29 ICdo 166/2023 – Nejvyšší soud

KSCB 26 INS 13503/2021 42 ICm 3278/2021 29 ICdo 166/2023-208 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ P. K. a 2/ L. K., oběma zastoupeným Mgr. Michalem Vepřkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení žalovaných, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm 3278/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaných, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 13503/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-165 (KSCB 26 INS 13503/2021), ve znění usnesení ze dne 20. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-170 (KSCB 26 INS 13503/2021), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-165 (KSCB 26 INS 13503/2021), ve znění usnesení ze dne 20. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-170 (KSCB 26 INS 13503/2021), a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2022, č. j. 42 ICm 3278/2021-135, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou ze dne 25. listopadu 2021 se žalobce (IFIS investiční fond, a. s.) domáhal vůči žalovaným (1/ P. K. a 2/ L. K.) a dále vůči JUDr. Ing. Mgr. Martinu Böhmovi, MBA, LL.M., jako jejich insolvenčnímu správci (původně první žalovaný), určení, že směnečné pohledávky žalobce přihlášené přihláškou P18 do insolvenčního řízení jsou v celkové výši 2.103.019 Kč po právu. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 15. března 2022, č. j. 42 ICm 3278/2021-138, řízení ve vztahu mezi žalobcem a insolvenčním správcem (původně prvním žalovaným) zastavil pro zpětvzetí žaloby a rozhodl, že žalobce a insolvenční správce vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozsudkem ze dne 15. března 2022, č. j. 42 ICm 3278/2021-135, insolvenční soud určil, že žalobce má v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaných (jejichž úpadek byl řešen společným oddlužením manželů) dílčí pohledávku P18-1 ve výši 769.660,82 Kč a dále dílčí pohledávky P18-2, P18-3, P18-4 a P18-5 tak, jak byly přihlášeny přihláškou P18 (bod I. výroku); dále uložil žalovaným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 32.293 Kč (bod II. výroku). 3. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaných pohledávky z celkem 5 směnek vlastních, vystavených P. K. (prvním žalovaným) dne 7. února 2008 na řad společnosti VIVA leasing, a. s., splatných 6. listopadu 2020, které nabyl nedatovanými indosamenty (dále též jen „sporné směnky“). [2] Sporné směnky byly původně vystaveny jako blankosměnky k zajištění závazků prvního žalovaného plynoucích z celkem pěti leasingových smluv uzavřených dne 7. února 2008 mezi prvním žalovaným (jako dlužníkem) a remitentem (jako věřitelem). Ke každé z těchto smluv byly účastníky kauzálního vztahu podepsány dokumenty (stejného znění) nazvané prohlášení o podpisu směnky a dohoda o předání a vyplnění směnky, podle nichž byl věřitel oprávněn v případě prodlení dlužníka se splácením jeho závazků z (příslušné) leasingové smlouvy vyplnit do blankosměnky údaj směnečné sumy a data splatnosti; směnečná suma přitom nesměla být vyšší než dluh dlužníka (z příslušné leasingové smlouvy) včetně příslušenství, na který by měl věřitel právo podle všeobecných smluvních podmínek. Ve vyplňovacím prohlášení nebylo určeno datum, dokdy musí být blankosměnka vyplněna. [3] Žalobce poté, co nabyl (blanko)směnky indosací, vyplnil chybějící údaje směnečné sumy a data splatnosti. [4] První žalovaný přestal v dubnu 2008 hradit splátky podle splátkových kalendářů stanovených leasingovými smlouvami; remitent proto od leasingových smluv „odstoupil“. [5] Žalovaní popřeli pohledávky přihlášené přihláškou P18 pouze co do pravosti, přičemž jako důvod popření (shodně u všech jednotlivých dílčích pohledávek) uvedli, že „ve věci vymožení předmětné pohledávky je vedeno exekuční řízení na podkladě rozhodčího rozsudku č. j. RS VL 033/2008, ze dne 2. února 2010, vydaného Rozhodcovským súdem při Rozhodcovskom inštitúte, s. r. o.“, směnky nejsou pravé, blankosměnky nebyly vyplněny v souladu s vyplňovacím oprávněním, jednání věřitele je rozporné se zásadami poctivého obchodního styku, pohledávka z předloženého právního titulu nevznikla a z opatrnosti namítají též promlčení. 4. Na takto zjištěném skutkovém základě – odkazuje na čl. I. § 10 a § 70 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), § 193 a § 194 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) – dospěl insolvenční soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť (i) žalobce v řízení předložil pět pravých originálů platných směnek vlastních vystavených prvním žalovaným a indosovaných na žalobce, (ii) žalovaní v řízení neprokázali (ani netvrdili), že by žalobce byl při nabývaní směnek ve zlé víře anebo se alespoň provinil hrubou nedbalostí, tudíž jim nesvědčí právo namítat vůči žalobci, který není původním majitelem (remitentem) směnek, že blankosměnky byly vyplněny v rozporu s vyplňovacím prohlášením; to, jakým způsobem postupuje žalobce v insolvenčním či exekučním řízení, není v tomto směru významné, (iii) uplatněná směnečná práva nejsou promlčena [od 7. listopadu 2020 do dne podání přihlášky P18 (tj. 9. září 2021) neuplynuly 3 roky], a konečně (iv) v řízení bylo prokázáno, že existoval důvod pro vyplnění blankosměnek, když závazky vyplývající z platně uzavřených leasingových smluv (minimálně v rozsahu práv na leasingové splátky) nelze hodnotit za rozporné s dobrými mravy (leasingové navýšení nepřesahující 40 % hodnoty pronajímaných věcí není nemravné); případná „neplatnost“ vedlejších ujednání (o smluvních pokutách, výši úroků z prodlení) na platnosti leasingových smluv nemůže ničeho změnit. 5. Jelikož nebyly pohledávky přihlášené přihláškou P18 popřeny žalovanými (také) co do výše (pouze co do pravosti), nezabýval se insolvenční soud tvrzením, že směnečné sumy byly vyplněny do blankosměnek v nesprávné výši, resp. že závazky prvního žalovaného z leasingových smluv byly (v okamžiku vyplnění blankosměnek) nižší. I kdyby soud dospěl k závěru, že leasingové splátky již byly uhrazeny, resp. že právo na ně (částečně) zaniklo započtením (což se žalovaným nepodařilo prokázat), a směnečná suma sporných směnek by tak měla být tvořena pouze nezaplacenými smluvními pokutami, nemohli by žalovaní ve sporu o pravost pohledávek uspět. Pohledávky ze smluvních pokut by totiž alespoň zčásti stejně existovaly (a to i po jejich případné moderaci soudem podle § 301 obch. zák.), přičemž v rámci řízení o určení pravosti popřených pohledávek není úkolem soudu zkoumat, v jaké výši by byly tyto nároky oprávněné. Insolvenční soud nijak nehodnotil ani listiny (předložené žalovanými), jež se měly týkat postoupení pohledávek remitenta z leasingových smluv na žalobce. 6. K výhradě žalovaných, že muselo dojít k „opakovanému vyplnění blankosměnek“, insolvenční soud doplnil, že v situaci, kdy mezi účastníky nebyla otázka pravosti předložených směnek sporná, nemohlo být pro rozhodnutí věci ani významné, zda v minulosti bylo vedeno rozhodčí řízení a navazující exekuční řízení na základě „nepravých či neplatných“ směnek. Ostatně ani okolnost, že závazek dlužníka je zajištěn několika zajišťovacími prostředky (např. více směnkami), nepředstavuje jednání, jež by bylo (jen z tohoto důvodu) v rozporu s poctivým obchodním stykem či dobrými mravy. Samotné uplatnění několika zajišťovacích prostředků zároveň není ani problematické, neboť zajištěný závazek může být uspokojen jen z jednoho zajišťovacího prostředku. 7. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-165 (KSCB 26 INS 13503/2021), ve znění usnesení ze dne 20. dubna 2023, č. j. 42 ICm 3278/2021, 107 VSPH 362/2022-170 (KSCB 26 INS 13503/2021): [1] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku a v bodě II. výroku jej změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29.184,27 Kč (první výrok), a [2] uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč (druhý výrok). 8. Odvolací soud – odkazuje na čl. I. § 10, § 17 a § 70 směnečného zákona, a ustanovení § 193 a § 194 insolv