29 ICdo 189/2024 – Nejvyšší soud

KSLB 87 INS 19683/2022 87 ICm 2213/2024 29 ICdo 189/2024-53 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému PULNIATAR, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24848816, o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 87 ICm 2213/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS 19683/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024, 105 VSPH 580/2024-34 (KSLB 87 INS 19683/2022), takto: I. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku usnesení ze dne 23. září 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024, 105 VSPH 580/2024-34 (KSLB 87 INS 19683/2022), kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. srpna 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024-20, ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, se dovolání odmítá. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024, 105 VSPH 580/2024-34 (KSLB 87 INS 19683/2022), se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. srpna 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024-20, se mění tak, že žaloba se neodmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 2. srpna 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024-20, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) odmítl „v celém rozsahu“ žalobu, kterou se žalobce (dlužník J. M.) domáhal určení neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 13. září 2018, uzavřené mezi žalovaným (PULNIATAR, s. r. o.) a žalobcem, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20. května 2019 (dále jen „smlouva o úvěru“), a určení neplatnosti notářského zápisu sp. zn. NZ 403/2019, N 425/2019, sepsaného jménem JUDr. Markéty Menclerové, notářky v Praze, M. H., dne 20. května 2019, za účasti žalovaného, žalobce a T. M. (dále jen „notářský zápis“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 2. Insolvenční soud – cituje § 159 odst. 1 písm. a/, g/, § 160 odst. 1, 4, § 192 odst. 1, 3, § 193, § 194, § 198 odst. 1 a § 201 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry (označených) rozhodnutí Vrchního soudu v Praze – uvedl, že žalobce (dlužník) se žalobou domáhá určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu, které jsou právním titulem přihlášené (a zjištěné) pohledávky (P2) žalovaného (věřitele). Obsahově jde tudíž o žalobu o určení pravosti žalovaným přihlášené nevykonatelné pohledávky podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. K jejímu podání však žalobce (jehož úpadek je řešen konkursem) není aktivně legitimován, zároveň marně uplynula lhůta pro podání této žaloby a nadto pohledávka žalovaného nebyla popřena při přezkumném jednání. Žalobce zvoleným postupem (žalobou podle § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona) směřuje k obejití okruhu osob oprávněných podat žalobu o určení pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek a k prolomení zásady insolvenčního řízení, že pravost, výše a pořadí přihlášených pohledávek se zkoumá pouze na přezkumném jednání. 3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. září 2024, č. j. 87 ICm 2213/2024, 105 VSPH 580/2024-34 (KSLB 87 INS 19683/2022), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud – cituje § 7, § 159 odst. 1 písm. a/, g/, § 160 odst. 1, 4, § 192 odst. 1, 3, § 193, § 194 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – vyložil, že žalobou o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a notářského zápisu (podle § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona) se žalobce snaží domoci toho, aby z tohoto titulu žalovaným přihlášená pohledávka nebyla uspokojována v insolvenčním řízení ve věci žalobce. Neexistence řádně přihlášené pohledávky však může být v insolvenčním řízení namítána jen při přezkumu pohledávky a (po jejím účinném popření) v navazujících incidenčních sporech o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky ve smyslu § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. 5. V § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona jsou vymezeny incidenční spory předpokládané zejména v § 231 odst. 2 a § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Ustanovení § 231 insolvenčního zákona neřeší platnost právních jednání posuzovaných při přezkoumání pohledávek. Žalobce v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení (§ 5 insolvenčního zákona), rozšiřujícím výkladem § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona prolamuje okruh aktivně legitimovaných osob i lhůty k podání žaloby podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Ani z (označené) judikatury Nejvyššího soudu však nelze dovodit, že by žaloba podle § 231 insolvenčního zákona představovala svébytný prostředek ke zpochybnění pravosti, výše či pořadí přihlášené pohledávky, konkurující popření pohledávky a na ně navazujícímu incidenčnímu sporu podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. 6. Odvolací soud se tudíž („s ohledem na vylíčení rozhodných skutečností a petit žaloby“) ztotožnil s insolvenčním soudem v závěru, že v projednávané věci nejde o žalobu o určení právního vztahu podle § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona, ale o žalobu o určení (popření) pravosti pohledávky podle § 159 odst. 1 písm. a/ a § 193 insolvenčního zákona. K jejímu podání však žalobce není aktivně legitimován (jeho popěrný úkon nemá vliv na zjištění pohledávky a žalobce ani pohledávku žalovaného nepopřel). Insolvenční soud správně žalobu odmítl podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Konkrétně jde (posuzováno podle obsahu dovolání) o tyto otázky: [1] Je žalobce (jako insolvenční dlužník) aktivně legitimován k podání žaloby podle § 231 insolvenčního zákona? [2] Je spor v projednávané věci incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona? 8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. V podrobnostech dovolatel [s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 6037/2016, uveřejněný pod číslem 82/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 82/2019“)] namítá, že nebyl dán důvod pro odmítnutí žaloby. Tvrdí, že se v projednávané věci domáhá určení neplatnosti právních jednání (smlouvy o úvěru a notářského zápisu), jež se týkají jeho závazků (přihlášené pohledávky žalovaného) a majetku, tudíž jde o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona, a podle § 231 insolvenčního zákona je jako insolvenční dlužník aktivně legitimován k podání žaloby. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá v závěru, že podle obsahu jde o žalobu o určení (popření) pravosti přihlášené pohledávky žalovaného podle § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. 10. Dovolatel není vyloučen z možnosti podat žalobu o určení neplatnosti právního jednání týkajícího se jeho majetku nebo závazků. Závěr odvolacího soudu, že není aktivně legitimován k podání žaloby, je nesprávný. Použití § 231 insolvenčního zákona ve spojení s § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona neprolamuje okruh osob aktivně legitimovaných k podání žaloby a ani nemůže být v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Naopak v rozporu s těmito zásadami by bylo upřít dovolateli možnost bránit svá práva a namítat neplatnost právních jednání týkajících se jeho majetku. 11. Žalovaný ve vyjádření považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl (jako zjevně bezdůvodné), případně zamítl (jako nedůvodné). III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. S přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1 zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších před