29 Cdo 718/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 718/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2020 Spisová značka:29 Cdo 718/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.718.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Hospodaření s majetkem státu Národní správa Přenechání nemovitosti do dočasného užívání Žaloba vylučovací (excindační) Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Řízení u odvolacího soudu Dotčené předpisy:§ 2 odst. 3 ZKV § 6 ZKV § 19 ZKV § 3 odst. 1 obč. zák. § 8 o. z. § 222a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 718/2020-300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované JUDr. Janě Dudkové, advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2019, č. j. 13 Cmo 136/2008-278, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2019, č. j. 13 Cmo 136/2008-278, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/2007-32, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, pozemek parc. č. 1837/2 o výměře 43 350 m², zapsaný u Katastrálního úřadu Praha – město na listu vlastnictví č. 11 pro obec Praha a katastrální území Ruzyně (dále též jen „sporný pozemek“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Dne 14. září 1984 byla mezi „Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a národním podnikem Naše vojsko – tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/19.90 – 29/84 (dále jen „první hospodářská smlouva“), kterou stát převedl na právního předchůdce úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením skladová plocha a železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání, že sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající organizace z důvodu probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku (vyznačená v pozemkové mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací. 2/ Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu ze dne 25. ledna 1990 (dále jen „druhá hospodářská smlouva“) uzavřenou mezi „Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a pozdějším úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření skutečného stavu areálu – objektu 00 – 06 – 46 – RUZYNĚ (dále jen „Areál“), a to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení geometrického plánu předat bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku pozdějšímu úpadci. Do doby předání byl pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném rozsahu a ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu 1990. 3/ Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalovanou. 4/ Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty úpadce. 5/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K 11/2003-540, vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila. 6/ Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má Ministerstvo obrany. Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k první hospodářské smlouvě uzavřel, že sporný pozemek nebyl „čsl. státem“ převeden na národní podnik Naše vojsko – tiskárna a tudíž následně pozdějšímu úpadci. Úpadce tak neměl nikdy ke spornému pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská smlouva. Podle soudu prvního stupně tak „právo hospodaření k předmětnému pozemku nebylo žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo (ani vlastnické či právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní podstaty k zápisu sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce“. Námitkou, že sporný pozemek nemůže být podle § 43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku státu“), předmětem konkursu, se soud prvního stupně nezabýval, když žalovaná neprokázala, že úpadci ke spornému pozemku svědčí jakékoliv právo. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „vyloučení pozemku parc. č. 1837/2“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). Šlo o v pořadí čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu. První rozsudek ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že sporný pozemek je „napaden“ nároky restituentů, které dosud nebyly zamítnuty (a proto nemůže být sepsán do soupisu konkursní podstaty), k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/2009-86, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnost, že správce konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (§ 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „ZKV“), sama o sobě nezakládá právo třetích osob, jež by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty. Druhým rozsudkem ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/2008-132, odvolací soud, poté co usnesením ze dne 5. září 2012 připustil změnu žaloby tak, že ze soupisu konkursní podstaty úpadce se vylučuje pozemek o výměře 28 797 m2, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „žaloba na vyloučení pozemku parc. č. o výměře 28 797 m2 se zamítá“. Odvolací soud vyšel z toho, že došlo k převodu správy národního majetku na základě první hospodářské smlouvy obsahující „jakousi odkládací podmínku“, která byla splněna. Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 29 Cdo 166/2013-180, když dospěl k závěru, že v první hospodářské smlouvě nebyla sjednána žádná odkládací podmínka (šlo o pouhou deklaraci úmyslu uskutečnit převod správy v budoucnu) a dále, že smlouvy o převodu národního majetku nebylo možné uzavírat se závazkem budoucího převodu do správy jiné státní organizace. Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud dále upozornil odvolací soud, že výměra sporného pozemku nečiní žalobkyní uváděných 28 797 m2, nýbrž 22 707 m2 (a takto je pozemek i zapsán v soupisu majetku konkursní podstaty). Třetím rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 136/2008-211, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „vyloučení pozemku parc. č. 1837/2 o výměře 28 797 m2“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Odvolací soud vyšel z toho, že podle první hospodářské smlouvy sporný pozemek nezůstal ve správě předávající organizace a přejímajícímu předchůdci úpadce zůstalo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat. Právo hospodaření pak převedl na pozdějšího úpadce jeho zakladatel zakládací listinou ze dne 23. června 1989 (dále jen „zakládací listina“), což podporuje i zápis z 20. prosince 1989 o jednání o předání Areálu do práva hospodaření pozdějšího úpadce jako součásti jeho kmenového jmění (dále jen „zápis ze dne 20. prosince 1989“) a druhá hospodářská smlouva, v nichž je uvedeno, že se sporný pozemek předávat nebude, neboť právo hospodaření bylo převedeno již při založení úpadce. Navíc svědčí úpadci právo hospodaření podle § 65 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (čl. 1 poslední věty druhé hospodářské smlouvy). Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. srpna 2018, č. j. 29 Cdo 3943/2016-253, když (odkazuje i