29 ICdo 41/2022 – Nejvyšší soud

KSBR 32 INS 25148/2019 72 ICm 1785/2020 29 ICdo 41/2022-72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalovanému LIQUIDATORS v. o. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24817465, jako insolvenčnímu správci dlužníka R. S., zastoupenému Mgr. Pavlem Madronem, advokátem, se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, PSČ 130 00, o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 72 ICm 1785/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. S., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 25148/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2021, č. j. 72 ICm 1785/2020, 13 VSOL 177/2021-47 (KSBR 32 INS 25148/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 18. února 2021, č. j. 72 ICm 1785/2020-27, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“), rozhodl, že: [1] část pohledávky, kterou přihlásil žalobce (IFIS investiční fond, a. s.) do insolvenčního řízení dlužníka (R. S.) přihláškou pohledávky P17-2, je v rozsahu částky 80 000 Kč pohledávkou nepodřízenou (bod I. výroku), [2] část pohledávky, kterou přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky P17-3, je v rozsahu částky 9 855,75 Kč pohledávkou nepodřízenou (bod II. výroku), a [3] žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 2. prosince 2019, č. j. KSBR 32 INS 25148/2019-A-9, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a ustanovil do funkce insolvenčního správce žalovaného. [2] Usnesením ze dne 4. srpna 2020, č. j. KSBR 32 INS 25148/2019-B-11, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 7. srpna 2020, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu ze dne 30. dubna 2020 (B-7) a rovněž oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. [3] Přihláškou pohledávky P17 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka (mimo jiné) tyto dílčí (vykonatelné) pohledávky: a) dílčí pohledávku č. 2 ve výši 245 378,96 Kč (na jistině 53 064,59 Kč a na příslušenství 192 314,37 Kč), z toho jako podřízenou část pohledávky částku ve výši 152 314,37 Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 40 000 Kč podle smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 20. března 2006, ve znění dodatků ze dne 23. května 2006 a ze dne 12. července 2006, a b) dílčí pohledávku č. 3 ve výši 13 389,49 Kč (na jistině 3 855,75 Kč a na příslušenství 9 533,74 Kč), z toho jako podřízenou část pohledávky částku ve výši 3 533,74 Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl poskytnutí možnosti čerpání debetu na běžném účtu do výše 6 000 Kč podle smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 12. února 2003, ve znění dodatků ze dne 13. října 2004 a ze dne 24. dubna 2007. [4] Na přezkumném jednání konaném dne 30. dubna 2020 popřel žalovaný dílčí pohledávku č. 2 co do pořadí v rozsahu 43 064,59 Kč a dílčí pohledávku č. 3 co do pořadí v rozsahu 4 000 Kč s odůvodněním, že v uvedených částech jde o pohledávky ve smyslu § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podřízené (vedle částí předmětných pohledávek již přihlášených žalobcem jako podřízené), když v okamžiku svého vzniku činila jistina dílčí pohledávky č. 2 částku 10 000 Kč (nikoli částku 40 000 Kč) a jistina dílčí pohledávky č. 3 částku 2 000 Kč (nikoli částku 6 000 Kč). Jinak řečeno, žalovaný shledal pohledávku č. 2 (celkem) v rozsahu 195 378,96 Kč a pohledávku č. 3 (celkem) v rozsahu 7 533,74 Kč za podřízené. 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 1 až 4, § 192 odst. 1, § 195 insolvenčního zákona, § 488 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: [1] Z odůvodnění poslaneckého pozměňovacího návrhu (č. 1190) k vládnímu návrhu zákona (k sněmovnímu tisku č. 71), na základě kterého bylo do insolvenčního zákona s účinností od 1. června 2019 (novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb.) vloženo ustanovení § 172 odst. 2 věta druhá, plyne, že smyslem fikce podřízenosti taxativně vymezených pohledávek v označeném ustanovení insolvenčního zákona je omezené uspokojování vybraného typu příslušenství pohledávek a smluvních pokut za prodlení dlužníka, které mají sankční povahu a současně jejich výše v souhrnu převyšuje původní jistinu. Úmyslem zákonodárce tedy nepochybně bylo zamezit takovým jednáním, které výrazným způsobem zatěžují dlužníky splácením pohledávek mimo ty finanční prostředky, které dlužník skutečně obdržel. [2] Není pochyb o tom, že při posouzení podřízenosti pohledávky ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona je třeba nepochybně vycházet z výše jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku. [3] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení (mimo jiné) dílčí pohledávku č. 2, a to z titulu nezaplacené jistiny a příslušenství dle smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 20. března 2006, přičemž dodatkem ze dne 12. července 2006 došlo ke změně výše limitu revolvingového úvěru na 40 000 Kč, a dále dílčí pohledávku č. 3, a to z titulu nezaplacené jistiny a příslušenství dle smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 12. února 2003, přičemž dodatkem ze dne 24. dubna 2007 bylo dlužníku umožněno čerpat debet až do výše 6 000 Kč. [4] S ohledem na smysl právní úpravy podřízených pohledávek uvedený výše je nutné považovat za okamžik vzniku dílčích pohledávek č. 2 a č. 3 okamžik, kdy žalobci vzniklo z uvedených titulů právo na plnění od dlužníka, tj. okamžik uzavření dodatků, kterými byly původní „smlouvy“ změněny („úvěrový rámec“ byl v obou případech navýšen). Jinak řečeno, okamžik vzniku přihlášených dílčích pohledávek č. 2 a č. 3 (resp. výši jejich jistin) je potřeba posuzovat v celém procesu kontraktace, tedy i ve vztahu k uzavřeným dodatkům. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 1 a 2, § 192 odst. 1, § 195, a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, a § 121 odst. 3 a § 488 obč. zák. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: [1] Peněžitý závazkový vztah je právní teorií obecně pojímán buď jako hlavní nebo vedlejší. Hlavním závazkovým právním vztahem je peněžitý závazkový právní vztah tehdy, jestliže jeho kauza směřuje přímo k zaplacení, resp. k získání určité částky peněz. Vedlejším a akcesorickým peněžitým závazkovým právním vztahem je závazkový právní vztah úrokový, který vzniká pouze tehdy, jestliže mezi účastníky existuje peněžitý závazkový právní vztah hlavní. Úrokovým závazkovým právním vztahem je závazek (smluvní nebo zákonný) zaplatit věřiteli určitou poměrnou část (zpravidla určenou procentní sazbou) peněžitého závazku hlavního. [2] Podle standardního výkladu podávaného soudní praxí definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. platí i pro obchodní závazkové vztahy. Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení jsou tedy příslušenstvím pohledávky, kterou se ve smyslu tohoto ustanovení a v návaznosti na definici závazkového vztahu podle § 488 obč. zák. a jeho obecné chápání v právní teorii rozumí peněžité plnění – jistina – na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu. [3] Promítnuto do poměrů projednávané věci, plněním z hlavního závazkového vztahu, na něž má žalobce právo, je plnění ze smlouvy o úvěru ve znění jejích dodatků, na základě které byly poskytnuty dlužníku peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a ze smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta, ve znění jejích dodatků, s možností čerpání peněžních prostředků do debetu 6 000 Kč, který dlužník přečerpal a nevyrovnal. [4] Závěr insolvenčního soudu, že v případě dílčí pohledávky č. 2 je jistinou pohledávky částka 40 000 Kč a v případě dílčí pohledávky č. 3 je jistinou pohledávky částka 6 000 Kč, je tudíž správný. Insolvenční soud tak správně uzavřel, že dílčí pohledávka č. 2 je nepodřízená ve výši 80 000 Kč (40 000 Kč přihlášená jistina a 40 000 Kč výše přihlášeného příslušenství) a dílčí pohledávka č. 3 je nepodřízená ve výši 9 855,75 Kč (3 855, 75 Kč přihlášená jistina a 6 000 Kč výše přihlášeného příslušenství). 6. Prot