29 ICdo 144/2017 – Nejvyšší soud

KSPH 40 INS XY 70 ICm XY 29 ICdo 144/2017-61 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Motlem, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 1391, PSČ 293 01, proti žalované Mgr. Markétě Pláteníkové, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka J. F., zastoupené JUDr. Michalem Fraňo, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 70 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. F., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS XY, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 40 INS XY), takto: I. Dovolání proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 40 INS XY), se odmítá. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2017, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 40 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 29. června 2016, č. j. 70 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Určil, že pohledávka žalobce (M. V.) za dlužníkem (J. F.) ve výši 2.265.540,71 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka jako vykonatelná je po právu (bod I. výroku). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). [2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 173 odst. 1 a § 189 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 470 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: [3] Předmětná pohledávka, uplatněná z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s otcem dlužníka 1. října 2002 (ač přihlášena jako vykonatelná) byla přezkoumána jako nevykonatelná a insolvenční správkyně ji popřela co do pravosti. [4] V řízení bylo prokázáno poskytnutí půjčky (800.000 Kč), to, že nebyla včas (do 1. května 2003) uhrazena, i to, že dlužník jako jediný dědic (jemuž bylo potvrzeno nabytí dědictví po otci) se stal účastníkem rozhodčího řízení, jež vyústilo tím, že rozhodce Mgr. Marek Jansta vydal dne 18. června 2009 rozhodčí nález, jímž dlužníka zavázal k úhradě nároků vzešlých ze smlouvy o půjčce. [5] Námitky žalované (Mgr. Markéty Pláteníkové, jako insolvenční správkyně dlužníka) proti pravosti a výši pohledávky nejsou opodstatněné. [6] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 40 INS XY): 1/ Zrušil rozsudek insolvenčního soudu a žalobu odmítl (první výrok). 2/ Určil, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [7] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 4, 191 odst. 2, § 199 a § 201 insolvenčního zákona – po přezkoumání napadeného rozhodnutí dovodil, že nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení či změnu, k čemuž zformuloval následující závěry: [8] V dané věci je postaveno najisto, že spornou pohledávku žalobce přihlásil jako vykonatelnou. Jestliže ji insolvenční správkyně přezkoumala na přezkumném jednání jako nevykonatelnou (a popřela její pravost a výši) a insolvenční soud v rozporu s ustanovením § 191 odst. 2 insolvenčního zákona do skončení přezkumného jednání nerozhodl, zda považuje spornou pohledávku pro účely jejího přezkoumání za (ne)vykonatelnou, pak platí, že insolvenční správkyně popřela vykonatelnou pohledávku (jak byla přihlášena), a bylo tedy naopak na ní, aby podle § 199 insolvenčního zákona do 30 dnů od přezkumného jednání podala žalobu na popření pohledávky. Okolnost, že insolvenční správkyně nesprávně vyrozuměla věřitele (žalobce), že má podat určovací žalobu, na této skutečnosti nic nemění. [9] Vzhledem k ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2014) již není použitelný právní závěr vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 29 NSČR 25/2011, uveřejněném pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 105/2013“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. [10] Insolvenční správkyně nepodala žalobu na popření vykonatelné pohledávky žalobce, takže tato pohledávka je zjištěna (§ 201 odst. 2 insolvenčního zákona) a žaloba nemůže obstát, což je ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona důvodem pro její odmítnutí (u vykonatelné pohledávky je osobou oprávněnou k podání takové incidenční žaloby pouze insolvenční správce). [11] Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně „v celém rozsahu všech jeho výroků“) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Jaký následek má opomenutí insolvenčního soudu, který nerozhodne při přezkumném jednání dle § 191 odst. 2 věty třetí insolvenčního zákona, ačkoli mezi věřitelem a insolvenčním správcem je rozpor ohledně (ne)vykonatelnosti přihlášené pohledávky? [12] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [13] V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká dovolatelka odvolacímu soudu chybný výklad ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona a přehlížení ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona. [14] Ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona neobsahuje sankci ani domněnku pro případ, že insolvenční soud neučiní předpokládané rozhodnutí o vykonatelnosti pohledávky. Rozhodně však z něj neplyne odpovědnost insolvenčního správce za nečinnost soudu, ani to, že při nečinnosti soudu by sporná pohledávka měla být pokládána za vykonatelnou. Text tohoto ustanovení (jeho věty třetí) směřuje spíše k opačnému závěru. Pouze insolvenční soud svým usnesením může konstituovat stav, kdy se popřená a sporná pohledávka (sporná co do vykonatelnosti) považuje pro účely přezkumu za vykonatelnou. A contrario, nerozhodne-li o pohledávce, kterou věřitel uplatňuje jako vykonatelnou a insolvenční správce označuje za nevykonatelnou, insolvenční soud, nelze ji považovat (pro účely přezkumu) za vykonatelnou. Již samotný jazykový výklad tedy zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí. [15] Z důvodové zprávy k novelizovanému § 191 odst. 2 insolvenčního zákona [míněna důvodová zpráva k vládnímu návrhu novely insolvenčního zákona který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010 - 2013) jako tisk č. 929/0, přijaté posléze s účinností od 1. ledna 2014 jako zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] odvolací soud nepřiléhavě dovozuje, že věřitele tedy nelze „přinutit“ k podání žaloby na určení pohledávky (nastolit postup podle § 198 insolvenčního zákona) jen tím, že insolvenční správce při popření označí pohledávku jako nevykonatelnou (byť ji věřitel přihlásil jako vykonatelnou). Ustanovení § 198 insolvenčního zákona totiž nikterak nereguluje právo či povinnost podat určovací incidenční žalobu. Mínil-li odvolací soud, že se takto přenáší povinnost k podání žaloby o určení pohledávky na insolvenčního správce, pak s tím nelze souhlasit. [16] Rozhodnutí soudu o sporné vykonatelnosti se očekává ex officio. Na situaci, kdy takové rozhodnutí učiněno není, nepamatuje ani zákon ani důvodová zpráva. Nastane-li tedy případ, kdy insolvenční správce označí a přezkoumává jako nevykonatelnou pohledávku přihlášenou jako vykonatelnou a soud nerozhodne podle ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona, není důvod odchylovat se od zákonné a výkladové praxe zavedené před novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., tedy od závěrů R 105/2013. [17] V projednávané věci věřitel žalobu podal, takže i kdyby byla správná úvaha, že předmětná pohledávka se bez dalšího považuje za vykonatelnou, není to důvodem k odmítnutí žaloby. Odvolací soud přehlédl ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona. Spor o určení (pravosti) této pohledávky by musel být věcně projednán právě proto, že věřitel včas podal žalobu o její určení. Ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona neumožňuje zbavit se projednávané věci způsobem, jakým tak učinil odvolací soud. [18] Zjevnou legislativní chybou je užití termínu „zamítnutí“ v usta