29 ICdo 99/2024 – Nejvyšší soud

KSOL 20 INS 21155/2018 1 ICm 3269/2020 29 ICdo 99/2024-110 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Burián & Penka, insolvence, v. o. s., se sídlem v Brně, Středova 94/1, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 29352037, jako insolvenčního správce dlužníka S. Č., proti žalovanému P. S., zastoupenému JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlické nábřeží 376/17, PSČ 500 03, za účasti dlužníka S. Č., jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o popření pravosti zajištěné vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 3269/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS 21155/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2024, č. j. 1 ICm 3269/2020, 13 VSOL 372/2023-93 (KSOL 20 INS 21155/2018), takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2024, č. j. 1 ICm 3269/2020, 13 VSOL 372/2023-93 (KSOL 20 INS 21155/2018), se ve výroku I. mění takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. října 2022, č. j. 1 ICm 3269/2020-33, se ve výroku I. potvrzuje. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2024, č. j. 1 ICm 3269/2020, 13 VSOL 372/2023-93 (KSOL 20 INS 21155/2018), se ve výroku II. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 21. října 2022, č. j. 1 ICm 3269/2020-33, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu (žalobce Burián & Penka, insolvence, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka S. Č.) na určení, že pohledávka (žalovaného P. S.) P23 v insolvenčním řízení (vedeném) pod sp. zn. KSOL 20 INS 21155/2018 byla po právu popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše tak, že skutečná výše činí 0 Kč (bod I. výroku). [2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Vyšel přitom z toho, že: [1] Původní věřitel pohledávky vůči dlužníku (S. Č.) ve výši 3 371 500 Kč, společnost ISDesign CZ, s. r. o. (dále jen „společnost I“), postoupil pohledávku 13. května 2013 M. P. (dále jen „M. P.“); ten ji 31. prosince 2015 postoupil žalovanému. [2] Společnost I pohledávku 19. září 2014 (znovu) postoupila společnosti GRAND BASSAM Ltd. (dále jen „společnost G“). [3] Dlužníkovi bylo 24. září 2014 oznámeno (až) postoupení pohledávky společnosti G. [4] Pravomocným usnesením ze dne 27. listopadu 2019, č. j. KSOL 20 INS 21155/2018-A-112, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Ivana Návratu (dále jen „původní insolvenční správce“). [5] Do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihlásil žalovaný (jako věřitel č. 16) 27. ledna 2020 přihláškou pohledávky P23 vykonatelnou pohledávku v celkové výši 3 371 500 Kč, zajištěnou zástavním právem k majetku, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 3. března 2010 uzavřené mezi dlužníkem a jeho manželkou K. Č. jako zástavci a společností I jako zástavním věřitelem. Zajištění vzniklo 3. března 2010 a předmětem zajištění jsou nemovité věci v k. ú. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY a v k. ú. XY zapsané na listu vlastnictví č. XY. [6] Jako důvod vzniku pohledávky žalovaný v přihlášce uvedl smlouvu o půjčce uzavřenou mezi společností I a dlužníkem, sepsanou ve formě notářského zápisu notářky Mgr. Jitky Heinzové ze dne 3. března 2010, sp. zn. NZ 32/2010, NZ 27/2010, podle níž byla dlužníku poskytnuta půjčka 15 000 000 Kč. Dlužník splatil půjčku pouze částečně a k vymožení zbývající části byla (v souladu s doložkou o přímé vykonatelnosti notářského zápisu) nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. října 2011, č. j. 22 EXE 4142/2011-15. K datu podání přihlášky nebyla vymožena částka 3 371 500 Kč. Pohledávku v této výši nabyl žalovaný smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. prosince 2015 od postupitele M. P., který ji nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. května 2013 uzavřenou se společností I. [7] V přihlášce pohledávky žalovaný dále uvedl, že je mu známo, že původní vlastník, společnost I, údajně pohledávku znovu postoupil společnosti G; toto postoupení neměl za platné. Přes neplatnost postoupení pohledávek vstoupila společnost G jako oprávněný do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou pod sp. zn. 103 EX 49203/11. Neplatnosti postoupení pohledávek společnosti G se žalovaný domáhal žalobu, kterou zamítl (pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení) Obvodní soud pro Prahu 1 pravomocným rozsudkem ze dne 7. října 2015, č. j. 42 C 210/2014-71, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 19 Co 62/2016-131. [8] Žalovaný (jako oprávněný) podal 11. ledna 2016 u soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, návrh na pověření exekutora vedením exekuce podle (výše uvedeného) notářského zápisu k vymožení povinnosti dlužníka (jako povinného) uhradit mu částku 3 371 500 Kč. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 22 EXE 28/2016-110, pověřil jmenovaného soudního exekutora vedením exekuce pod sp. zn. 129 EX 53/16. Dne 12. prosince 2016 podal dlužník návrh na zastavení exekuce, jemuž Okresní soud v Šumperku vyhověl usnesením ze dne 13. prosince 2018, č. j. 22 EXE 28/2016-276. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. ledna 2020 poté, co je potvrdil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 40 Co 351/2019-312. Dovolání žalovaného proti tomuto usnesení odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. dubna 2021, č. j. 20 Cdo 1271/2020-338, které nabylo právní moci dne 29. dubna 2021. Ústavní stížnost žalovaného proti těmto usnesením odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. září 2021, sp. zn. II. ÚS 1733/21. [9] Při přezkumném jednání konaném 27. srpna 2020 insolvenční soud k návrhu původního insolvenčního správce rozhodl, že pohledávka přihlášená přihláškou P23 se pro účely jejího přezkoumání považuje za vykonatelnou. [10] Při přezkumu původní insolvenční správce popřel pohledávku žalovaného (P23) co do pravosti a výše tak, že skutečná výše pohledávky činí 0 Kč. Pořadí pohledávky nepopřel. Shodně popřel pohledávku žalovaného i dlužník. [11] V přezkumném listu pro zajištěného věřitele vymezil původní insolvenční správce svůj popěrný úkon takto: „Pohledávka nevznikla. To, že pohledávka nevznikla, bylo osvědčeno pravomocnými usneseními soudu – usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 1269/2013-A-78 ze dne 18. ledna 2016, usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č. j. 40 Co 351/2019-312, ze dne 26. listopadu 2019, usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 22 EXE 28/2016-276 ze dne 13. prosince 2018.“ [12] Pohledávku žalovaného popřel též věřitel č. 17 HMN global estate s. r. o., a to co do pravosti, výše a pořadí. [13] Usnesením ze dne 27. srpna 2020, č. j. KSOL 20 INS 21155/2018-B-128, insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů, kterým byl původní insolvenční správce odvolán z funkce a insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven Burián & Penka, insolvence, v. o. s. 3. Insolvenční soud – cituje § 193, § 194 a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 5 odst. 1 a § 1882 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba není důvodná. 4. Nejprve se insolvenční soud zabýval námitkou žalovaného, že žaloba vybočuje z limitů § 199 odst. 3 insolvenčního zákona. Vyložil, že určující je obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání, neboť pouze v jeho rámci je žalobce oprávněn uplatnit rozhodné skutečnosti na podporu žaloby. Ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona klade kvalifikované nároky na popěrný úkon insolvenčního správce i na insolvenčním správcem podanou žalobu. Na činnost insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení (rovněž) dopadá § 5 o. z. Je na insolvenčním správci, aby vymezil popěrný úkon způsobem vytvářejícím dostatečný manévrovací prostor pro jeho uplatnění žalobou. 5. Insolvenční soud přisvědčil argumentaci žalovaného že zatímco u popěrného úkonu při přezkumném jednání původní insolvenční správce (toliko) namítl, že pohledávka nevznikla [přičemž k osvědčení této skutečnosti odkázal na (označená) pravomocná usnesení vydaná v insolvenční věci totožného dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 1269/2013 a v exekuční věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 28/2016], v žalobě nejenže připustil vznik pohledávky, když odkazoval na k