29 ICdo 109/2021 – Nejvyšší soud

MSPH 89 INS 12913/2019 189 ICm 1798/2020 29 ICdo 109/2021-65 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce AKROP s. r. o., se sídlem v Tuchoměřicích, Ke Špejcharu 392, PSČ 252 67, identifikační číslo osoby 26432331, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Janu Barákovi, se sídlem v Praze 6, Papírenská 114/5, PSČ 160 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka CONTECO CZ spol. s r. o., zastoupenému Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm 1798/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CONTECO CZ spol. s r. o., se sídlem v Praze 8, Kollárova 644/10a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 25144073, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 12913/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2021, č. j. 189 ICm 1798/2020, 105 VSPH 340/2021-41 (MSPH 89 INS 12913/2019), takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 26. února 2021, č. j. 189 ICm 1798/2020-34, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zastavil řízení (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci (AKROP s. r. o.) zaplatit žalovanému (JUDr. Janu Barákovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka CONTECO CZ spol. s r. o.) na náhradě nákladů řízení částku 12 705 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku). [3] Rozhodl, že žalobci bude po právní moci rozhodnutí vrácena část soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 7 a § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k následujícímu závěru: 3. Usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. MSPH 89 INS 12913/2019-P1-3, jež nabylo právní moci dne 29. července 2020, insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky žalobce a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení. Žalobce tak v průběhu incidenčního sporu „přestal být“ insolvenčním věřitelem, čímž je dána neodstranitelná překážka řízení a „nezbylo“ než řízení zastavit. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2021, č. j. 189 ICm 1798/2020, 105 VSPH 340/2021-41 (MSPH 89 INS 12913/2019), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se řízení nezastavuje. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 74 a § 198 insolvenčního zákona a ustanovení § 50b o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícímu závěru: 6. Žalobce k žalobě „na určení pohledávky“ podané dne 21. května 2020 podle § 198 insolvenčního zákona „přiložil“ generální plnou moc udělenou advokátu JUDr. Karlu Somolovi (dále jen „advokát“), což insolvenční soud v době vydání usnesení o odmítnutí přihlášky věděl, bez ohledu na to, „ve kterém oddíle spisu“ byla založena plná moc. Usnesení o odmítnutí přihlášky měl insolvenční soud doručit advokátu; jelikož tak dosud neučinil, nemohlo nabýt právní moci a způsobit „ztrátu aktivní legitimace žalobce k zahájení incidenčního sporu v důsledku ukončení účasti v insolvenčním řízení“. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatel pokládá otázku, zda se procesní plná moc udělená advokátu k zastupování účastníka insolvenčního řízení (věřitele) a předložená „až následně“ v incidenčním sporu (o žalobě na určení pravosti a výše pohledávky) vztahuje nejen na zastupování v tomto incidenčním sporu, ale „na celé insolvenční řízení“, tedy i na zastupování věřitele „v rámci přihlášky pohledávky“, podal-li přihlášku pohledávky jako nezastoupený a neoznámil-li „ani následně“ insolvenčnímu soudu, že má být zastoupen „pro celé insolvenční řízení“. 9. V rámci uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve prospěch závěru, že žalobce spolu s žalobou o určení pravosti a výše pohledávky předložil procesní plnou moc, která je sice všeobecnou (generální) plnou mocí (opravňuje zástupce ke všem právním jednáním za žalobce), avšak oznámení o převzetí zastoupení učinil advokát právě jen v řízení o incidenční žalobě. Závěr odvolacího soudu, že se taková procesní plná moc „vztahuje bez dalšího i na celé insolvenční řízení“, by podle dovolatele vedl k absurdnímu závěru, že se stejným způsobem uplatní i ve všech ostatních řízeních vedených u insolvenčního soudu; to je však možné jen v případě tzv. prezidiální plné moci založené „v deníku daného soudu“. Skutečnost, že (v insolvenčním řízení) nezastoupený žalobce nepodal opravný prostředek proti usnesení o odmítnutí přihlášky, ačkoliv mu usnesení bylo doručeno do datové schránky, musí jít k jeho tíži v souladu s obecným právním principem vigilantibus iura skripta sunt. 10. Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 12. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězenou. 13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy obou stupňů a jež se jako obsah insolvenčního spisu promítají (mimo jiné) i v insolvenčním rejstříku: [1] Insolvenční řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 16. července 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-1). [2] Žalobce přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení podáním datovaným dne 29. srpna 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 3. září 2019 (P1-1). [3] Insolvenční soud usnesením ze dne 18. prosince 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-13), mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil dovolatele insolvenčním správcem dlužníka. [4] Dovolatel popřel pravost a výši nevykonatelné pohledávky žalobce na přezkumném jednání konaném dne 21. dubna 2020, u něhož žalobce nebyl přítomen (B-6). Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 27. dubna 2020 (B-13); žalobce byl zároveň poučen o možnosti podat žalobu o určení pravosti a výše pohledávky, o lhůtě k jejímu podání a o následcích spojených se zmeškáním lhůty k podání žaloby. [5] Žalobou datovanou dne 21. května 2020, doručenou insolvenčnímu soudu téhož dne a zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 26. května 2020 (C1-1), se žalobce domáhal určení pravosti a výše své pohledávky. K žalobě přiložil plnou moc datovanou dne 7. října 2013 a udělenou jeho zástupci (advokátu) pro zastupování „ve všech právních a jiných věcech a ve všech soudních, správních a jiných řízeních“. Plná moc byla udělena „v rozsahu práv a povinností“ (mimo jiné) podle insolvenčního zákona, a to „ke všem úkonům“. 16. Insolvenční soud usnesením ze dne 13. července 2020, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (P1-3), odmítl přihlášku žalobce a určil, že právní moci usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení; v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo v insolvenčním rejstříku vyznačeno, že předmětné usnesení nabylo právní moci dne 29. července 2020, jelikož žalobce (označený v záhlaví usnesení jako nezastoupený) nepodal odvolání. 17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občan