29 Cdo 952/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 952/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 1. 2020 Spisová značka:29 Cdo 952/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.952.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Bytové družstvo Příslušnost soudu věcná Dotčené předpisy:§ 23, 24 předpisu č. 72/1994Sb. § 32 odst. 1 ZKV § 9 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 3. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 342/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 952/2018-444 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce Ing. Tomáše Korandy, bytem v Praze 9, Vojická 1022/12, PSČ 190 00, jako správce konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Černým, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 567/33, PSČ 602 00, proti žalovanému D. Ch., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 60/12, PSČ 118 00, za účasti M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Emilem Jančou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Sartoriova 60/12, PSČ 169 00, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného, o zaplacení částky 83 252 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 312/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2017, č. j. 68 Co 249/2017-336, ve znění usnesení ze dne 4. prosince 2017, č. j. 68 Co 249/2017-340, a ze dne 13. prosince 2017, č. j. 68 Co 249/2017-344, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 759,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalovaného. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici řízení na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 759,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce vedlejší účastnice. Odůvodnění: Žalobou podanou 24. října 2016 se žalobce (Ing. Tomáš Koranda, jako správce konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo XY) domáhal po žalovaném (D. Ch.) zaplacení částky 83 252 Kč s příslušenstvím, jako částky odpovídající rozdílu mezi hodnotou majetku [bytu č. 1689/20 a jednotky č. 1689/30 v domě č. p. XY, stojícím na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „bytová jednotka“ a „garáž“)], který žalovaný (jako konkursní věřitel úpadce) nabyl na základě § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů), a částkou, která odpovídá poměrnému uspokojení „ostatních pohledávek“ věřitelů ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“), mezi něž dle žalobce patřila i pohledávka žalovaného „na nabytí bytu a garáže“. Žalobce opíral uplatněný nárok o nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/2003, uveřejněný pod číslem 66/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu]. Tvrdil, že Ústavní soud v nálezu dovodil, že všichni členové úpadce, jejichž pohledávky vyplývají ze zákona o vlastnictví bytů, jsou věřiteli úpadce a na jejich pohledávky je třeba aplikovat § 32 odst. 1 ZKV in fine, jelikož jde o tzv. ostatní pohledávky. Nepostačuje-li tedy výtěžek zpeněžení konkursní podstaty k uspokojení všech uplatněných pohledávek, musí být tyto pohledávky uspokojeny poměrně. Výši žalobou uplatněné pohledávky stanovil jako rozdíl mezi částkou 622 727 Kč (představující uspokojení pohledávky žalovaného vůči úpadci v plné výši) a částkou 539 475 Kč (odpovídající koeficientu 86,63% poměrného uspokojení všech pohledávek konkursních věřitelů). Rozsudkem ze dne 24. května 2017, č. j. 42 C 312/2016-273, Obvodní soud pro Prahu 5: 1/ Zamítl žalobu (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 28 556 Kč (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobci zaplatit vedlejší účastnici řízení na straně žalovaného (M. J.) na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 23 038 Kč (bod III. výroku). K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2017, č. j. 68 Co 249/2017-336, ve znění usnesení ze dne 4. prosince 2017, č. j. 68 Co 249/2017-340, a ze dne 13. prosince 2017, č. j. 68 Co 249/2017-344: 1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému i vedlejší účastnici řízení na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku vždy částku 11 519,20 Kč (druhý a třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 23 odst. 2 a 3, § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu sp. zn. III. ÚS 258/2003 nedopadají do poměrů dané věci, když žalovaný neměl ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce (2. října 1998) postavení konkursního věřitele, jelikož neměl vůči úpadci žádnou nepeněžitou pohledávku na bezúplatný převod bytu a garáže. Podle odvolacího soudu nebyl žalovaný v době prohlášení konkursu vlastníkem bytu a garáže, když rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo vydáno (byť se zpětnými účinky) až po prohlášení konkursu (v prosinci 1998). Dále odvolací soud [odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněný pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2007“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005] dovodil, že povinností úpadce dle § 23 odst. 2 a § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů bylo pouze (a jen) uzavření smlouvy vedoucí k bezúplatnému převodu. Úpadce neměl ani povinnost podat návrh na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva, [když tato povinnost byla do zákona o vlastnictví bytů (viz § 23 odst. 4) vložena až později] nebo návrh na pokračování přerušeného řízení. Byla-li smlouva o převodu bytu a garáže uzavřena před prohlášením konkursu, neměl žalovaný důvod přihlašovat tento nárok do konkursu. Jestliže žalovaný nebyl konkursním věřitelem, nelze po něm požadovat jakékoliv plnění do konkursní podstaty. Odvolací soud dodal, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/2003 by mohly maximálně dopadat na situaci, kdy do prohlášení konkursu nebyla s úpadcem platně a účinně uzavřena smlouva o převodu jednotky, s tím, že tento závěr vychází z nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. Pl. ÚS 5/05, uveřejněného pod číslem 77/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu (ve vztahu k situaci, na kterou dopadá nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/2003) vyřešeny, případně mají být vyřešeny jinak, než je vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Odo 584/2005. Dovolatel shledává přípustnost dovolání i v rozporu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/2003 a sp. zn. Pl. ÚS 5/05. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu k posouzení tyto otázky: 1/ Je člen bytového družstva, které s ním uzavřelo v ochranné lhůtě podle § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV smlouvu o převodu bytu nebo nebytového prostoru na základě zákona o vlastnictví bytů, konkursním věřitelem bytového družstva s pohledávkou vůči konkursní podstatě za situace, kdy ke dni prohlášení konkursu na majetek družstva nedošlo k převodu bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví člena družstva? 2/ Nepostačuje-li výtěžek zpeněžení konkursní podstaty bytového družstva na úhradu všech zjištěných pohledávek konkursních věřitelů, je člen bytového družstva, do jehož vlastnictví byl převeden byt nebo nebytový prostor na základě zákona o vlastnictví bytů v ochranné lhůtě podle § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV, povinen uhradit rozdíl mezi poměrným uspokojením ostatních pohledávek podle § 32 odst. 1 ZKV a cenou bytové jednotky? Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 24