29 ICdo 76/2021 – Nejvyšší soud

KSPH 71 INS XY 56 ICm XY 29 ICdo 76/2021-299 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce I. Insolvenční společnosti v. o. s., se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 09795359, jako insolvenčního správce dlužníka L., zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalovanému P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Radkem Hladinou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900/3, PSČ 106 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. 56 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 71 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. 56 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 71 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 2. června 2020, č. j. 56 ICm XY, určil, že vůči „konkursním“ věřitelům dlužníka (L.) jsou neúčinné projekt rozdělení dlužníka odštěpením sloučením s žalovaným (P.) [bod I. výroku] a rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 25. června 2013 ve formě notářského zápisu N 393/2013, NZ 348/2013 sepsaného Mgr. Hanou Mátlovou, notářkou v Šumperku, o schválení projektu rozdělení dlužníka odštěpením sloučením s žalovaným ze dne 17. června 2013, ve znění ze dne 22. června 2013 (dále jen „projekt“ či „projekt rozdělení“) [bod II. výroku], a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Jednatelem dlužníka je od 7. dubna 1995 J. L., narozený XY (dále jen „J. L.“). V období od 7. dubna 1995 do 11. září 2013 byl jednatelem dlužníka také M. L., narozený XY (dále jen „M. L.“). Do 24. října 2013 měl dlužník dva společníky, a to M. L. s obchodním podílem ve výši 49 % a J. L. s obchodním podílem ve výši 51 %, od tohoto dne se stal jediným společníkem dlužníka J. L. [2] Valná hromada dlužníka dne 25. července 2013, jíž se účastnili J. L. a M. L., oba zastoupeni Mgr. Karlem Nejdkem, přijala usnesení o schválení projektu rozdělení (notářský zápis notářky Mgr. Hany Mátlové ze dne 25. července 2013, sp. zn. N 393/2013, NZ 348/2013). [3] Projektem rozdělení ze dne 22. června 2013 došlo k odštěpení části jmění dlužníka s tím, že takto odštěpená část přejde na žalovaného. Rozhodným dnem byl v čl. 5.1 projektu sjednán 1. leden 2013. [4] Žalovaný měl k 31. prosinci 2012 evidován zapsaný základní kapitál ve výši 200 000 Kč a nevykazoval žádnou činnost. [5] V ověřovací zahajovací rozvaze dlužníka k 1. lednu 2013 ze dne 16. června 2013 byla na straně aktiv v dlouhodobém hmotném majetku vykazována částka 29 099 000 Kč a na straně pasiv nerozdělený zisk z minulých let ve výši 11 102 000 Kč. [6] Dlužník za rok 2012 hospodařil se ztrátou 12 762 000 Kč, přičemž v minulém účetním období byl ve ztrátě 15 916 000 Kč. [7] Dlužník podle výroční zprávy za rok 2012 předpokládal útlum s ohledem na vývoj ve stavebnictví a od roku 2008 soustavně snižoval počet zaměstnanců. Ke dni 30. listopadu 2012 pak byla ukončena činnost dceřiné společnosti dlužníka L. F. S. [8] Celkové závazky dlužníka z obchodních vztahů činily 22 886 324,45 Kč, z nichž cca 7 000 000 Kč tvořily závazky se splatností 90 dnů, a ostatní část byla s delší splatností. [9] Znaleckým posudkem č. 4121/2013 ze dne 27. května 2013 zpracovaným společností MONTEKALA, spol. s r. o. (dále jen „společnost M“) byla stanovena hodnota odštěpované části jmění dlužníka, která přešla na nástupnickou společnost žalovaného k 31. prosinci 2012 ve výši 14 619 000 Kč, přičemž celková hodnota majetku činila 29 099 197 Kč a celkové cizí zdroje 14 480 411 Kč. Zůstatková cena linky na výrobu izolačního skla nebyla ve znaleckém posudku uvedena, neboť znalci nebylo při stanovení ceny známo, že v roce 2011 prošla rekonstrukcí za částku 138 000 EUR. Hodnota výrobní linky po zohlednění ponížení ceny o cca 10 % ročně činí přibližně 2 700 000 Kč. [10] Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27. října 2016 insolvenčním návrhem dlužníka, jehož součástí byl seznam závazků za období od 1. ledna 2009 do 4. října 2016 v celkové výši 35 939 733,16 Kč se splatností v období let 2009 až 2016, přičemž více než polovina závazků byla splatná v roce 2016. [11] Insolvenční soud usnesením ze dne 19. ledna 2017 (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalobce [Insolvenční společnost, v. o. s. (dále jen „I. S.“)]. [12] Podle znaleckého posudku Ing. Simony Servusové došlo realizací projektu rozdělení k faktickému zhoršení možnosti uspokojení věřitelů dlužníka. Projekt neměl pro dlužníka žádný ekonomický přínos, ekonomicky jej poškodil. Společnost M nesprávně určila hodnotu movitých věcí podle jejich účetní hodnoty namísto jejich reálné hodnoty, následkem toho byla převedena aktiva vyšší minimálně o 2 700 000 Kč. Rovněž tržní hodnota odštěpovaného majetku byla vyšší než hodnota uvedená v projektu a dlužníku zůstal majetek s nižší tržní hodnotou, než byla hodnota uvedená v projektu. V důsledku projektu dlužník nemohl nadále provozovat svoji obchodní činnost, neboť věci potřebné pro výrobní činnost byly převedeny do vlastnictví žalovaného. Na žalovaného byl převeden rovněž majetek, z něhož plynuly dlužníkovi příjmy z nájmu. Pohledávky, které dlužníkovi zůstaly, byly „staré“ a obtížně vymahatelné. Dlužník měl nevyváženou kapitálovou strukturu, tj. byl ve vysokém zadlužení, a od roku 2009 nevykazoval žádný zisk. 3. Na tomto základě insolvenční soud, vycházeje z § 235, § 239 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k závěru, že napadenými úkony dlužník zkrátil uspokojení svých věřitelů ve smyslu § 235 odst. 1 insolvenčního zákona. Kdyby k rozdělení dlužníka nedošlo, byli by jeho věřitelé uspokojeni ve větší míře, neboť insolvenční správce by mohl sepsat majetek, který přešel na žalovaného, do majetkové podstaty dlužníka a zpeněžit jej ve prospěch věřitelů. 4. Insolvenční soud měl za prokázané, že k rozdělení dlužníka došlo v době, kdy se nacházel v úpadku ve formě platební neschopnosti (nejpozději k 31. prosinci 2012), neboť měl nejméně dva věřitele s pohledávkami přesahujícími částku 1 600 000 Kč, a to více než 3 měsíce po jejich splatnosti (přihlášené a zjištěné pohledávky společnosti AGC Fiat Glass Czech, a. s., a společnosti BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA M2, s. r. o.). Vedle těchto věřitelů měl dlužník i další věřitele s pohledávkami více než 3 měsíce po splatnosti (uvedené v seznamu závazků; A-4). 5. Podle insolvenčního soudu si dlužník zároveň nejpozději svým rozdělením způsobil úpadek též ve formě předlužení. Z auditované účetní závěrky dlužníka za rok 2012 plyne, že ke dni 31. prosince 2012 dosahoval jeho vlastní kapitál částky 4 828 000 Kč. Tím, že k rozhodnému dni projektu rozdělení dlužník odštěpil na žalovaného čisté obchodní jmění v hodnotě 14 619 000 Kč, se jeho vlastní kapitál propadl na záporných – 9 791 000 Kč. 6. Dlužník nemohl spoléhat, že se ze své tíživé hospodářské situace dostane dalším provozováním podniku, když podstatná část jeho výrobních prostředků v důsledku odštěpení přešla na žalovaného. Nadto konečná účetní závěrka dlužníka byla ověřena auditorem již ve chvíli, kdy dlužník musel být seznámen s obsahem znaleckého posudku a s tím, že dosavadní účetní hodnoty odštěpovaného majetku neodpovídají skutečnosti. Insolvenční soud proto uzavřel, že u dlužníka byla naplněna podmínka subjektivní stránky minimálně ve formě nepřímého úmyslu. 7. Žalovaný a dlužník byli v době realizace projektu fakticky osobami blízkými, a to s ohledem na personální propojení obou společností osobou M. L. Úmysl zkrátit věřitele tak musel být žalovanému znám (§ 242 odst. 2 insolvenčního zákona). 8. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že dlužník se rozdělením, kterým převedl zjevně nevýhodně podstatnou část svého jmění na žalovaného, dopustil úmyslného zkracujícího právního úkonu podle § 242 insolvenčního zákona. 9. K odvolání žalovaného odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 10. Odvolací soud – cituje § 235 a § 242 insolvenčního zákona, § 35, § 36 a § 257 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „zákon o přeměnách“) a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – nejprve předeslal, že po zápisu přeměny do obchodního rejstříku je tato právně nezvratitelná. Důvodem pro zrušení zápisu či vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nemohou být ani případné vady v procesu přeměny. 11. Dále odvol