29 ICdo 42/2021 – Nejvyšší soud

KSPL 66 INS XY/2019 66 ICm XY/2020 29 ICdo 42/2021-103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce BIOMAC s. r. o., se sídlem v Uničově, Brníčko 1009, PSČ 783 91, identifikační číslo osoby 25859145, zastoupeného JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem, se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15, PSČ 120 00, proti žalované Mgr. Radce Šimkové, se sídlem v Praze 2, Trojická 1904/14, PSČ 128 00, jako insolvenční správkyni dlužníka A. M., zastoupené JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Trojická 1904/14, PSČ 128 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 66 ICm 1477/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka A. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 66 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2021, č. j. 66 ICm XY /2020, 104 VSPH XY (KSPL 66 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2021, č. j. 66 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 66 INS XY), a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. srpna 2020, č. j. 66 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 19. srpna 2020, č. j. 66 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu na určení pravosti a výše (ve výroku blíže specifikovaných) pohledávek v celkové výši 769 805,28 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci (BIOMAC s. r. o.) zaplatit žalované (Mgr. Radce Šimkové, jako insolvenční správkyni dlužníka A. M.) na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Dlužník jako kupující uzavřel s žalobcem jako prodávajícím kupní smlouvy na dodání zboží (dále jen „kupní smlouvy“); k úhradě kupní ceny byl vyzván fakturami z roku 2009; nejpozději splatnou (8. prosince 2009) byla faktura označená číslem 11/2009/1188. [2] Dne 15. června 2011 uplatnil žalobce pohledávky z kupních smluv rozhodčí žalobou v rozhodčím řízení. [3] Dne 2. srpna 2011 vydal rozhodce JUDr. Tomáš Kovařík rozhodčí nález sp. zn. 11/24/013, který nabyl právní moci dne 13. srpna 2011 (dále jen „rozhodčí nález“). [4] Dlužník dobrovolně nesplnil platební povinnosti, jež mu byly uloženy rozhodčím nálezem. Žalobce proto dne 31. srpna 2011 podal exekuční návrh k soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov. [5] Usnesením ze dne 20. listopadu 2019, č. j. KSPL 66 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil žalovanou. [6] Přihláškou pohledávky (P23) doručenou insolvenčnímu soudu dne 18. ledna 2020 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky v celkové výši 769 805,28 Kč, které mu byly přiznány rozhodčím nálezem (pohledávka č. 1 ve výši 345 007,55 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 152 418,22 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 188 159,51 Kč, všechny z titulu kupních smluv, pohledávka č. 4 ve výši 84 220 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení podle rozhodčího nálezu) [dále jen „pohledávky“]. [7] Ze zprávy o přezkumu ze dne 19. února 2020 se podává, že žalovaná pohledávky, které přezkoumala jako nevykonatelné, popřela co do pravosti a výše s odůvodněním, že jsou promlčeny. [8] Žalobce dne 15. dubna 2020 podal žalobu, doručenou insolvenčnímu soudu dne 17. dubna 2020, v níž se domáhá určení pravosti a výše přihlášených pohledávek za dlužníkem. 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 198 a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 40 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, z ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 387 odst. 1 a 2, § 388 odst. 1, § 392 odst. 1, § 397, § 400 a § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a z ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce, nýbrž pouze odkazuje na Unii pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a. s., a je proto sjednána neplatně. 5. Ke stavení promlčecí doby dochází, i když je rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Čtyřletá promlčecí doba k uplatnění pohledávek žalobce tak běžela „nejpozději“ ode dne 8. prosince 2009, kdy nastala splatnost nejpozdější faktury, do dne 15. června 2011, kdy došlo ke stavení promlčecí doby z důvodu zahájení rozhodčího řízení. Promlčecí doba neběžela až do pravomocného skončení rozhodčího řízení dne 13. srpna 2011. 6. Promlčecí doba znovu začala běžet ode dne následujícího po skončení rozhodčího řízení (tj. od 14. srpna 2011). Zahájení exekučního řízení nemělo na další běh promlčecí doby vliv, neboť rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Rozhodčí žaloba přitom byla podána až po vydání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 121/2011 (dále jen „R 121/2011“); rozhodnutí je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Vydání R 121/2011 je přitom považováno za rozhodný okamžik „pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe“, s tím, že byla-li „rozhodčí doložka uplatněna po uvedeném datu, jde o zneužití práva a nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby“. 7. K promlčení nároku žalobce tak došlo nejpozději v únoru 2014, kdy uplynula čtyřletá promlčecí doba. 8. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2021, č. j. 66 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 66 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (druhý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 323, § 401, § 403, § 404 odst. 1, § 405, § 406, § 407 a § 408 obch. zák., z ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 10. Uplatnění práv a povinností v režimu obchodního zákoníku je omezeno neprolomitelnou objektivní promlčecí dobou v délce trvání deseti let. 11. V případě, že je rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, dojde ke stavení promlčecí doby pouze tehdy, byla-li rozhodčí doložka uplatněna před vydáním R 121/2011 (tj. před 11. květnem 2011), v době neustálené rozhodovací praxe obecných soudů. 12. Žalobce uplatnil svůj nárok v rozhodčím řízení (až) dne 15. června 2011; proto nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby v řízení rozhodčím, ani v navazujícím řízení vykonávacím. 13. Právo žalobce se tudíž promlčelo „nejpozději uplynutím obecné promlčecí doby“, tedy uplynutím deseti let od splatnosti pohledávek. K uplynutí objektivní promlčecí doby tak došlo v září 2019. Žalobce přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení až dne 20. ledna 2020, tedy po marném uplynutí promlčecí doby. 14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřuje proti prvnímu výroku o věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (konkrétně označené) rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odkazuje na R 121/2011, uváděje, že „den 11. května 2011, není právní dogma, jehož překročením se rozhodčí doložky automaticky považují za neplatné, respektive postup věřitele o ně se opírající, za neústavní vedoucí k závěru o nestavení promlčecích lhůt“. Podle názoru dovolatele totiž lze neústavní postup (zneužití práva) podáním rozhodčí žaloby po 11. květnu 2011 přičítat pouze těm věřitelům, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. Odvolacímu soudu proto vytýká, že podmínku „vědomosti“ zcela pominul a nikterak nezkoumal její naplnění. Dále zdůrazňuje, že R 121/2011 bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek až v říjnu 2011, dovolatel tudíž objektivně nemohl znát jeho obsah již v době podání rozhodčí žaloby. 16. Dovolatel podotýká s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 4.