29 Cdo 984/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 984/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2012 Spisová značka:29 Cdo 984/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.984.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 588 obč. zák. § 517 odst. 1 obč. zák. § 48 obč. zák. § 338b o. s. ř. § 338d o. s. ř. § 156 odst. 1 obč. zák. § 160 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 984/2011ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České republiky – České správy sociálního zabezpečení, Krajské správy sociálního zabezpečení pro Královéhradecký kraj, se sídlem v Hradci Králové, Slezská 839, proti žalovaným 1) JUDr. L. M., jako správci konkursní podstaty úpadce J. H., a 2) PROFESIONAL - JC s. r. o., se sídlem v Jinolicích 27, PSČ 506 01, identifikační číslo osoby 27 49 50 43, zastoupené JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, PSČ 500 02, o určení práva na oddělené uspokojení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 26/2008, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2009, č. j. 15 Cmo 115/2009-140, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2009, č. j. 15 Cmo 115/2009-140, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. března 2009, č. j. 42 Cm 26/2008-119, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně „má u pohledávky za úpadcem J. H., přihlášené do konkursního řízení sp. zn. 40 K 47/2007 ve výši 755.571,16 Kč, právo na oddělené uspokojení z titulu soudcovských zástavních práv zřízených na základě usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. října 2004, č. j. 3 E 48/2004-27, ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 5 E 53/2005-33, ze dne 1. prosince 2005, č. j. 3 E 53/2005-30, ze dne 19. května 2005, č. j. 3 E 19/2009-38 a ze dne 22. února 2006, č. j. 5 E 5/2006-28, k nemovitostem ve vlastnictví druhé žalované, zapsaným na listu vlastnictví č. 340 pro katastrální území P., obec K., u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště v J.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. září 2009, č. j. 15 Cmo 115/2009-140, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobkyně „má za úpadcem pohledávku druhé třídy ve výši 755.571,16 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín na listu vlastnictví 360 pro obec K. a katastrální území P., a to st. parcely 17 – zastavěné plochy a nádvoří, st. parcely 147 – zastavěné plochy a nádvoří, pozemkové parcely 27/10 – ostatní plochy, 27/11 – ostatní plochy, budovy č. p. 10 – zemědělské usedlosti na st. pozemku 17, a budovy bez č. p./č. e. – garáž na st. pozemku 147“ (dále jen „nemovitosti“). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: 1) Dne 18. srpna 2004 uzavřeli J. B. (jako prodávající) a manželé J.a Z. H. (jako kupující) a J.a J.B. (jako prodávající) a manželé J.a Z. H.(jako kupující) kupní smlouvy, na základě kterých bylo s účinky k 31. srpnu 2004 vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo kupujících k nemovitostem. 2) Dne 10. srpna 2006 prodávající pro nezaplacení kupní ceny od výše uvedených kupních smluv odstoupili. 3) Dne 16. října 2006 uzavřeli J. a J.B.(jako prodávající) a druhá žalovaná (jako kupující) a J. B. (jako prodávající) a druhá žalovaná (jako kupující) kupní smlouvy, na základě kterých bylo do katastru nemovitostí s účinky ke dni 30. října 2006 zapsáno vlastnické právo druhé žalované k nemovitostem. 4) Shora citovanými usneseními Okresního soudu v Jičíně bylo k uspokojení pohledávek žalobkyně za úpadcem v částkách 110.562,- Kč, 314.731,- Kč, 85.067,16 Kč, 84.234,- Kč a 190.977,- Kč nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, a to mimo jiné k nemovitostem (k datu vydání usnesení byli jako vlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí vedeni J. H. a Z. H., s tím, že nemovitosti jsou ve společném jmění manželů). 5) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. listopadu 2007, sp. zn. 40 K 47/2007, prohlásil konkurs na majetek dlužníka J.H. a správcem konkursní podstaty ustavil prvního žalovaného. 6) U přezkumného jednání konaného 31. listopadu 2008 druhá žalovaná popřela žalobkyní uplatněné právo na oddělené uspokojení pohledávky za úpadcem ve výši 755.571,16 Kč z titulu soudcovských zástavních práv k nemovitostem zřízených usnesením Okresního soudu v Jičíně. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a na ustanovení § 338 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že v důsledku odstoupení od smlouvy „bylo obnoveno vlastnické právo původních vlastníků J. a J. B. k nemovitostem“, a to s účinky od počátku a žalobkyně neprokázala, že v době „zřizování soudcovského zástavního práva byla v dobré víře o tom, že zde není žádný důvod, pro který by mohl předchozí vlastník nemovitostí od kupní smlouvy odstoupit“, dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Podle odvolacího soudu „je nesporné, že poté, co se vlastníkem nemovitostí stal úpadce a jeho manželka, bylo na nich zřízeno zástavní soudcovské právo pro zajištění vykonatelných pohledávek za úpadcem“. Soudcovské zástavní právo nemá funkci uhrazovací, ale zajišťovací (majetek není postižen tak, aby byl bezprostředně zpeněžen); oprávněný nařízením výkonu zřízením soudcovského zástavního práva získává (v dalším) výkonu rozhodnutí prodejem (v jeho prospěch zastavené) nemovitosti postavení zástavního věřitele. Z tohoto důvodu pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně“. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 2074/2003 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 169), dále zdůraznil, že „na nedostatek dobré víry zástavního věřitele, že zástavce je oprávněn věc zastavit, nelze usuzovat jen na základě toho, že se zástavní věřitel při uzavření zástavní smlouvy nezabýval tím, zda zástavce, který je vlastníkem zastavované věci na základě kupní smlouvy, řádně a včas zaplatil kupní cenu“. Přitom „nelze považovat za opomenutí běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze po zástavním věřiteli s ohledem na okolnosti a povahu daného případu při uzavírání zástavní smlouvy požadovat, ani okolnost, že se nezabýval tím, zda ve smlouvě byla či nebyla dohodnuta možnost odstoupení od smlouvy pro případ, že kupující řádně a včas nezaplatí kupní cenu“. Soudcovské zástavní právo na nemovitostech tak pro zajištění vykonatelných pohledávek v době, kdy nemovitosti byly ve společném vlastnictví úpadce a jeho manželky, platně vzniklo. K námitce druhé žalované, že v žalobě nebyly konkretizovány jednotlivé nemovitosti, na nichž bylo zřízeno zástavní soudcovské právo, pak „odvolací soud podle listu vlastnictví č. 340 ve výroku svého rozhodnutí přesně specifikoval nemovitosti, na nichž soudcovské zástavní právo bylo zřízeno a z jejichž výtěžku bude možné pohledávku žalobkyně uspokojit“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka na rozdíl od soudů nižších stupňů zdůrazňuje, že v důsledku odstoupení od kupních smluv pro nezaplacení kupních cen je „podkladové rozhodnutí (soudcovské zástavní právo)“ vůči prodávajícím J. a J. B. i vůči druhé žalované (jako vlastnici nemovitostí) neúčinné. „Zánik soudcovského zástavního práva z důvodu odstoupení od smlouvy (negací nabývacího titulu) je typickým příkladem, kdy se exekuční titul stává ex lege neúčinným, protože směřuje proti majetku třetích osob, které v dobré víře chrání pouze svůj majetek“. Obnovení původního vlastnického práva prodávajících v důsledku odstoupení od smlouvy podle ustanovení § 48 odst. 2 obč. zák. přitom nelze považovat za „smluvní nabytí“ nemovitostí, pročež se v poměrech dané věci neprosadí ani úprava obsažená v § 338a odst. 2 o. s. ř. Dále dovolatelk