29 ICdo 41/2024 – Nejvyšší soud

KSUL 23 INS 21626/2019 68 ICm 546/2020 29 ICdo 41/2024-101 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužnice P. K., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, proti žalovanému Cashdirect a. s., se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 10975985, zastoupené Mgr. Vladimírem Hrbkem, advokátem, se sídlem v Praze, Grafická 3365/3a, PSČ 150 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 ICm 546/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice P. K., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 21626/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 68 ICm 546/2020, 105 VSPH 386/2022-78 (KSUL 23 INS 21626/2019), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. února 2024, č. j. 68 ICm 546/2020, 105 VSPH 386/2022-97 (KSUL 23 INS 21626/2019), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 10. března 2022, č. j. 68 ICm 546/2020-45, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužnice P. K.) domáhal vůči žalovanému (Cashdirect, s. r. o.) určení, že pohledávka, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice jako dílčí pohledávku č. 1 ve výši 21.569,60 Kč, není po právu co do částky 11.854,80 Kč (bod I. výroku), jakož i určení, že pohledávka, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice jako dílčí pohledávku č. 2 ve výši 15.950,05 Kč, není po právu co do částky 9.099,77 Kč (bod II. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu – po provedeném dokazování uzavřel, že žaloba není důvodná, jelikož důvodem popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu mohou být pouze skutkové námitky, přičemž námitka promlčení je námitkou právní a tedy nepřípustnou. 3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2022, č. j. 68 ICm 546/2020, 105 VSPH 386/2022-78 (KSUL 23 INS 21626/2019), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. února 2024, č. j. 68 ICm 546/2020, 105 VSPH 386/2022-97 (KSUL 23 INS 21626/2019): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud přitom již jako s žalovaným jednal se společností Cashdirect a. s., která na se základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. srpna 2022, č. j. KSUL 23 INS 21626/2019-P17-3 (zveřejněného v insolvenčním rejstříku téhož dne), stala přihlášeným věřitelem místo původního žalovaného. 5. Odvolací soud – vycházeje z § 110 a § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a z § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) – dospěl po přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 6. Odvolací soud nesdílí závěr insolvenčního soudu, že ve sporu o popření vykonatelné pohledávky je námitka promlčení zásadně (vždy) nepřípustná. Řešení této otázky totiž závisí na době, kdy k promlčení mělo dojít, zda před vydáním nalézacího rozhodnutí, nebo později (jak tvrdí žalobce). 7. Mezi účastníky bylo sporným, zda smluvní vztah mezi dlužnicí a právním předchůdcem žalovaného byl podřízen obchodnímu zákoníku (takže přihlášené pohledávky se částečně promlčely podle § 408 obch. zák.). Znaky skutkové podstaty normy zakládající nárok prokazuje ten, kdo se domáhá přiznání určitého právního následku. Skutečností, z níž žalobce jako popírající insolvenční správce dovozuje pro sebe příznivé následky, je existence alespoň jednoho z uplatněných důvodů popření pohledávky. Ve sporu o popření vykonatelné pohledávky nese insolvenční správce jako žalobce břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutkového základu jím uplatněných popěrných důvodů. Jinak řečeno, tvrdí-li žalobce jako popěrný důvod promlčení pohledávky proto, že smlouva byla ujednáním smluvních stran podřízena obchodnímu zákoníku, tíží jej ve vztahu k této otázce břemeno důkazní. 8. Žalobce odvolacímu soudu přes poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), žádný relevantní důkaz k prokázání výše uvedené skutečnosti nenabídl. Ze skutkových zjištění insolvenčního soudu přitom vyplynulo, že dlužnice v době uzavření smlouvy nepodnikala. Podřízení smluvního vztahu obchodnímu zákoníku tak prokázáno nebylo; pohledávka se tudíž nepromlčela. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 85-86, 88), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky důkazního břemene stran při zjišťování obsahu smluvního vztahu u vykonatelné pohledávky. 10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položené otázce následovně: 12. Z logiky insolvenčního řízení je to věřitel, jehož tíží základní povinnost tvrdit a prokázat důvodnost svého nároku. Je tedy povinen dostatečně tvrdit obsah pohledávky (právního vztahu) a doložit jej potřebnými doklady. Tato povinnost tíží věřitele bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou. To je dáno i tím, že insolvenční správce v rámci svého postavení nezávislého subjektu řízení nemá sám automaticky přístup k takovým podkladům. 13. To, že věřitel nepředložil soudu doklady, ze kterých by bylo možné zjistit kompletně obsah smluvního vztahu (smlouvu a všeobecné podmínky, ze kterých by bylo lze zjistit režim smluvního vztahu), tak nemůže být kladeno k tíži žalobci (jako insolvenčnímu správci), který nemůže být v řízení znevýhodněn v důsledku věřitelovy nečinnosti. 14. Dovolatel, veden zásadou, že nikdo nemůže těžit z vlastní nepoctivosti (nepředložení podkladů), nemůže být znevýhodněn tím, že žalovaný nesplnil povinnost prokázat obsah smluvního vztahu, kterého se v insolvenčním řízení dovolává (byť u vykonatelné pohledávky). 15. Ad absurdum je tak aprobován zcestný postup, kdy věřitel zmaří přezkum své vykonatelné pohledávky tím, že předloží toliko vykonatelný titul, nedoloží obsah pohledávky (např. se stejným poukazem na skartaci podkladů), čímž znemožní správci (logikou odvolacího soudu) unést břemeno důkazní stran popěrného úkonu, neboť insolvenční správce podklady logicky nemá a mít nemůže (takže pohledávku nemůže řádně přezkoumat). 16. Soudy (zejména odvolací soud) nepochopily postavení insolvenčního správce, který má v insolvenčním řízení přezkoumávat nároky, k nimž nemá podklady. Má-li insolvenční správce přezkum řádně provést, musí zde být mechanismus, který zajistí, aby k tomu měl řádné podklady. 17. Jedinou možností pak je, aby povinnost kompletně doložit obsah právního vztahu k nárokované pohledávce byla uložena (bez ohledu na vlastnost pohledávky) vždy věřiteli. 18. V konkrétním případě insolvenční správce učinil legitimní závěr o promlčení pohledávky žalovaného z důvodu dle § 408 odst. 2 obch. zák., neboť měl relevantní informace o tom, že vztahy s telefonním operátorem se řídily režimem obchodního zákoníku vždy, bez ohledu na status zákazníka. Současně sám disponoval smluvními podmínkami z relevantního období (předložil je soudu) a v rozhodném období u téhož operátora jako student pracoval a obsah smluv znal, tudíž jeho závěr byl odůvodněný. Nedisponoval však (logicky) konkrétní smluvní dokumentací pro daný případ. Po uplatnění námitky promlčení však přezkoumání její důvodnosti bylo zmařeno nesplněním povinnosti žalované prokázat kompletní obsah smluvního vztahu. 19. Soudy nesprávně uzavřely, že důkazní povinnost k obsahu vztahu je na žalobci (dovolateli). Je v rozporu nejen se zásadami insolvenčního řízení a specifickým postavením insolvenčního správce, ale i se zásadami civilního procesu, aby činnost insolvenčního správce byla fakticky mařena nečinností věřitele. III. Přípustnost dovolání 20. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 21. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení pří