29 Cdo 907/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 907/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2023 Spisová značka:29 Cdo 907/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.907.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Dotčené předpisy:§ 568 obč. zák. § 185a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 907/2022-269 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové ve věci soudní úschovy částky 1 710 129 Kč, za účasti složitele E. R. O. C. s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 444/2013, o dovolání osoby uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 1 397 524,80 Kč. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, se mění v rozsahu částky 312 604,20 Kč takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 444/2013-231, se v bodě II. výroku mění tak, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní úschovy byla vrácena částka 312 604,20 Kč. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 444/2013-231, Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „obvodní soud“) rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením obvodního soudu ze dne 20. února 2018, č. j. 42 Sd 444/2013-183, se pokračuje (bod I. výroku), a že soudní úschova ve výši 1 710 129 Kč se vydává složiteli (E. R. O. C. s. r. o.), jemuž bude poukázána po právní moci usnesení (bod II. výroku). 2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na základě (pravomocného) usnesení ze dne 30. července 2013, č. j. 42 Sd 444/2013-129, poté, co složitel v návrhu na přijetí oné částky do soudní úschovy (došlém soudu dne 10. července 2013) podle ustanovení § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem. 3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení § 185a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 568 obč. zák. – uzavřel, že v posuzované věci složitel netvrdil, že nemůže splnit konkrétní existující dluh, protože neví, kdo je jeho věřitelem. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě smlouvy o podnájmu, kterou jako podnájemce uzavřel s příjemcem (jako nájemcem) dne 1. září 1999 ve znění dodatků (dále jen „podnájemní smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu XY (dále jen „tržnice“) ve 3. čtvrtletí roku 2013 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit (podle § 451 obč. zák.) za užívání stejných prostor ve stejném období náhradu jejich majiteli (Hlavnímu městu Praze – dále jen „obec“). Složitel tak neměl důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, ale o tom, který ze shora uvedených závazků chce (má) splnit. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že při složení nebyl dán důvod úschovy ve smyslu § 568 obč. zák. a § 185 o. s. ř. (nenastaly soluční účinky úschovy) a předmět úschovy je třeba vrátit složiteli. 4. K odvolání obce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, potvrdil v bodě II. výroku usnesení obvodního soudu v tom znění, že se předmět úschovy – částka 1 710 129 Kč vrací složiteli. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 568 obč. zák. – se ztotožnil se závěrem obvodního soudu o neexistenci důvodu k přijetí úschovy. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li „věřitel“ (správně „dlužník“), kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují? 7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu soudní úschovy. 9. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu poukazuje (co do skutkově totožné věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 339/2014 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu]; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 3853/2015. 10. Pro úplnost složitel dodává, že bezdůvodné obohacení vzniká okamžikem přijetí plnění bez právního důvodu. Kdyby podnájemní vztah složitele zanikl, vznikalo by bezdůvodné obohacení postupně za každý den užívání předmětu podnájmu bez právního důvodu. Složitel však složil do úschovy částku za období od 1. července 2013 do 30. září 2013. Ke dni přijetí úschovy soudem (30. července 2013) tak fakticky obci ještě nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu podnájmu za období od 31. července 2013 do 30. září 2013. 11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. Řízení o úschovách se jinak řídí úpravou § 185a a násl. o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013 [srov. článek II (Přechodná ustanovení) část první zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních]. 12. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 16. Nejvyšší soud činí k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry: 17. Platí, že důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků (složitele, příjemce a přihlašovatele) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy; srov. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. 29 Odo 639/2001, uveřejněného pod číslem 50/2003 Sbírk