29 Cdo 793/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 793/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2023 Spisová značka:29 Cdo 793/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.793.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 568 obč. zák. § 1953 o. z. § 291 předpisu č. 292/2013 Sb. § 292 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 793/2022-121 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové ve věci soudní úschovy částky 250 806 Kč za účasti složitele Surf Net s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26137879, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 127/2015, o dovolání osoby uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021, č. j. 29 Co 453/2021-93, takto: I. Dovolání proti druhému výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021, č. j. 29 Co 453/2021-93, se zamítá v rozsahu, v němž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že složiteli vrátil částku 25 080,60 Kč. II. Druhý výrok usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2021, č. j. 29 Co 453/2021-93, se mění v rozsahu částky 225 725,40 Kč takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. srpna 2021, č. j. 42 Sd 127/2015-76, se potvrzuje v bodu II. výroku co do zamítnutí návrhu složitele na vrácení přijaté soudní úschovy ohledně částky 225 725,40 Kč. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 23. srpna 2021, č. j. 42 Sd 127/2015-76, Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „obvodní soud“): [1] Rozhodl, že předmět úschovy – částka 250 806 Kč se vydává osobě uplatňující právo na předmět úschovy (Hlavnímu městu Praha – dále jen „obec“), jíž bude tato částka poukázána po právní moci usnesení (bod I. výroku). [2] Zamítl návrh složitele (Surf Net s. r. o.) ze dne 4. května 2021, aby mu byla ona částka vrácena zpět (bod II. výroku). 2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na základě (pravomocného) usnesení ze dne 24. června 2015, č. j. 42 Sd 127/2015-20, poté, co složitel v návrhu na její přijetí do soudní úschovy (ze dne 21. května 2015) s odkazem na ustanovení § 1953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem. 3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení § 298 a § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) – uzavřel, že souhlas příjemce s vydáním předmětu úschovy obci byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. 4. Návrhu složitele na vrácení předmětu úschovy nelze vyhovět, jelikož s tím nesouhlasí obec. Poukaz složitele na to, že v době složení předmětu úschovy mu nemohlo vzniknout (na úkor obce) bezdůvodné obohacení za období od 24. června 2015 do 30. června 2015, není rozhodný, neboť o přijetí úschovy již bylo pravomocně rozhodnuto. 5. K odvolání složitele Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. prosince 2021, č. j. 29 Co 453/2021-93: [1] Změnil usnesení obvodního soudu v bodu I. výroku tak, že návrh obce na vydání předmětu úschovy – částky 250 806 Kč se zamítá (první výrok). [2] Změnil usnesení obvodního soudu v bodu II. výroku tak, že předmět úschovy – částka 250 806 Kč se vrací složiteli (druhý výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 1953 odst. 1 o. z. a z ustanovení § 298 z. ř. s. – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 7. V posuzovaném případě plyne již z tvrzení složitele v návrhu na přijetí finanční částky do úschovy, že podmínky soudní úschovy ve smyslu ustanovení § 1953 o. z. nejsou splněny. Složitel netvrdil a netvrdí žádnou skutečnost podřaditelnou pod uvedené ustanovení, tedy ani skutečnost hodnotitelnou tak, že je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem dluhu, který má a který hodlá splnit. Z jeho tvrzení naopak plyne, že tu žádná taková skutečnost není. Složitel netvrdil, že nemůže splnit (jediný) konkrétní existující dluh, protože neví, kdo je věřitelem tohoto dluhu. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě smlouvy o podnájmu, kterou jako podnájemce uzavřel s příjemcem (jako nájemcem) dne 22. prosince 2005, ve znění dodatků (dále jen „podnájemní smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu XY (dále jen „tržnice“) v prvním a druhém čtvrtletí roku 2015 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit za užívání stejných prostor ve stejném období bez právního důvodu náhradu obci. Složením částky do úschovy se složitel vyhnul řádnému (tj. běžnému a uskutečnitelnému) splnění obou možných tvrzených dluhů (které se vzájemně vylučují a jejichž existence byla mezi příjemcem a obcí sporná); pokusil se [bez pro něj negativních důsledků (za prodlení)] přesunout splnění dluhu na soud. 8. Pro úplnost odvolací soud dodává, že podmínky pro vydání předmětu úschovy obci (dle ustanovení § 298 z. ř. s.) nebyly splněny. Obec v tomto řízení nevystupuje jako druhý příjemce, ale jako osoba uplatňující právo na předmět úschovy (přihlašovatel), protože ji tak složitel označil v návrhu na přijetí úschovy. Postup při vydání úschovy jiné osobě než příjemci nebo složiteli je upraven v ustanovení § 298 odst. 4 „o. s. ř.“ (správně „z. ř. s.“). Obec tak sice má souhlas příjemce k vydání úschovy (souhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu), stále jí však chybí potřebný souhlas složitele. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li „věřitel“ (správně „dlužník“), kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují? 10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu soudní úschovy. 12. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu poukazuje (co do skutkově totožné věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 339/2014 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu]; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 3853/2015. 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád a zákon o zvláštních řízeních soudních v aktuálním znění. 14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval rozsahem podaného dovolání. Oba soudy rozhodovaly výroky svých usnesení též o vydání předmětu úschovy obci (s tím výsledkem, že odvolací soud změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh obce, aby jí byl vydán předmět úschovy, zamítl). Dovolatel (obec) sice činí součástí dovolacího návrhu požadavek na zrušení usnesení odvolacího soudu jako celku, v dovolání (a to i v té části, ve které reprodukuje rozhodnutí soudů nižších stupňů) se však vymezuje jen proti rozhodnutí o vrácení předmětu úschovy složiteli. K výroku o návrhu na vydání předmětu úschovy obci se dovolání v žádné své části argumentačně nevyjadřuje. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že dovolání podle svého obsahu směřuje jen proti druhému výroku napadeného usnesení