29 ICdo 77/2019 – Nejvyšší soud

MSPH 90 INS XY 190 ICm XY 29 ICdo 77/2019-106 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce D. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Douchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, PSČ 110 00, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. S., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), t a k t o : I. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. října 2018, č. j. 190 ICm XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě D. S., směřující proti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka D. S., tak, že zamítl žalobu o vyloučení 20 ks specifikovaných akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Dne 21. února 2007 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem ústní smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníku částku 2 000 000 Kč, kterou se mu dlužník zavázal vrátit do 21. února 2016. [2] Dne 18. října 2016 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu práva, v níž dlužník uznal dluh z půjčky co do důvodu a výše, s tím, že jej zaplatí do 20. listopadu 2017. Ve smlouvě si strany sjednaly zajištění dluhu převodem práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Dále se dohodly, že na věřitele bude převedeno vlastnické právo dlužníka k 20 ks kmenových akcí na jméno dlužníka ve společnosti ELEMENTS PARK OL a. s. ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč (dále jen též „sporné akcie“). Smlouva obsahuje ujednání, podle něhož nesplní-li dlužník zajištěný dluh, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá žalobci vše, co je potřeba k plnému výkonu převedeného práva. Smluvní strany potvrdily, že předmět převodu je předán při podpisu smlouvy a jeho hodnota nepřevyšuje výši uznaného dluhu. [3] Dne 18. října 2016 byly sporné akcie převedeny rubopisem na řad žalobce. [4] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 30. května 2017 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 15. února 2018 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. [5] Žalovaný sepsal sporné akcie do majetkové podstaty dlužníka a vyrozuměním ze dne 13. února 2018 vyzval žalobce k podání vylučovací žaloby. 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 269 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], § 97 odst. 1, § 109 odst. 1 písm. b/, § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále § 1315 odst. 2 písm. b/, § 2040 a § 2042 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – uzavřel, že žalobce se stal vlastníkem sporných akcií „v rámci zajišťovacího převodu podle § 2040 odst. 1 o. z.“, tj. „s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn“. Po zahájení insolvenčního řízení (30. května 2017) dlužník nemohl uhradit uznaný dluh a nemohlo tak dojít ke splnění rozvazovací podmínky dle § 2040 odst. 2 o. z. Podle insolvenčního soudu nebyl převod sporných akcií do doby zahájení insolvenčního řízení dokončen. Žalobce jako zajištěný věřitel se stal pouze podmíněným vlastníkem sporných akcií a po zahájení insolvenčního řízení nemohl uplatnit právo na uspokojení ze zajištění dle § 109 odst. 4 insolvenčního zákona jinak, než přihláškou zajištěné pohledávky. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozhodnutím změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se vylučují sporné akcie (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 5. Odvolací soud dospěl (oproti insolvenčnímu soudu) k závěru, podle něhož se žalobce stal k 20. listopadu 2017 (před rozhodnutím o úpadku dlužníka) nepodmíněným vlastníkem sporných akcií, které na něj byly převedeny rubopisem 18. října 2016. Jelikož dlužník nesplnil svůj dluh, nemohla nastat rozvazovací podmínka a žalobci nemohla vzniknout povinnost převést sporné akcie zpět dlužníku. Pohledávka žalobce za dlužníkem ze smlouvy o půjčce zanikla, proto ji žalobce nemohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Dále odvolací soud uvedl, že splnění dluhu nebránila ani omezení uvedená v § 111 insolvenčního zákona, když úhradou zajištěného dluhu nemohlo dojít k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetkové podstaty a ani k jejímu zmenšení. Splacením dluhu ve výši 2 000 000 Kč před 20. listopadem 2017 by totiž žalobci vznikla povinnost vrátit dlužníku rubopisem sporné akcie v celkové jmenovité hodnotě 2 000 000 Kč a výtěžek jejich zpeněžení by bylo možné použít k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozsudek insolvenčního soudu potvrdil. 7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky [zda po zahájení insolvenčního řízení může být platně dovršen proces převodu vlastnického práva (stát se nepodmíněným) na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně se odvolací soud měl odchýlit od závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012 (jde o usnesení ze dne 18. července 2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2014, pod číslem 98) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 24/2016 (jde o usnesení sen. zn. 29 ICdo 24/2016) [která jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 8. Dovolatel namítá, že s ohledem na ustanovení § 109 odst. 1 insolvenčního zákona nemohl dlužník po zahájení insolvenčního řízení splnit svůj dluh vůči žalobci, nemohlo dojít k naplnění smlouvy o zajišťovacím převodu práva a plnění dlužníka se stalo nemožným. Shrnuje, že převod vlastnického práva k akciím nemohl být dovršen a nemohl se stát nepodmíněným k 20. listopadu 2017, neboť 30. května 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka. 9. Žalobce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout. Snáší argumenty ve prospěch názoru, že dovolatelem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou v dané věci použitelná, když se vztahují k překonané právní úpravě dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Zdůrazňuje, že rubopisem dne 18. října 2016 se žalobce stal plným a nepodmíněným vlastníkem sporných akcií a není podstatné, zda do 20. listopadu 2017 došlo k úhradě dluhu dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dále uvádí, že sporné akcie byly 3. června 2019 převedeny na Rosenal Invest s. r. o. 10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 11. V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 a § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). 12. Ve zbývajícím rozsahu (proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve