29 ICdo 4/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 99 INS 5678/2015 199 ICm 1369/2016 29 ICdo 4/2024-164 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Horizont ISPL v. o. s., se sídlem v Ostravě, Koněvova 177/61, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby 28599373, jako insolvenčního správce dlužníka TRUST INVEST s. r. o., zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, PSČ 710 00, proti žalovanému QI investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupenému Mgr. Alešem Váňou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1548/27, PSČ 130 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 199 ICm 1369/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka TRUST INVEST s. r. o., se sídlem v Praze 2, Legerova 616/78, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26698510, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 5678/2015, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2023, č. j. 199 ICm 1369/2016, 103 VSPH 290/2022-143 (MSPH 99 INS 5678/2015), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 16. prosince 2016, č. j. 199 ICm 1369/2016-49, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Horizont ISPL v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka TRUST INVEST s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (QI investiční společnosti, a. s.) určení, že kupní smlouva uzavřená 18. prosince 2013 mezi dlužníkem coby prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (dále jen „kupní smlouva“), jejímž předmětem byly dvě bytové jednotky č. 89/12 a č. 89/18 v domě č. p. 89 na pozemcích parc. č. 519 a 520 v katastrálním území Žižkov, obec Praha (dále jen „bytové jednotky“), je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 240 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Nejde o neúčinný právní úkon dle § 240 insolvenčního zákona, jelikož kupní smlouva byla uzavřena v době delší 1 roku před zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka a žalovaný není osobou dlužníku blízkou ani s ním netvoří koncern. 4. Nejde ani o neúčinný právní úkon podle § 242 insolvenčního zákona, když žalobce nepředložil soudu žádná tvrzení, z nichž by bylo možné usuzovat, že dlužník konal v úmyslu zkrátit své věřitele, ani tvrzení, z nichž by bylo možné usuzovat, že takový úmysl dlužníka byl znám žalovanému. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 2017, č. j. 199 ICm 1369/2016, 101 VSPH 126/2017-76 (MSPH 99 INS 5678/2015): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje rovněž z § 240 a § 242 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 7. Insolvenční soud správně dovodil, že neúčinností podle § 240 insolvenčního zákona se nemůže zabývat věcně, jelikož žaloba byla podána po uplynutí propadné lhůty dle § 240 odst. 3 insolvenčního zákona. 8. Věcně správný je i závěr insolvenčního soudu, že žalobce neprokázal neúčinnost kupní smlouvy podle § 242 insolvenčního zákona (na čemž ničeho nemění zamítnutí důkazních návrhů žalobce). 9. Zákonnou podmínkou této neúčinnosti je i prokázání toho, že úmysl dlužníka zkrátit své věřitele byl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Důkazní břemeno potud spočívá na žalobci, když bylo bezpečně prokázáno, že kupní smlouva nebyla uzavřena ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. 10. Úmysl dlužníka uzavřít kupní smlouvu jen proto, aby krátil své věřitele, dovozuje žalobce ze sjednané kupní ceny [kterou má za nižší, než cena, za kterou dlužník ve stejné době prodával ve stejné lokalitě (jiné) bytové jednotky] a z toho, že kupní cenu použil dlužník výhradně k úhradě půjček svým jednatelům. K tomu, že žalovaný o tomto úmyslu dlužníka věděl, nebo vědět mohl, žalobce žádnou konkrétní skutečnost neuvedl a nepředložil k takovému tvrzení žádný věrohodný důkaz (v odvolání k této podmínce pouze uvedl, že žalovaný o tomto úmyslu dlužníka musel vědět s ohledem na okolnosti celé věci, a v řízení před insolvenčním soudem tuto vědomost žalovaného dovozoval ze svého tvrzení, že žalovaný musel vědět, že sjednaná kupní cena je podstatně nižší než obvyklá). I kdyby žalovaný věděl, že nemovitosti kupuje výhodněji než ostatní kupci, jen proto nelze dovozovat, že věděl o úmyslu dlužníka krátit své věřitele. Skutečnost, že kupní cena byla nižší než obvyklá cena, je rozhodná jen pro neúčinnost ve smyslu § 240 insolvenčního zákona. 11. Má-li žalobce za to, že dlužník zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů tím, že z kupní ceny uspokojil výlučně (neexistující) pohledávky svých jednatelů, pak mu nic nebrání v tom, aby proti jednatelům dlužníka podal odpůrčí žalobu podle § 241 insolvenčního zákona. 12. Žalobou na obnovu řízení datovanou 11. listopadu 2020 a doručenou insolvenčnímu soudu téhož dne, doplněnou (v reakci na vyjádření žalovaného) podáním z 3. února 2021, se žalobce domáhal obnovy řízení ve shora označené věci, uváděje, že poté, co bylo (usnesením Policie České republiky ze dne 8. dubna 2020) zahájeno trestní stíhání jednatele dlužníka [Pavla Neužila (dále jen „P. N.“)], zjistil při nahlédnutí do vyšetřovacího spisu z tam obsažených listin (které nabízel k důkazu), že dlužník a kupující jsou osobami blízkými, přičemž vědomost o úmyslu dlužníka se presumuje. Podle tam uvedené e-mailové komunikace měly všechny dotčené strany zřejmý úmysl krátit věřitele dlužníka. Včasnost žaloby na obnovu řízení odvozoval žalobce z toho, že rozsudek odvolacího soudu měl nabýt právní moci 11. listopadu 2017, a z toho, že do vyšetřovacího spisu nahlížel 22. října 2020 a 3. listopadu 2020. 13. Usnesením ze dne 12. ledna 2022, č. j. 199 ICm 1369/2016-111, insolvenční soud povolil obnovu řízení. 14. Insolvenční soud – vycházeje z § 228 odst. 1 písm. a/ a § 233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po provedení důkazů navržených žalobcem k následujícím závěrům: 15. Žaloba na obnovu řízení podaná 11. listopadu 2020 je včasná, neboť žalobce zjistil skutečnosti, které pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci dne 22. října 2020 a 3. listopadu 2020 při nahlížení do trestního spisu, takže jde o žalobu podanou ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se žalobce dozvěděl o důvodech obnovy. Rovněž byla zachována objektivní tříletá lhůta, jelikož rozsudky obou soudů nabyly právní moci 11. listopadu 2017. 16. Na základě důkazů provedených v řízení o povolení obnovy insolvenční soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, když žalobce navrhl důkazy, které by mohly přivodit pro něj příznivější rozhodnutí, přičemž šlo o důkazy, které nemohl uplatnit v původním řízení. 17. K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 28. srpna 2023, č. j. 199 ICm 1369/2016, 103 VSPH 290/2022-143 (MSPH 99 INS 5678/2015): [1] Změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. ledna 2022 tak, že návrh na povolení obnovy řízení se zamítá (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 18. Odvolací soud – vycházeje z § 228, § 230 odst. 2, § 232, § 233 a § 235 o. s. ř., jakož i z § 7 a § 242 insolvenčního zákona a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 19. Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Jde o právní institut, jehož prostřednictvím lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž skutkový stav v původním řízení nebyl zjištěn úplně nebo správně. 20. Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 228 odst. 1 o. s. ř. a její důvod (důvod obnovy řízení) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (§ 232 odst. 2 o. s. ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán. Žalobou na obnovu řízení se pak nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo nápravy procesních vad řízení (k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky). 21. Institut žaloby na obnovu řízení představuje výjimečné prolomení