29 ICdo 66/2023 – Nejvyšší soud

KSBR 31 INS 30187/2015 70 ICm 1286/2018 29 ICdo 66/2023-154 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, proti žalovanému 1. Insolvenční v. o. s., se sídlem v Praze, Jugoslávských partyzánů 637/22, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 28 86 03 22, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. S., zastoupenému Mgr. Terezou Segetovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 794/38, PSČ 110 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm 1286/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S., zemřelého XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 30187/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2023, č. j. 70 ICm 1286/2018, 11 VSOL 338/2022-158 (KSBR 31 INS 30187/2015), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15. července 2022, č. j. 70 ICm 1286/2018-110, vyloučil z majetkové podstaty dlužníka (J. S.) (označené) nemovité věci, zapsané na listu vlastnictví č. XY a č. XY pro k. ú. XY, obec XY, okres XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. KSBR 31 INS 30187/2015-A-39, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka je žalovaný [1. Insolvenční v. o. s.; viz usnesení ze dne 16. února 2018, jímž insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání (původní) insolvenční správkyně (Mgr. Magdaleny Gebauerové) a ustanovení (nového) insolvenčního správce]. 2) Nemovitosti sepsal žalovaný do soupisu majetkové podstaty dlužníka; žalobkyně podala (včas) žalobu o jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka. 3) Manželství žalobkyně a dlužníka „bylo pravomocně rozvedeno“ rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. května 2005, č. j. 50 C 228/2003-88, který nabyl právní moci 2. srpna 2005. 4) Usnesením ze dne 16. února 2012, č. j. 52 C 172/2008-131 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2012, č. j. 52 C 172/2008-138), Městský soud v Brně schválil smír (tamních) účastníků (žalobkyně a dlužníka), kterým tito vypořádali (zaniklé) společné jmění manželů tak, že nemovitosti nabyla do výlučného vlastnictví žalobkyně; usnesení nabylo právní moci dne 1. března 2012 a k tomuto dni byl proveden i vklad vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem do katastru nemovitostí. 5) Insolvenční soud rozsudkem ze dne 19. května 2020, č. j. 74 ICm 701/2018-222, který nabyl právní moci dne 5. září 2020, „zjistil“ pro účely insolvenčního řízení dlužníka „pohledávku A. K. za dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce datované 19. února 2004“ ve výši 2.016.465,- Kč (dále jen „smlouva o půjčce“ a „pohledávka“); pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Jiří Kozák [právní nástupce věřitele podle smlouvy o postoupení pohledávky (ze dne 15. května 2013)]. 6) Ohledně pohledávky byl sepsán (JUDr. Michalem Voříškem) 8. dubna 2010 notářský zápis NZ 180/2010 se svolením k přímé vykonatelnosti, na jehož základě Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. května 2010, č. j. 64 EXE 1307/2010-13, nařídil exekuci, jež měla být realizována prodejem nemovitostí. 7) Pohledávka vznikla nejdříve 8. dubna 2010 (kdy byl sepsán notářský zápis, který se stal exekučním titulem); smlouva o půjčce (včetně uznání dluhu) byly antedatovány. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 225 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, podle něhož jsou nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně na základě usnesení ze dne 16. února 2012, kterým Městský soud v Brně schválil smír (bývalých manželů) žalobkyně a dlužníka o vypořádání (zaniklého) společného jmění manželů. Toto rozhodnutí soudu, které má konstitutivní povahu, nebylo (následně) zrušeno (postupem podle § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Soudem schváleným smírem je vázán (i) žalovaný, jako insolvenční správce dlužníka. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. ledna 2023, č. j. 70 ICm 1286/2018, 11 VSOL 338/2022-158 (KSBR 31 INS 30187/2015), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud ‒ cituje § 99 odst. 1 větu první a odst. 3 a § 159a odst. 1 až 3 o. s. ř. a § 205 odst. 2 a 3 a § 225 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu, (mimo jiné) uzavřel, že: 1) Pravomocné usnesení (soudu) o schválení smíru, jímž bylo před prohlášením konkursu na majetek dlužníka vypořádáno společné jmění manželů (žalobkyně a dlužníka), je závazné i pro insolvenčního správce dlužníka, na kterého prohlášením konkursu přešlo dispoziční oprávnění k majetkové podstatě. Tímto usnesením je vázán i insolvenční soud; v daném řízení již otázka vlastnického práva k nemovitostem nemůže být znovu posuzována. 2) Insolvenčnímu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda byl smír neplatný pro rozpor s generálním inhibitoriem podle § 44a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů; otázka neplatnosti uzavřeného smíru mohla být posuzována jen v řízení o zrušení soudem schváleného smíru. 3) Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním řízení o určení pravosti pohledávky je závazný pro všechny procesní subjekty; insolvenčnímu soudu tak nepříslušelo pohledávku znovu posuzovat. Samotná otázka vzniku a existence pohledávky byla pro rozhodování o žalobě o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka nevýznamná. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky, zda se vázanost schváleným soudním smírem (§ 99 a § 159a o. s. ř.) vztahuje i na insolvenčního správce dlužníka, který nebyl účastníkem řízení o schválení soudního smíru; tuto otázku by měl Nejvyšší soud zodpovědět jinak, než v rozsudku ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008, uveřejněném pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 94/2010“) a v usnesení ze dne 24. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4357/2008. Dovolatel akcentuje, že: a) soud schválil smír žalobkyně a dlužníka v rozporu s generálním inhibitoriem a b) tento smír ho nezavazuje, když nebyl účastníkem řízení, v němž byl soudem schválen, a není ani právním nástupcem dlužníka (§ 107 o. s. ř.). Napadené rozhodnutí má za rozporné se zásadami insolvenčního řízení, konkrétně s právy věřitelů na rychlé a co nejvyšší uspokojení, včetně jejich práv nabytých v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení; „přijetím optiky odvolacího soudu dochází k ochraně práva, které nemůže požívat právní ochrany“ (§ 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podáním ze dne 7. srpna 2024 oznámila žalobkyně Nejvyššímu soudu, že dlužník dne 30. dubna 2024 zemřel; vzhledem k tomu, že insolvenční soud dosud nevydal rozhodnutí podle § 310 insolvenčního zákona, Nejvyššímu soudu nic nebránilo, aby o dovolání rozhodl. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž je insolvenční správce, na kterého přešlo prohlášením konkursu na majetek dlužníka právo nakládat s majetkovou podstatou, vázán (v intencích § 159a odst. 4 o. s. ř.) pravomocným rozsudkem, jímž soud před zahájením insolvenčního řízení vypořádal společné jmění (insolvenčního) dlužníka a jeho manžela, stejně jako dlužník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. 29 ICdo 11/2014, uveřejněný pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tomu, že (soudem) schválený smír má účinky pravomocného rozsudku, přičemž usnesení o schválení smíru může soud rozsudkem zrušit, je-li podle hmotného práva neplatný, a to na návrh, který lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru, viz výslovné znění § 99 odst. 3 o. s. ř., jakož i (obdobně) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2023, sen. zn. 29 ICdo 36/2023, uveřejněný pod číslem 45/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stano