29 Cdo 720/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 720/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2015 Spisová značka:29 Cdo 720/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.720.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Valná hromada Smlouva zástavní Dotčené předpisy:§ 188 obch. zák. § 189 obch. zák. § 190 obch. zák. § 196a odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 720/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. Jiřího Horáka, advokáta, se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1217/32, PSČ 100 00, jako správce konkursní podstaty úpadce CASH & CAPITAL, a. s., identifikační číslo osoby 25 61 99 42, zastoupeného JUDr. Richardem Schwarzem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1463/5, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Marianu Pavlovovi, advokátu, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, jako správci konkursní podstaty úpadce Druhá slévárna Blansko, a. s., identifikační číslo osoby 25 37 99 68, zastoupenému Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 216/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2012, č. j. 10 Cmo 12/2012-355, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2012, č. j. 10 Cmo 12/2012-355, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. června 2012, č. j. 10 Cmo 12/2012-355, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 2. prosince 2011, č. j. 43 Cm 216/2002-325, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o „vydání částky 9.000.000,- Kč z konkursní podstaty úpadce (Druhá slévárna Blansko, a. s. – dále jen „společnost D“) coby výtěžku zpeněžení nemovitostí (označených v žalobě – dále jen „sporné nemovitosti“) smlouvou o prodeji podniku ze dne 15. srpna 2005, uzavřenou mezi žalovaným (jako prodávajícím) a DSB EURO s. r. o. (jako kupujícím). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že: 1) Podle smlouvy o půjčce ze dne 26. listopadu 2000 poskytla společnost BENET GROUP, a. s. (dále jen „společnost B“) společnosti CASH & CAPITAL, a. s. (dále jen „společnost C“) půjčku ve výši 80.000.000,- Kč. 2) Dne 26. listopadu 2000 uzavřely společnost B (jednající předsedou představenstva Ing. V. B.) jako zástavní věřitel a společnost D (jednající předsedou představenstva Z. P. a členem představenstva V. P.) jako zástavce zástavní smlouvu k zajištění pohledávky zástavního věřitele za společností C ze smlouvy o půjčce, s tím, že předmětem zástavy byly sporné nemovitosti ve vlastnictví zástavce (dále jen „zástavní smlouva“). 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. června 2002, č. j. 92 K 37/2001-75, prohlásil konkurs na majetek společnosti C a správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. Jiřího Horáka. 4) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. června 2002, č. j. 40 K 11/2002-280, prohlásil konkurs na majetek společnosti D a správkyní konkursní podstaty ustavil Šárku Valentovou. Následně usnesením ze dne 29. září 2003 Krajský soud v Hradci Králové zprostil funkce správkyni konkursní podstaty společnosti D Šárku Valentovou a novým správcem ustavil Mgr. Mariana Pavlova. 5) Žalovaný sepsal sporné nemovitosti do soupisu majetku společnosti D (jako první), žalobce ho ve smyslu ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vyzval, aby ve prospěch konkursní podstaty společnosti C vyplatil „cenu zástavy částkou odpovídající zajištěné pohledávce“ a následně podal žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty společnosti D. 6) Dne 16. března 2004 uzavřeli žalobce a žalovaný dohodu o společném postupu při zpeněžování majetku, podle níž žalovaný zpeněží i sporné nemovitosti a výtěžek zpeněžení deponuje na zvláštním účtu. Smlouvou o prodeji podniku ze dne 15. srpna 2005 prodal žalovaný společnosti DSB EURO s. r. o. (mimo jiné) i sporné nemovitosti, přičemž část výtěžku zpeněžení (vztahující se ke sporným nemovitostem) ve výši 9.000.000,- Kč „byla složena“ na zvláštní účet s tím, že „bude uvolněna podle výsledku tohoto sporu“. 7) Podle notářského zápisu ze dne 26. listopadu 2000, NZ 621/2000, sepsaného JUDr. Vladimírou Kostřicovou, byli Ing. V. B. a V. P. jmenováni členy představenstva společnosti D, s tím, že výkon jejich funkce začíná dne 26. listopadu 2000 v 19:01. Podle „druhé ze založených variant strany 32 zápisu“ začal výkon funkce jmenovaných 27. listopadu 2000. Podle notářského zápisu ze dne 26. listopadu 2000, NZ 622/2000, byl rozhodnutím jediného akcionáře společnosti D jmenován Z. P. členem představenstva společnosti D. 8) Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti C byli členy představenstva Z. P. (od 30. října 1997 do 14. srpna 2001) a Ing. V. B. (od 26. listopadu 2000). Na tomto základě odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož zástavní smlouva „nebyla z důvodu nesplnění podmínek vymezených v ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“), platně uzavřena“. Přitom s odkazem na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněném pod číslem 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2010, pod číslem 136, dovodil, že zástavní smlouva je úkonem, na který „dopadá režim ustanovení § 196a obch. zák.“, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že byla uzavřena po předchozím souhlasu valné hromady společnosti D. Přitom neshledal důvodnou „obranu“ žalobce, že existenci souhlasu valné hromady společnosti D lze prokázat výslechem označených svědků. „Udělení předchozího souhlasu valné hromady totiž nelze prokázat toliko výslechem členů představenstva společnosti, popř. jiných osob, protože souhlas valné hromady je třeba vyjádřit v listinné podobě.“ Podmínka předchozího souhlasu valné hromady je v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. formulována proto, aby bylo zajištěno, že souhlas s transakcí bude udělen zákonem předvídaným a regulovaným způsobem, který bude završen rozhodnutím nejvyššího orgánu akciové společnosti, jehož platnost je přezkoumatelná soudem. Z tohoto důvodu musí být podle ustanovení § 188 obch. zák. o pořádání valné hromady pořízen zápis o konání valné hromady, který obsahuje rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování. „Důkaz o tom, že valná hromada souhlasila s uzavřením zástavní smlouvy, proto nelze nahradit výslechem svědků“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje zásadní právní význam v rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázky, zda předchozí souhlas valné hromady musí být „písemný“ a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jakkoli souhlasí s tím, že z jednání valné hromady se běžně pořizuje zápis, současně vyjadřuje přesvědčení, že existenci předchozího souhlasu valné hromady lze prokázat i jinak, např. výslechem svědků. Dále dovolatel namítá, že otázka platnosti zástavní smlouvy byla – minimálně jako otázka předběžná – řešena v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2004, sp. zn. 5 Cm 146/2002, který posuzoval „smlouvu o půjčce, která je zástavní smlouvou zajišťována, a dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je platná.“ Dále upozorňuje, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2012, č. j. 15 Cmo 65/2011-175, rozhodl o nároku na oddělené uspokojení pohledávky společnosti B v celkové výši 76.942.223,- Kč, tak, že určil, že společnost B má právo na oddělené uspokojení pohledávky v celkové výši 48.022.223,- Kč z výtěžku zpeněžení zástavy (sporných nemovitostí), tj. dospěl k závěru, že zástavní smlouva je platná. Potud považuje za neudržitelné, aby za stejné důkazní situace byla zástavní smlouva „jednou shledána platnou a podruhé absolutně ne