29 Cdo 66/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 66/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2015 Spisová značka:29 Cdo 66/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.66.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Vázanost soudu návrhem Dotčené předpisy:§ 152 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 153 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 § 155 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 66/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce VARINVEST, a. s. "v likvidaci", se sídlem v Praze 5, Bieblova 19, identifikační číslo osoby 61058424, zastoupeného JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Na příkopě 957/23, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Pavlu Bednaříkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Moravia Banka, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45192855, zastoupenému Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 36/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2012, č. j. 9 Cmo 8/2012-161, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2012, č. j. 9 Cmo 8/2012-161, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. prosince 2011, č. j. 9 Cm 36/2009-83, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby z konkursní podstaty úpadce Moravia Banka, a. s. v likvidaci, bylo vyloučeno 330 000 kusů kmenových akcií společnosti Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s. (dále jen „společnost H“) znějících na jméno v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši 92 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Žalobce upsal 330 kusů akcií společnosti H na jméno o jmenovité hodnotě 100 000 Kč a byl mu vystaven zatímní list nahrazující jím upsané akcie. 2/ Dne 22. ledna 1997 nabyl účinnosti dodatek č. 3 stanov společnosti H, který upravoval převod akcií na jméno tak, že akcie jsou převoditelné rubopisem a jejich předáním. Převod akcie na jinou osobu je účinný jen se souhlasem představenstva. Vlastnictví akcie přechází na nabyvatele písemnou smlouvou o převodu, jejíž účinnost nastává souhlasem představenstva a zápisem této změny v seznamu akcionářů po předložení smlouvy o převodu akcií. 3/ Dne 31. března 1998 žalobce opatřil zatímní list rubopisem ve prospěch úpadce. 4/ Dne 12. ledna 2002 byl do obchodního rejstříku zapsán údaj o omezení převoditelnosti akcií na jméno společnosti H. Dne 20. července 2011 pak bylo do obchodního rejstříku zapsáno, že společnost H vydala celkem 2 952 000 kusů kmenových akcií na jméno v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 92 Kč. 5/ Krajský obchodní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. prosince 1999, sp. zn. 14 K 31/99, prohlásil konkurs na majetek úpadce. Správcem konkursní podstaty úpadce je žalovaný. 6/ Podle aktualizovaného soupisu konkursní podstaty je v soupisu majetku konkursní podstaty úpadce ke dni 31. srpnu 2011 zapsáno 540 000 kusů kmenových akcií společnosti H na jméno v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě jedné akcie ve výši 92 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně – cituje ustanovení § 1, § 17 a § 18 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (ve znění „platném“ k 31. březnu 1998) – nejprve uvedl, že zatímní listy jsou cenným papírem, k jejichž převodu je nutný rubopis a předání. Rubopisem přecházejí všechna práva s cenným papírem spojená, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Omezení převoditelnosti pak mohou podle § 156 odst. 4 a § 176 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném k 31. březnu 1998 (dále jen „obch. zák.“), obsahovat stanovy. Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, je smlouva o převodu těchto akcií neplatná, ledaže je převod akcií podmíněn souhlasem orgánu společnosti určeného stanovami a tento orgán bez zbytečného odkladu poté, co se o uzavření takové smlouvy dozvěděl, udělí souhlas dodatečně. Omezení převoditelnosti však musí být zapsáno do obchodního rejstříku (§ 173 odst. 2 obch. zák.), když teprve tímto zápisem nabývají stanovy omezující převod účinnosti. Z uvedeného dle soudu prvního stupně plyne, že stanovy sice (k 22. lednu 1997) obsahovaly omezení převoditelnosti akcií, avšak takové omezení začalo být účinné teprve zápisem do obchodního rejstříku dne 12. ledna 2002. Převedl-li žalobce zatímní list před uvedeným datem bez souhlasu představenstva, šlo o platný převod akcií a žalobě tak nelze vyhovět. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že z konkursní podstaty úpadce vyloučil „330 kusů kmenových akcií společnosti H znějících na jméno v zaknihované podobě“ (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a soudem odvolacím (třetí výrok). Odvolací soud doplnil dokazování a vedle skutečností zjištěných soudem prvního stupně vyšel dále z toho, že: 1/ Stanovy společnosti H schválené valnou hromadou a účinné od 23. června 1994 upravovaly převod akcií v článku 3 odstavec 6, podle něhož se akcie převádějí rubopisem. Převod na jinou osobu je účinný jen se souhlasem představenstva a zápisem převodu akcie v seznamu akcionářů. Obecně o převodu akcie rubopisem platí předpisy směnečného práva. 2/ Uvedené stanovy byly třikrát změněny, přičemž při první změně (učiněné dne 31. května 1995) došlo toliko k přečíslování odstavce, ve které je ujednání obsaženo, druhá změna (učiněná dne 4. června 1996) žádným způsobem neměnila úpravu převodu a třetí dodatek stanov (ze dne 22. ledna 1997) upravil převod tak, jak zjistil soud prvního stupně. 3/ V trojstranné smlouvě o budoucích smlouvách uzavřené dne 23. prosince 1996 mezi úpadcem, žalobcem a společností H se úpadce za určitých podmínek zavázal upsat akcie společnosti H v případě, že společnost H na základě rozhodnutí valné hromady vyhlásí úpis svých akcií. V případě, že valná hromada společnosti H dne 22. ledna 1997 nerozhodne o vyhlášení úpisu akcií, zavázal se žalobce nejpozději do 1. března 1997 uzavřít se společností H kupní smlouvu na odkoupení akcií úpadce za stejných podmínek, jaké jsou uvedeny ve smlouvě o převodu cenných papírů uzavřené dne 23. prosince 1996 mezi žalobcem a společností H. 4/ Smlouva o převodu cenných papírů ze dne 23. prosince 1996, uzavřená mezi žalobcem jako prodávajícím a společností H jako kupujícím, ve znění dodatku č. 1 ze dne 7. května 1997, se netýká akcií, které jsou předmětem projednávané žaloby a úpadce nebyl účastníkem této smlouvy ani jejího dodatku. Odvolací soud měl za to, že dodatek stanov č. 3 účinný od 22. ledna 1997 neupravoval nově omezení převoditelnosti akcií na jméno, nýbrž toliko přečísloval stávající článek stanov, aniž by se změnil jeho obsah. Proto v dané věci není možné aplikovat ustanovení § 28 odst. 2 písm. d/ obch. zák. ve znění účinném od 1. července 1996, podle něhož byla stanovena povinnost zapisovat do obchodního rejstříku případné omezení převoditelnosti akcií na jméno s tím, že změna stanov nabývá účinnosti ke dni zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku. V daném případě totiž ke změně stanov nedošlo, neboť předchozí úprava stanov převod akcií omezovala stejným způsobem. Přestože omezení převoditelnosti akcií nebylo (v rozporu s článkem II. bodem 9. přechodných ustanovení k zákonu č. 142/1996 Sb.) zapsáno do obchodního rejstříku, nemůže se podle odvolacího soudu úpadce úspěšně dovolat principu materiální publicity podle § 29 obch. zák. Toto právo přísluší pouze třetí osobě, a to v případě, že nevěděla o nesouladném stavu mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. „Ochrana je poskytována třetím osobám přímo ve vztahu k zapsanému subjektu, nikoliv ve vztahu k jednotlivým zapsaným skutečnostem k němu se vztahujícím. Zapsaným subjektem je v posuzované věci společnost H, která vůbec není účastníkem tohoto řízení, přičemž důkazní povinnost o tom, že třetí osoby věděly o nesouladném stavu mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, stíhá právě zapsaný subjekt“. Na žalobce ani úpadce nelze pohlížet jako na třetí osoby, neboť oba byli v době převodu akcií akcionáři společnosti H. Z uvedeného pak podle odvolacího soudu plyne rovněž to, že nelze uvažovat ani o vydržení akcií úpadcem podle § 134 zákona