29 ICdo 46/2015 – Nejvyšší soud

KSPH 35 INS XY 35 ICm XY 29 ICdo 46/2015-92 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) Paclík - insolvenční správce a spol., veřejná obchodní společnost, se sídlem v Praze 5, U Trojice 1042/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24 83 61 33, jako insolvenčního správce dlužníka R. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, se sídlem v Praze, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, a b) R. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hynštem, advokátem, se sídlem v Praze, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, proti žalované ČESKÉ ÚVĚROVÉ POKLADNĚ a. s., se sídlem v Ostravě, Tyršova 1438/8, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 27 82 65 97, zastoupené Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, se sídlem v Jeseníku, Masarykovo nám. 152/18, PSČ 790 01, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. B., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 35 INS XY), takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 35 INS XY), se v rozsahu směřujícím proti měnícímu výroku ve věci samé ohledně částky 86.339,- Kč odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 35 INS XY), se s výjimkou měnících výroků ve věci samé ohledně částek 86.339,- Kč a 7.500,- Kč zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. března 2014, č. j. 35 ICm XY, určil, že vykonatelná a zajištěná pohledávka žalované (ČESKÉ ÚVĚROVÉ POKLADNY a. s.) přihlášená do insolvenčního řízení vedenéhou téhož soudu pod sp. zn. KSPH 35 INS XY na dlužníka (R. B.) ve výši 86.339,- Kč (z titulu smluvní pokuty) je po právu (výrok I.), dále určil, že ve vztahu mezi žalobcem (Paclík - insolvenční správce a spol., veřejná obchodní společnost) a žalovanou není pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka ve výši 277.873,- Kč po právu jako vykonatelná s právem „odděleného uspokojení“ (výrok II.), žalobu ve vztahu mezi žalobcem b) [R. B.] a žalovanou v části, v níž se označený žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení ve výši 364.212,- Kč není po právu jako vykonatelná s právem odděleného uspokojení, zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o přechodu poplatkové povinnosti (výroky IV. až VI.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Insolvenční soud usnesením ze dne 22. dubna 2013, č. j. KSPH 35 INS XY, zjistil úpadek dlužníka (R. B.), povolil řešení jeho úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalobce (Paclík - insolvenční správce a spol., veřejná obchodní společnost). Následně usnesením ze dne 22. srpna 2013, č. j. KSPH 35 INS XY, schválil společné oddlužení manželů (R. B. a R. B.) plněním splátkového kalendáře. 2) Přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu 22. května 2013 žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení (vykonatelnou) pohledávku v celkové výši 653.968,71 Kč, sestávající (mimo jiné) „z dlužných úroků z úvěru ve výši 277.873,- Kč a ze smluvní pokuty ve výši 86.339,- Kč“; současně uplatnila její zajištění. 3) Na přezkumném jednání dne 13. srpna 2013 žalobci popřeli přihlášenou pohledávku žalované ve výši 364.212,- Kč. 4) Dne 17. prosince 2010 (správně „14. prosince 2010“) uzavřeli žalovaná a R. a R. B. smlouvu o úvěru č. 20100363, na jejímž základě žalovaná poskytla jmenovaným úvěr ve výši 300.000,- Kč, který se tito zavázali splácet v pravidelných 180 měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků (dále jen „smlouva o úvěru“). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly (podpisem smluvních stran akceptované) všeobecné obchodní podmínky, ve kterých si smluvní strany (mimo jiné) sjednaly, že: V případě, že bude dlužník v prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky úvěru v souladu se splátkovým kalendářem, stává se celý poskytnutý úvěr i s příslušenstvím okamžitě splatným, přičemž je dlužník povinen bezodkladně uhradit věřiteli celou nesplacenou část úroku a jistiny podle splátkového kalendáře a dále smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru (bod 5.1.). 5) Dopisem ze dne 1. srpna 2011 žalovaná oznámila manželům B., že ve sjednané lhůtě neuhradili splátku úvěru za měsíc červenec 2011, s tím, že nevyužívá svého práva k „zesplatnění“ celého úvěru, ale upozorňuje, že v případě opakování prodlení se splátkami bude postupovat v souladu se smlouvou o úvěru, a to včetně navazujících sankcí za porušení smluvních podmínek. 6) Dopisem ze dne 24. srpna 2012 žalovaná (jednající prostřednictvím společnosti VANDERBERG GROUP s .r. o. – dále jen „společnost“) odstoupila od smlouvy o úvěru z důvodu, že „nebylo řádně uhrazeno pojištění nemovitosti sloužící k zajištění úvěru“, a současně vyzvala dlužníky k úhradě částky 673.269,- Kč. 7) Dne 3. listopadu 2012 uzavřela žalovaná a manželé B. „dohodu o navrácení do režimu splátek, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru“; smluvní strany ujednaly, že „odstoupení věřitele od smlouvy není účinné a dohodly se, že dlužník bude navrácen do režimu splátek“, s tím, že ostatní ujednání smlouvy o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a splátkového kalendáře zůstávají v platnosti. 8) Dopisem ze dne 6. března 2013 (doručeným R. B. dne 8. března 2013 a R. B. dne 7. března 2013) žalovaná (jednající společností) dlužníkům oznámila, že porušili podmínky stanovené ve smlouvě o úvěru (tím, že do dne 25. února 2013 nezaplatili splátku dle splátkového kalendáře), pročež jsou povinni zaplatit částku odpovídající dosud nesplacené jistině s příslušenstvím, spolu se smluvním úrokem a smluvní pokutou podle příslušných ustanovení všeobecných podmínek. 9) Exekutorským zápisem ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 025 EZ 3121/10, dlužník (mimo jiné) „učinil prohlášení o přímé vykonatelnosti“. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 497, § 499 a § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ustanovení § 39 a § 544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a ustanovení § 192 odst. 1 a2, § 193, § 194 a § 199 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že: a) Ujednání o splatnosti celého zůstatku dluhu v důsledku prodlení dlužníka se splácením kteréhokoli peněžního závazku je absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák., když lze „jen stěží hodnotit jako vyvážené ujednání, podle něhož by měl dlužník jako spotřebitel v důsledku prodlení se splácením byť jen jediné úvěrové splátky uhradit žalované kromě dlužné jistiny a úroků vypočtených ke dni vrácení jistiny i zbylé úroky, jež by měly k jistině přirůstat po celou dobu dalších dvaceti let“. Proto insolvenční správce dlužníka nepochybil, popřel-li pohledávku žalované ve výši 277.873,- Kč, odpovídající úrokům přihlášeným ode dne zjištění úpadku dlužníka do dne předpokládaného ukončení splácení úvěru (25. ledna 2026), resp. pokud ji shledal oprávněnou jen v rozsahu neuhrazeného úroku ke dni rozhodnutí o úpadku. b) V části týkající se smluvní pokuty ve výši 86.339,- Kč je žalovanou přihlášená pohledávku po právu, když sjednaná smluvní pokuta ve výši 30 % z poskytnutého úvěru není nepřiměřená (a neodporuje dobrým mravům); potud poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008. c) Žalobě dlužníka (R. B.) nelze vyhovět již proto, že insolvenční zákon dlužníku „nepřiznává právo na popření vykonatelné pohledávky z důvodů skutkových“; dlužník může jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčena (§ 410 odst. 3 insolvenčního zákona). Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenčního správce a žalované změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že určil, že žalovaný nemá pohledávku ve výši 86.339,- Kč; dále označený rozsudek změnil v bodě II. výroku tak, že zamítl žalobu o popření pohledávky ve výši 7.500,- Kč a ve zbývající části o popření pohledávky v rozsahu částky 270.373,- Kč jej potvrdil. Konečně rozsudek insolvenčního soudu v bodě IV. výroku (o náhradě nákladů řízení mezi insolvenčním správcem a žalovaným) zrušil, žalované uložil zaplatit insolvenčnímu správci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 24. 684,- Kč a změnil jej v bodě VI. výroku o poplatkové povinnosti žalované. Odvolací soud nejprve předeslal, že „předmětem odvolacího řízení zůstala pohledávka žalované ve výši 86.339,- Kč z titulu smluvní pokuty a ve výši 277.873,- Kč z titulu dlužných úroků z úvěru. Jakkoli byly tyto pohledávky př