KSPL 53 INS XY 153 ICm XY
29 ICdo 63/2022-289
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, proti žalovanému V. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, PSČ 301 00, o určení pravosti nevykonatelné pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 153 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu Plzni pod sp. zn. KSPL 53 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 153 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 53 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021, č. j. 153 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 53 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 1. listopadu 2017, č. j. 153 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že pohledávka žalobce (V. V.), přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (V. B.) přihláškou P8 (ze dne 21. listopadu 2016) ve výši 167.073,77 Kč (dále též jen „pohledávka“), existuje po právu, co do pravosti a výše (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 40.067,62 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. července 2018, č. j. 153 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 53 INS XY), zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 1. listopadu 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Rozsudkem ze dne 11. prosince 2018, č. j. 153 ICm XY, insolvenční soud:
[1] Žalobu zamítl (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 18.694 Kč (bod II. výroku).
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 2019, č. j. 153 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 53 INS XY), zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 11. prosince 2018 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Rozsudkem ze dne 24. června 2020, č. j. 153 ICm XY, insolvenční soud:
[1] Určil, že pohledávka žalobce ve výši 5.569 Kč existuje po právu co do pravosti a výše (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu o určení pravosti a výše pohledávky žalobce v rozsahu částky 161.504,77 Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 39.264,50 Kč (bod III. výroku).
6. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení článku I. § 10 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
7. V dané věci uplatňuje žalobce nárok ze směnky vlastní, kterou měl dlužník vystavit dne 15. října 2014 na částku 150.000 Kč s datem splatnosti 31. prosince 2014. Žalovaný se bránil tím, že vystavil pouze blankosměnku (bez vyplnění směnečné sumy) na řad J. S. (dále jen „J. S.“), a to 26. listopadu 2014.
8. Směnku převedl J. S. rubopisem na řad žalobce 7. ledna 2015, tedy po splatnosti, takže žalovanému proti ní přísluší kauzální námitky. Směnka má veškeré náležitosti ve smyslu článku I. § 75 směnečného zákona. Insolvenční soud má dále provedeným dokazováním za prokázáno, že směnka byla vystavena jako blankosměnka, bez uvedení směnečné sumy. Podle ústní dohody o vyplňovacím právu přitom směnečná suma měla být vyplněna v rozmezí částek 5.000 Kč až 15.000 Kč (nikoli částkou 150.000 Kč). S jistotou lze říci, že to bylo nejméně 5.000 Kč, takže insolvenční soud přiznal pohledávku žalobci právě v této částce (spolu s 6 % úrokem) a ve zbytku žalobu (proto) zamítl.
9. K odvolání žalobce (jež se netýkalo vyhovujícího výroku o věci samé) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. prosince 2021, č. j. 153 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 53 INS XY):
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 24. června 2020 v bodech II. a III. výroku tak, že určil, že žalobce má za žalovaným pohledávku v celkové výši 167.073,77 Kč (první výrok).
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 99.750 Kč (druhý výrok).
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 193, § 194, § 198 a § 410 insolvenčního zákona, z ustanovení článku I. § 10, § 16, § 17, § 75, § 76 a § 77 směnečného zákona, jakož i z ustanovení § 1791 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po zopakování dokazování k následujícím závěrům:
11. U cenného papíru (jímž je typicky směnka) nemusí věřitel prokazovat důvod (příčinu), tedy kauzu směnky. Směnka coby abstraktní závazek existuje nezávisle na existenci kauzy, proto obstojí i tzv. směnky plané, jež nemají hospodářský důvod. Platnost směnky je dostatečným důvodem vzniku práva na plnění směnkou založeného. Abstraktní povahu směnky prolamuje článek I. § 17 směnečného zákona, představující zvláštní zákon ve smyslu § 1791 odst. 2 o. z. V tomto ustanovení jde výlučně o tzv. kauzální námitky, jejichž původ leží v obecně právních vztazích, které směnku provázejí a směřují jen k obraně proti povinnosti zaplatit směnku, nemohou však účinně zpochybnit ani platnost listiny jako směnky, ani formální platnost nebo materiální závaznost jednotlivých podpisů na směnce. Dlužník může majiteli směnky vznášet jen takové námitky, které mají původ ve vztahu toho kterého dlužníka k tomu kterému majiteli směnky. Protože jde o obranu dlužníka proti povinnosti platit směnku, o jejíž platnosti a závaznosti není jinak pochybností, a protože je zde nesporné abstraktní právo majitele směnky na zaplacení, musí dlužník své námitky doložit i důkazně. Majitel směnky je dostatečně legitimován směnkou samotnou (§ 1791 o. z.), aniž by musel prokazovat důvod vzniku směnky.
12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], zdůraznil (ve věci týkající se vykonatelné směnečné pohledávky dle směnečného platebního rozkazu), že (zjednodušeně) založil-li žalovaný obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na výhradě neexistence směnkou zajištěného dluhu, tížilo jej důkazní břemeno ohledně prokázání důvodnosti této námitky. Proto nebyl správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný nemůže prokázat negativní tvrzení (o neexistenci kauzy směnky), pročež nastupuje povinnost žalobce takové negativní tvrzení vyvrátit, a to tím, že existenci kauzy směnky doloží (v tam projednávané věci prokáže existenci kauzy směnky).
13. Zásada směnečné legitimace spočívá na přísně formálním přístupu ke vztahu obsahu směnky k právům, která ze směnky vyplývají. Směnečná legitimace indosatáře je dána nepřetržitostí řady indosamentů, jež je splněna tehdy, je-li každý z indosamentů tvořících posuzovanou řadu učiněn osobou směnečně legitimovanou, přičemž prvním indosantem musí být vždy remitent. Formální shodnost indosanta a bezprostředně předcházejícího indosatáře (remitenta) je jediným kritériem při zkoumání nepřetržitosti řady indosamentů.
14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněném pod číslem 103/2016 Sb. rozh. obč. (jde o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, dále jen „R 103/2016“), uzavřel, že blankosměnka se stává směnkou (za předpokladu, že listina po vyplnění bílých míst má kvalitu směnky) až vyplněním; odtud teprve vznikají práva směnečná, a to se zpětnými účinky (ex tunc).
15. Při excesivním doplnění směnka dostává jiný kontext, než emitent blankosměnky zamýšlel a s nabyvatelem listiny dohodl. Skutečnost, že směnka má jiný obsah, než bylo ujednání, nemaří platnost směnky. Dlužník se musí vůči případnému výkonu práv z takové listiny bránit ve smyslu článku I. § 10 směnečného zákona. Jeho situaci může značně zkomplikovat převod směnky indosamentem. Byla-li listina vyplněna jinak, než bylo ujednáno, svědčí dlužníku námitka „protismluvního“ doplnění blankosměnky. Jestliže byla doplněna vyšší suma, než bylo dohodnuto, je v této nesprávné částce obsažena i správná suma nižší. Do výše částky odpovídající dohodě nejde o porušení dohody, námitka proto v této části nemůže mít úspěch.
16. V projednávané věci lze z důkazů provedených insolvenčním soudem a odvolacím soudem dovodit, že:
[1] V předtisku směnky vlastní vystavené dne 15. října 2014 v Plzni je uvedeno tiskacím písmem:
„Za tuto směnku zaplatím 31. 12. (PROSINCE) 2014 částku 150 000 Kč na řad bez protestu J. S., NAR. XY, XY, částka