § 337h odst. 1 o. s. ř. právní mocí rozvrhového usnesení zaniklo (zajištěnému) věřiteli zástavní právo na „předmětu zajištění – vydražených nemovitostech“, pročež by věřitel K nemohl mít v rámci insolvenčního řízení postavení zajištěného věřitele. Proto odvolací soud shledal postup žalované (soudní exekutorky), spočívající ve výplatě žalobou požadované částky ve výši 326.884,- Kč věřiteli K, za souladný „s právní úpravou“; již z tohoto důvodu nemohla být dána odpovědnost žalované „za škodu“ ve smyslu ustanovení § 32 exekučního řádu. Navíc je zjevné, že žalovaná výtěžkem zpeněžení již „nedisponuje“ a není tak pasivně legitimována k jeho vydání do majetkové podstaty dlužníků. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když „při řešení otázky, zda soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenčního řízení vydat insolvenčnímu správci výtěžek dražby, a to za situace, kdy rozvrhové usnesení vydané soudním exekutorem nabylo právní moci ještě před zahájením insolvenčního řízení“, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel poukazuje na závěry, které Nejvyšší soud formuloval v rozsudku ze dne 30. listopadu 2015, sp. zn. 29 ICdo 56/2013 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 107/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 107/2016“), jakož i ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), v usnesení ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003, v usnesení ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněném pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i v usnesení ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011. Přitom akcentuje, že úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, je vše kromě úkonů učiněných k zajištění dlužníkova majetku, naprosto jednoznačně tedy i výplata výtěžku zpeněžení věřiteli K; exekutor tak musí po zahájení insolvenčního řízení vydat výtěžek zpeněžení majetku insolvenčních dlužníků insolvenčnímu správci. Současně nelze přehlédnout – pokračuje dovolatel − že nesprávný postup žalované měl zásadní vliv na stav insolvenčního řízení a zejména na míru uspokojení věřitelů, když v důsledku vyplacení výtěžku zpeněžení věřiteli K, tento vzal zpět přihlášku pohledávky ve vý