29 ICdo 10/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 93 INS 22180/2020 204 ICm 1317/2021 29 ICdo 10/2023-111 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalovanému Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. Ch., zastoupenému Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 542/27, PSČ 602 00, o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovité věci z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 204 ICm 1317/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. Ch., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 22180/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 204 ICm 1317/2021, 105 VSPH 422/2022-77 (MSPH 93 INS 22180/2020), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 9. března 2022, č. j 204 ICm 1317/2021-43, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) domáhal vůči žalovanému (Zrůstek a partneři v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice J. Ch.) vyloučení podílu ½ (v rozhodnutí specifikované) nemovité věci v katastrálním území XY (dále jen „nemovitost“) z majetkové podstaty dlužnice (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. června 2018, č. j. 39 T 8/2017-15661, který nabyl právní moci dne 19. srpna 2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. srpna 2019, č. j. 3 To 119/2019-16336 (dále jen „trestní rozsudek“), uložil manželi dlužnice (R. Ch.) trest propadnutí věci – nemovitosti, a to „v podílu“, který náleží manželi dlužnice „z titulu společného jmění manželů“. [2] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 31. ledna 2020, č. j. V-9657/2019-208, zamítl následný návrh žalobce na vklad (spolu)vlastnického práva na základě trestního rozsudku, protože nemovitost je v katastru nemovitostí zapsána jako majetek ve společném jmění manželů, které nebylo vypořádáno; podmínka pro povolení vkladu (spolu)vlastnického práva žalobce proto nebyla splněna. [3] Usnesením ze dne 11. listopadu 2020, č. j. MSPH 93 INS 22180/2020-A-11, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. [4] Žalovaný vyrozuměl žalobce o soupisu nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice dne 20. dubna 2021 a poučil jej o možnosti podat žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitosti z majetkové podstaty. [5] Insolvenční soud usnesením ze dne 12. května 2021, č. j. MSPH 93 INS 22180/2020-B-8, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 3. Insolvenční soud – vycházeje (mimo jiné) z ustanovení § 205 odst. 3, § 225, § 247 odst. 1, § 268 odst. 1 a 2, § 270 odst. 1, § 274 odst. 1 a § 408 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 66 a § 70 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též jen „tr. zák.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. Trest propadnutí věci (uložený manželi dlužnice) podle § 70 tr. zák. může trestní soud uložit pouze tehdy, náleží-li věc pachateli; propadlá věc pak připadá státu. Náleží-li pachateli k věci toliko spoluvlastnický podíl, trest propadnutí věci se vztahuje pouze na tento podíl. Je-li věc ve společném jmění manželů, nelze uložit trest propadnutí věci; výjimkou je situace, kdy pachatel za trvání manželství získal věc trestným činem nebo jako odměnu za něj anebo pokud by věc nabyl za věc získanou takovým způsobem. Proti tomu trest propadnutí majetku podle § 66 tr. zák. se vztahuje i na majetek ve společném jmění manželů, přičemž společné jmění manželů výrokem o propadnutí majetku zaniká. Jelikož je trestní rozsudek závazný i v podobě uložení trestu propadnutí neurčitého podílu na nemovitosti, měl žalobce postupovat jako při vyslovení trestu propadnutí majetku či jeho části podle ustanovení § 66 tr. zák. 5. Vlastní-li dlužnice majetek ve společném jmění manželů, náleží tento majetek do majetkové podstaty. Rozhodnutí o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má na společné jmění manželů „stejné“ dopady jako prohlášení konkursu; (mimo jiné) zaniká společné jmění manželů a dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přechází na žalovaného (insolvenčního správce). 6. Žalovaný – postupuje podle ustanovení § 274 odst. 1 insolvenčního zákona – nevypořádal v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice zaniklé společné jmění manželů, neboť závazky dlužnice, které mohou být uspokojeny ze společného jmění, jsou vyšší než majetek náležící do společného jmění manželů. Celý majetek proto žalovaný zahrnul do majetkové podstaty. 7. Ustanovení § 205 odst. 3 insolvenčního zákona brání tomu, aby se manžel dlužnice (v poměrech dané věci žalobce) mohl úspěšně domoci vyloučení majetku náležejícího do zaniklého a nevypořádaného společného jmění dlužnice a jejího manžela. Nedojde-li k vypořádání společného jmění manželů „konsenzuálně“, může manžel dlužnice brojit proti zahrnutí nemovitosti do soupisu majetkové podstaty výhradně žalobou na vypořádání společného jmění manželů. Žalobce se tak měl nejprve pokusit uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů, případně podat žalobu na jeho vypořádání. 8. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2022, č. j. 204 ICm 1317/2021, 105 VSPH 422/2022-77 (MSPH 93 INS 22180/2020), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 9. Odvolací soud – cituje ustanovení § 2 písm. e/, § 205, § 208, § 217 odst. 1, § 224 odst. 1, § 225, § 229 odst. 3, § 270 odst. 1 a § 274 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se skutkovými i právními závěry insolvenčního soudu a k odvolacím námitkám dále doplnil: 10. Ve věcech vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobce jedná za odsouzeného manžela dlužnice; žalobce tak je oprávněn podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Ustanovení § 205 odst. 3 insolvenčního zákona brání tomu, aby se manžel dlužnice (respektive žalobce) úspěšně domohl vyloučení majetku náležejícího do nevypořádaného společného jmění manželů; vylučovací žaloba není „instrumentem“, jímž by bylo možno „vymezit“ rozsah majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužnice (co do předmětné nemovitosti). 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které (poměřováno obsahem) směřuje proti výroku ve věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyly dosud vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 12. Dovolatel konkrétně formuluje otázku, zda může žalovaný pojmout nemovitost (jako celek) do soupisu majetkové podstaty za situace, kdy žalobci připadl podíl k nemovitosti na základě trestu propadnutí věci (uloženého trestním rozsudkem manželi dlužnice před zahájením insolvenčního řízení), společnéjmění zaniklo v důsledku účinků usnesení o schválení oddlužení a nelze je vypořádat „z důvodu předlužení“. Dále se žalobce táže, jak se mezi něj a dlužnici „vypořádá“ výtěžek zpeněžení nemovitosti, na níž „vázne“ zástavní právo ve prospěch zajištěného věřitele, jestliže zástavní práva zanikají v okamžiku přechodu majetku na stát. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že trestní soud uložil manželu dlužnice trest propadnutí věci, s nímž však trestní zákoník nespojuje zánik společného jmění manželů. Dlužnice přitom neúspěšně brojila proti uloženému trestu v rámci trestního řízení i podáním ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud odmítl s poukazem na skutečnost, že takovou námitku dlužnice nevznesla (již) v dovolacím řízení. 14. Dovolatel má za to, že je nutné postupovat podle § 274 insolvenčního zákona, tedy vypořádat výtěžek zpeněžení nemovitosti mezi dlužnici a dovolatele, a to přiměřeně podle pravide