29 ICdo 103/2021 – Nejvyšší soud

KSPA 44 INS 17216/2011 44 ICm 500/2016 29 ICdo 103/2021-214 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce L. M., proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčnímu správci dlužníka Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství Svítkov „v likvidaci“, zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm 500/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jednotné zemědělské družstvo Československo-sovětského přátelství Svítkov „v likvidaci“, se sídlem ve Starých Čivicích, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 00127728, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 44 INS 17216/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2020, č. j. 44 ICm 500/2016-149, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. září 2020, č. j. 44 ICm 500/2016-149, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení „nemovité věci, stavby bez čísla popisného/čísla evidenčního na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, vše v katastrálním území XY, obec Pardubice“ (dále též jen „silážní žlab“), sepsané pod pořadovým číslem 22, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 1.950 Kč (bod II. výroku) a žalovanému ve výši 49.918 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Dne 15. února 2002 uzavřel dlužník, jednající likvidátorem Mgr. Josefem Smutným (dále též jen „J. S.“), jako mandant se žalobcem jako mandatářem, mandátní smlouvu (dále jen „mandátní smlouva“), v níž se žalobce zavázal provádět za úplatu pro dlužníka a na jeho účet administrativní služby a služby organizačně hospodářské povahy v rámci likvidace dlužníka dle pokynů likvidátora, a to za úplatu ve výši 3.000 Kč měsíčně. [2] Dne 10. ledna 2011 dlužník (jednající likvidátorem J. S.) jako prodávající uzavřel se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu (dále též jen „kupní smlouva“), v níž se smluvní strany dohodly na prodeji blíže specifikovaného majetku, mimo jiné též silážního žlabu na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, v katastrálním území XY, a to za kupní cenu ve výši 180.000 Kč. Smluvní strany dále ve smlouvě uvedly, že kupující má za prodávajícím neuhrazenou pohledávku za služby poskytnuté v souvislosti s likvidací dlužníka v letech 2007 až 2009 v celkové výši 180.000 Kč (šlo o pohledávku vzniklou na základě mandátní smlouvy). S ohledem na nedostatek hotových peněžních prostředků dlužníka se smluvní strany dohodly na započtení těchto vzájemných pohledávek. [3] Z oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 24. ledna 2011, se podává, že silážní žlab katastrální úřad zaevidoval na základě kolaudačního rozhodnutí Úřadu města Pardubice ze dne 14. ledna 1991 jako zemědělskou stavbu na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, st. XY, na list vlastnictví číslo XY. [4] Silážní žlab je zemědělskou stavbou bez čísla popisného nebo evidenčního a jako vlastník je v katastru nemovitostí evidován dlužník. [5] Usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. KSPA 44 INS 17216/2016-A-28, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného. [6] Žalovaný dne 11. března 2013 zahrnul silážní žlab do soupisu majetkové podstaty dlužníka. [7] Podle závěrů znaleckého posudku ze dne 5. června 2019, č. 1186/2019, zpracovaného soudním znalcem Ing. Vratislavem Kittelem (a výpovědi tohoto znalce) se silážní žlab nachází pouze na pozemcích parcelní číslo st. XY, st. XY a st. XY, jež jsou ve vlastnictví třetích osob. Jde o samostatnou nemovitou věc, stavbu spojenou se zemí pevným základem, která je nerozebíratelná s navazujícími technickými a funkčními součástmi. 3. Na takto ustaveném základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 3054 a 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen „obč. zák.“) – uzavřel, že žaloba, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému vyloučení silážního žlabu ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, není důvodná. Přitom zdůraznil, že kupní smlouva ze dne 10. ledna 2011 je sice platná, žalobce však přesto na jejím základě k silážnímu žlabu nenabyl vlastnické právo. Silážní žlab je samostatnou zemědělskou stavbou zapsanou v katastru nemovitostí, v němž je jako její vlastník uveden dlužník. V řízení vyšlo najevo, že návrh na vklad vlastnického práva (podle kupní smlouvy) nebyl nikdy podán, pročež nastaly toliko obligační účinky kupní smlouvy, nikoliv však účinky převodní (věcně právní). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani chyba zápisu v katastru nemovitostí, jelikož byla opravena krátce po uzavření kupní smlouvy a žalobce měl dostatečně dlouhou dobu pro zahájení vkladového řízení. 4. Jelikož žalobce nenabyl na základě kupní smlouvy vlastnické právo k silážnímu žlabu, náleží označená věc do majetkové podstaty dlužníka. V situaci, kdy soupis majetku nezasahuje do právní sféry žalobce, nemůže být vylučovací žaloba důvodná. 5. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. května 2021, č. j. 44 ICm 500/2016, 101 VSPH 184/2021–171 (KSPA 44 INS 17216/2011), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.850,20 Kč (druhý výrok). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem a zcela se ztotožnil též s jeho právním závěrem, podle kterého žalobce není vlastníkem silážního žlabu, jelikož v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, působily pouze obligační účinky kupní smlouvy. Jelikož šlo o nemovitou věc, která byla předmětem evidence v katastru nemovitostí, mohl žalobce nabýt vlastnické právo k silážnímu žlabu podle ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák. až vkladem do katastru nemovitostí. K tomu však nedošlo, silážní žlab se tak ke dni rozhodnutí o úpadku nacházel ve vlastnictví dlužníka a podle § 205 odst. 2 ve spojení s § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona tudíž náleží do majetkové podstaty dlužníka. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, jakož i otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil v tom duchu, že silážní žlab se vylučuje ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. 8. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil silážní žlab jako budovu evidovanou v katastru nemovitostí, u níž je pro nabytí vlastnického práva nutný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Cituje ustanovení § 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném od 1. července 1996 [po novele provedené zákonem č. 89/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti České republiky (katastrální zákon), a občanský zákoník č. 40/4964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela“)], dovozuje, že silážní žlab není věcí, která měla být (po novele katastrálního zákona) předmětem evidence v katastru nemovitostí. Šlo sice o samostatnou stavbu („klasický průjezdný otevřený žlab“), nikoli však o budovu, která se v katastru eviduje. Okolnost, že v katastru nemovitostí byl silážní žlab přesto nadále evidován, nic nemění na tom, že při převodu