29 ICdo 2/2023 – Nejvyšší soud

KSHK 45 INS 503/2020 45 ICm 728/2021 29 ICdo 2/2023-218 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce LIQUIDATORS v. o. s., se sídlem Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24 81 74 65, jako insolvenčního správce dlužnice D. Z., zastoupeného Mgr. Pavlem Madronem, advokátem, se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, PSČ 130 00, proti žalovanému APOLLO LEASING spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Otýlie Beníškové 1556/12, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 61 17 16 03, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm 728/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. Z., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 503/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-178 (KSHK 45 INS 503/2020), ve znění usnesení ze dne 13. září 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-190 (KSHK 45 INS 503/2020), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-178 (KSHK 45 INS 503/2020), ve znění usnesení ze dne 13. září 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-190 (KSHK 45 INS 503/2020), se s výjimkou měnícího výroku ve věci samé zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 24. března 2022, č. j. 45 ICm 728/2021-27, zamítl žalobu, kterou se žalobce (LIQUIDATORS v. o. s., jako insolvenční správce dlužnice D. Z.) domáhal vůči žalovanému (APOLLO LEASING spol. s r. o.) určení, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávky evidované v insolvenčním řízení dlužnice pod č. P 17/1 ve výši 30.125,- Kč, č. P 17/2 ve výši 40.782,- Kč a pod č. P 17/3 ve výši 41.044,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 29. ledna 2020, č. j. KSHK 45 INS 503/2020-A-8, insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a ustanovil žalobce insolvenčním správcem; usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. KSHK 45 INS 503/2020-B-13, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 2) Dne 14. února 2020 žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky z titulu nájemní smlouvy (č. 45568-09) ze dne 28. září 2009, a to pohledávku č. 1 ve výši 30.125,- Kč (jistina 16.245,- Kč, smluvní pokuta 12.500,- Kč a náklady řízení 1.380,- Kč), pohledávku č. 2 ve výši 40.782,- Kč (jistina 21.660,- Kč, smluvní pokuta 17.250,- Kč a náklady řízení 1.872,- Kč) a pohledávku č. 3 ve výši 41.044,- Kč (jistina 21.660,- Kč, smluvní pokuta 17.500,- Kč a náklady řízení 1.884,- Kč). Pohledávky přihlásil jako vykonatelné na základě rozhodčích nálezů Mgr. Jana Krause (dále jen „rozhodce“) ze dne 19. listopadu 2010 (v přihlášce je uvedeno nesprávné datum 9. listopadu 2010), sp. zn. RS 2010-713/17, ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. RS 2011-806/14, a ze dne 24. února 2012, sp. zn. RS 2011-913/20. Součástí příloh k přihlášce byly i (výše zmíněné) rozhodčí nálezy ze dne 19. listopadu 2010 a 30. listopadu 2011, jakož i rozhodčí nález „ze dne 12. prosince 2012, sp. zn. RS 2012-566/17“; těmito nálezy uložil rozhodce dlužnici a J. V., aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému (shora uvedené) částky. 3) Žalobce popřel žalovaným přihlášené pohledávky co do pravosti a výše, s tím, že jsou promlčené, rozhodčí doložka je neplatná [viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 76 ICm 2181/2015 (jde o rozsudek ze dne 7. prosince 2015, č. j. 76 ICm 2181/2015-34)] a věřiteli nevznikl nárok na úhradu příslušenství. 4) Okresní soud v Hradci Králové usneseními ze dne 28. dubna 2011, č. j. 18 EXE 1978/2011-8, a ze dne 4. června 2012, č. j. 27 EXE 259/2012-10, nařídil exekuci podle rozhodčích nálezů ze dne 19. listopadu 2010 a 30. listopadu 2011. 5) Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň – město, vydal dne 3. listopadu 2016, pod č. j. 094 EX 07037/16/026, vyrozumění o zahájení exekuce ve věci oprávněného (APOLLO LEASING spol. s r. o.) proti (mimo jiné) povinné (dlužnici), a to podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. Jana Krause ze dne 12. prosince 2012, č. j. RS 2012-566/17. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že předložené rozhodčí nálezy obsahují řádné odůvodnění, rozhodce posoudil svoji pravomoc k řešení žalob, vysvětlil, z jakých listin vycházel při rozhodování, jakým způsobem vyrozuměl dlužnici o probíhajícím řízení; dlužnici dal možnost k vyjádření, kterou nevyužila. Rozhodčí nálezy obsahují poučení o právu podat návrh na jejich zrušení do tří měsíců od nabytí právní moci. Rozhodčí nálezy vyhodnotil jako platné, když žalobce neuvedl konkrétní důvody pro jejich neplatnost. Odkázal-li (až) v žalobě na rozsudek, č. j. 76 ICm 2181/2015-34, z něhož citoval, že postup rozhodce dle libovůle, neurčitých zásad spravedlnosti, které podléhají obchodnímu tajemství, odporuje ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), pak „tento způsob popření pohledávky“ insolvenčním správcem je nedostatečný a odporuje ustanovení § 9 písm. e) vyhlášky č. 121/2019 Sb. o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. srpna 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-178 (KSHK 45 INS 503/2020), ve znění usnesení ze dne 13. září 2022, č. j. 45 ICm 728/2021, 106 VSPH 535/2022-190 (KSHK 45 INS 503/2020), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve věci samé ohledně pohledávek č. 1 ve výši 28.745,- Kč, č. 2 ve výši 38.910,- Kč a č. 3 ve výši 39.160,- Kč; ve zbývající části výroku ve věci samé jej změnil tak, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužnice pohledávky č. 1 ve výši 1.380,- Kč, č. 2 ve výši 1.872,- Kč a č. 3 ve výši 1.884,- Kč (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem a cituje ustanovení § 193, § 194 a § 199 insolvenčního zákona, ustanovení § 39, § 55, § 56 odst. 1, § 110, § 544 odst. 1 a § 663 obč. zák. (ve znění účinném do 31. října 2009) – předeslal, že spornými mezi účastníky zůstaly právní otázky platnosti rozhodčí doložky (obsažené v nájemní smlouvě), promlčení uplatněných pohledávek a vzniku uplatněného příslušenství a smluvní pokuty. Nájemní smlouvu (včetně rozhodčí doložky) posoudil jako smlouvu, na kterou „dopadá právní úprava týkající se spotřebitelských smluv“; rozhodčí doložku vyhodnotil jako absolutně neplatnou, když „sice obsahuje transparentní určení jednoho rozhodce, ale připouští, že obsah doložky je předmětem obchodního tajemství rozhodce, a její znění je důvěrné“. I když žalobce v popěrných úkonech nespecifikoval důvod této neplatnosti, byl (insolvenční) soud povinen přezkoumat (ne)platnost rozhodčí doložky z úřední povinnosti. Za stavu, kdy měl rozhodce rozhodovat jen podle zásad spravedlnosti (a spotřebitel byl zbaven práva podat žalobu k civilnímu soudu), byla rozhodčí doložka sjednána nepřípustně, když ve svém důsledku porušovala právo spotřebitele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodce, který navíc „rozhodoval spory výlučně pro žalovaného“, nebyl vázán právními předpisy a mohl rozhodovat spory jen na základě zásad spravedlnosti; rozhodčí doložka tak zcela eliminovala ustanovení § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb. o ochraně spotřebitele (dlužnice se vzdala práv, která jí zákon poskytuje). Proto odvolací soud ‒ poukazuje dále na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněný pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 121/2011“) ‒ uzavřel, že rozhodčí doložka je (jako celek) neplatná. Vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky – pokračoval odvolací soud – se rozhodčí nálezy staly nezpůsobilými exekučními tituly; na přihlášené pohledávky tak bylo nutno pohlížet jako na nevykonatelné, pročež se v incidenčním sporu nemohlo uplatnit omezení důvodů jejich popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona. Přitom rozsah popěrného úkonu žalobce zůstal zachován; žalobce popřel přihlášené pohledávky jen co do pravosti; vzhledem k tomu, že uvedl jako výši pohledávek 0,- Kč, nešlo (též) o popření jejich výše. Ve vztahu k žalobcem uplatněné námitce promlčení odvolací soud, vycházeje dále z (označené) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, uzavřel, že bez ohledu na neplatnost rozhodčí doložky nelze do běhu pr